Mnoho turistů mířících na Nový Zéland využívá k cestování a životu na ostrovech vypůjčené nebo již upravené dodávky. Jejich cena na začátku sezony však nezřídka atakuje i dvacet tisíc novozélandských dolarů (zhruba tři sta tisíc korun).
„Chtěl jsem auto sehnat levněji a přestavit si ho tak, aby mi vyhovovalo. Koupil jsem proto dost velké auto, aby se tam vešla hlavně velká postel, a začal předělávat. Byla to vykuchaná dodávka, ale o to levnější,“ vzpomíná na začátky na druhé straně světa Michael Tykvart. Na severu ostrova mezi Maory pořídil starý Ford Econovan Maxi z roku 1997 za pouhých dva a půl tisíce novozélandských dolarů (třicet pět tisíc korun). Dílnu si poté vytvořil na jakémkoli odpočívadle nebo opuštěném parkovišti.
„Je tady možnost předělávat si auto u místních, nechají vás používat své nářadí, ale buď je to zpoplatněné, nebo to můžete dělat k práci v některém ze servisů. Práci jsme neměli a peníze navíc taky ne,“ popisuje Michal.
Prvních několik nocí měl v autě nataženou hamaku, přes den postupně stavěl konstrukci z dřevěných desek. Zanedlouho vznikla vysněná postel i úložné prostory pod ní, později také kuchyň s linkou, plynovým hořákem a dřezem i skříně na oblečení.
„S kamarády jsme si koupili nejnutnější nářadí a vše stavěli na koleni. Podle mě v té dodávce není jediný rovný řez,“ směje se Michal.
 |
Dále bylo nutné vyřešit také elektřinu, přívod vody a nainstalování toalety. Bez těchto věcí totiž není možné získat povolení self contained, díky kterému lze na Novém Zélandu kempovat na mnoha místech bezplatně.
„Na střechu jsem namontoval solární panel, v autě máme tři evropské a dvě novozélandské zásuvky a taky dva USB porty, díky nim můžeme nabíjet počítače i mobily. Dodávka byla původně na LPG, na místo, kde byl ventil na doplňování nádrže, jsem dal dva kanystry na vodu – jeden na čistou, druhý na odpadní,“ popisuje Michal.
Vodu mohou turisté na Novém Zélandu napouštět či vypouštět na takzvaných dump stations, bezplatných stanicích rozesetých po obou ostrovech. Na nich v létě dočerpával vodu také do solární sprchy, patnáctilitrového černého vaku, ve kterém se sluníčkem ohřeje voda.
Do přestavby auta investoval zhruba tři tisíce novozélandských dolarů (přibližně čtyřicet tisíc korun). Starému autu tak dal nový život a s ušetřenými penězi poté procestoval celý severní i jižní ostrov.
Jak bydlí Češi v zahraničíPošlete do seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí fotografie (video) a příběh i zkušenosti s bydlením v cizině. Popište nemovitost, okolí, čtvrť i zajímavosti a odlišnosti od bydlení v České republice, různé možnosti a ceny bydlení v dané zemi atd. Ze zaslaných příspěvků vybere redakce Bydlení iDNES.cz nejzajímavější příběhy s kvalitními fotografiemi, které zveřejní v seriálu Jak bydlí Češi v zahraničí. Za zaslané příběhy předem děkujeme. Fotografie (ideálně šířkové) a text, případně video jednoduše přidejte do následujícího formuláře. PŘÍSPĚVKY ZASÍLEJTE ZDE. |
„Je to stará dodávka a umím si představit, že by mohlo vše vypadat lépe. Ale na to, že jsem auto předělával poprvé, navíc v tak náročných podmínkách, jsem spokojený. Auto nám posloužilo jako skvělý domov,“ dodává Michal.
Díky dodávce také za půl roku s přítelkyní ušetřili víc než pět tisíc novozélandských dolarů (téměř sedmdesát tisíc korun) na ubytování. Právě na tuto částku by vyšlo spaní v kempech.
„Na mě zbyly už jen ty příjemné věci. Když jsem přiletěla, dodávka byla funkční. Vybrala jsem jen barvy, kterými jsme natřeli nábytek, ušila povlaky na matrace a ze zbytků látky také závěsy. Vždycky se našlo něco, co je možné dodělat nebo upravit. A jakmile je hotovo, náš první společný domov prodáváme zase dál,“ dodává Mirka.
Po návratu do Evropy si chce pár pro cesty upravit další auto, tentokrát však už v dílně s veškerým vybavením. „Je to skvělý způsob, jak poznat nová místa a zároveň mít komfort vlastního bydlení, byť ve zmenšeném měřítku,“ uzavírají Češi.
