Úroveň Tulejových publikací děsí ekonomy. Udivuje chabá angličtina i čarovné mnohoúhelníky

Rozčarován byl například Jaroslav Borovička, profesor Katedry ekonomie Newyorské univerzity.

„Když se na jeho publikovanou ‚vědeckou práci‘ podíváme blíže, rychle zjistíme, že o predátorské časopisy jde až v druhé řadě. Prvořadá je naprosto hrůzná kvalita výstupu, který Tuleja za svou vědeckou práci vydává. Ministr pro vědu nemusí být špičkový vědec, ale když už se vědecké práci věnoval a získal za ni docenturu, měl by chápat alespoň nějaké standardy,“ napsal na Facebooku.

Vysmál se úrovni anglického projevu i přínosu práce, který Tuleja zpracoval s doktorandkou Karin Gajdovou. „A o čem práce je? O spočítání míry růstu mezd v zemích Evropské unie. To je všechno,“ konstatoval.

„Autoři nakonec docházejí k zajímavému zjištění. V dobách krize mohou nominální mzdy klesat. Empiricky to byla zřejmě náročná práce, protože autoři shrnují: For processing the article was used a large amount of resources, they were mostly internet sources,“ citoval. V češtině by to znamenalo: „Pro zpracování článku bylo využito velké množství zdrojů, většinou se jednalo o prameny z internetu.“

„Jde o to, co si vůbec pod pojmem věda a výzkum sami představují. Opravdu měli pocit, že taková tvorba a následná snaha něco takového opublikovat naplňuje byť jen minimální znaky nějaké užitečnosti? A jedním článkem to nekončí,“ pokračoval Borovička ve výčtu dalších pochybení.

Z práce zaměřené na ekonomický potenciál českých regionů interpretoval stať v angličtině takto: „Čarovné mnohoúhelníky odhalily, že nejlépe ekonomický potenciál využívá Praha.“

Tuleja se za publikace v predátorských časopisech, které se vydávají za odborné, ale ve skutečnosti články odborně nikdo nekontroluje, omluvil.

Dává však od nich ruce pryč a svádí vinu na doktorandku Gajdovou, která je dnes zastupitelkou za ANO v Ludgeřovicích nedaleko Opavy.

„Přiznám se, že mě mrzí, že jsem si nepohlídal, kde jsme ty články publikovali,“ řekl Seznam Zprávám Tuleja s tím, že ani neví, jestli za publikaci bylo redakcím časopisů zaplaceno.

„Ty věci dávala dohromady doktorandka, která ty články publikovala se mnou. Já jsem jí dával podklady k těm článkům, materiály,“ řekl serveru.

Gajdová se k záležitosti příliš vyjadřovat nechtěla, pouze uvedla, že jako studentka tehdy o seznamu predátorských časopisů nevěděla.

„V těch letech, kdy články vznikaly, jsem byla pouhou studentkou doktorských studií, teprve jsem nabírala zkušenosti v akademické sféře. Hlavním cílem těchto článků bylo prezentovat je na mezinárodních konferencích s následnou diskusí, kde bylo možné získat tak zpětnou vazbu a také si poslechnout kritické názory odborníků,“ napsala Novinkám a Právu.

Výmluvy na doktorandku se nelíbily Tomáši Foltýnkovi z Masarykovy univerzity, který je předsedou pracovní komise pro etiku Rady vysokých škol a také předsedou European network for Academic Integrity, tedy mezinárodního sdružení věnujícího se etice ve výzkumu a vzdělávání.

„Říkat, že tam ty články posílala doktorandka, podle mého názoru neobstojí. Jedním z obecně uznávaných kritérií spoluautorství článku je, že si přečtu finální verzi, odsouhlasím ji a přijímám zodpovědnost za vše, co je v článku napsané. A také za to, kam se článek posílá. Dokonce má v tomto případě větší odpovědnost než doktorandka, tedy studentka, která se publikovat teprve učila a spoléhala na svého školitele, aby jí poradil. Svádět to na doktorandku je tedy velmi nekorektní,“ řekl Novinkám a Právu.

Publikace v predátorských časopisech jsou podle něj ve vědecké obci nepřijatelné, ale jedná se podle něj jen o pochybení, které se v té době mohlo stát leckomu.

„Publikoval v těchto časopisech v letech 2013, 2015. Ještě nyní se povědomí o těchto periodikách rozšiřuje. Jeffrey Beall sice vydal seznam predátorských časopisů už v roce 2008, takže vědecká obec měla možnost se s tím seznámit, ale dovedu si představit, že třeba v té době nevěděl, že tento fenomén existuje. Otázka pak je, jestli by člověk, který ještě před deseti lety nevěděl, co je predátorský časopis, měl být ministrem zrovna pro vědu,“ uvedl.

Podle něj sice publikace v pochybných časopisech budí nedůvěru mezi badateli, ale jeho pochybení nejsou tak závažná, jako třeba falšování dat nebo plagiátorství, aby se kvůli tomu nemohl stát ministrem: „V jeho publikační činnosti není nic superkvalitního, ale to není nutná podmínka pro to, aby byl dobrý ministr.“

Připomněl, že před lety systém financování, přezdívaný kafemlejnek, vesměs nutil akademiky vytvářet spousty publikací bez ohledu na kvalitu. Dnes už systém zohledňuje pouze publikace vydané v nejlepší čtvrtině odborných časopisů. Ale i nyní musí akademik předložit seznam odborných publikací, pokud aspiruje na docenturu či profesuru.

A podle Foltýnka se obecně v ČR tituly přeceňují. „Je obecné přesvědčení, že pokud má být člověk rektor, děkan, proděkan, musí být alespoň docent. Ale někdo je dobrý učitel, někdo vědec, někdo manažer. Systém potřebuje všechny tyto lidi. Akademické tituly zobrazují především tu vědeckou stránku, ale na manažerské pozice jsou potřeba jiné dovednosti,“ poznamenal.

Nad Tulejovými výmluvami se pozastavoval Libor Dušek z Katedry ekonomie a empirických právních studií Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

„Kolegové akademici, taky vám publikace ‚zařizuje‘ někdo tak, že ani nemáte ánung, kam je posílá? A už jste si někdy museli pohlídat, kde publikujete? (Co to vlastně znamená, pohlídat?),“ napsal na síti X.

Také on se pohoršoval nad úrovní textů. „Kdyby potenciální ministr Pavel Tuleja publikoval v Journal of Czenglish Studies, šlo by o originální příspěvek. Ale tohle? Jak vůbec tohle může akademik někam poslat? Taky vidíte, jak fungují predátorské časopisy - nic nekontrolují, tisknou cokoli, co se tváří jako věda,“ dodal.

Přisadil si i sociolog Daniel Prokop, když poukázal na článek z dílny autorů institutu IDEA při CERGE-EI, který vyšel v prestižním vědeckém časopise Journal of Population of Economics. „Top časopis, normální angličtina. Na ministra to tedy nebude. Přesto zajímavá analýza (negativního) efektu dlouhé rodičovské,“ uvedl na síti.

A bez odezvy kauzu nenechal ani zakladatel TOP 09 Miroslav Kalousek. „Nevadí mi, že Pavel Tuleja publikoval v predátorských časopisech. Takových vědců bylo. Vadí mi, jak se k tomu staví on sám, moje strana a premiér, bývalý rektor Masarykovy univerzity: ‚No a co? Co vám vadí? Proč by takový vědec nemohl být ministrem pro vědu?‘ Děláme z voličů blbce a doplatíme na to,“ uvedl na X.

„Totálně,“ přitakal Josef Šlerka, šéf studií nových médií v Ústavu informačních studií a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

K možnosti výběru jiného kandidáta šéf IDEA a člen NERV Daniel Münich suše konstatoval: „Mezi straníky ale už asi nebude na výběr.“