Ale v pondělí na hřišti Baroš na přátelství na devadesát minut zapomněl. Tak, jak to dělá vždycky, když oblékne dres, zaváže kopačky a jde se bít za svůj klub. A když narazí na Hovorku, který si také nenechá nic líbit, není divu, že to jiskří.
Ti dva se znají z Liberce, kde spolu kopali Evropskou ligu, táhli za jeden provaz, skamarádili se. Jenže pro oba je hřiště válečnou zónou, kde se na všechno ostatní zapomíná – a v prvním ligovém kole to tak v Ostravě vypadalo.
Když jeden v souboji přitlačil, druhý se hned vztekal. Šli po sobě tvrdě, nebrali ohledy.
„Jsem rád, že je těch devadesát minut na hřišti takový. Pokopeme se, nadáváme si, ale tak to má být,“ nelámal si Baroš hlavu po utkání, které Baník vyhrál 1:0.
„Hovorka? Hodný kluk. Pokopeme se, nadáváme si, ale tak to má být.“ Milan Baroš o bývalém spoluhráči |
Zato sudí Hrubeš musel uvažovat, jak jejich neustálé rozbroje posuzovat. Zvolil hodně benevolentní metr, takže oba dohráli zápas bez karty. Přitom – jak vidíte – Baroš soupeře dokonce chytl pod krkem.
Ale to je zkrátka on.
Persona, která si na hřišti hodně dovolí, má u rozhodčích respekt. A projde jí víc než ostatním.
Ale zároveň bojovník, který nikdy nic nevzdá, každý zápas odjezdí a i v šestatřiceti na něm vidíte, jak moc má fotbal rád. Jak ho miluje.
Když se před rokem z Liberce vrátil domů do Ostravy a hned v prvním kole rozhodl zápas s Brnem, celý rozpumpovaný běžel ke kameramanovi a zatínal radostně pěsti přímo před objektivem.
Ta radost byla pravá, nefalšovaná a na Barošovi jste viděli, že nedělá rozdíl mezi finále Ligy mistrů v dresu Liverpoolu a zápasem české ligy.
V pondělí mohl po roce zase oslavovat úspěšný vstup. Do konce chybělo devět minut, když se po rohovém kopu v souboji natlačil na obránce Holeše a donutil ho, aby si dal vlastní gól, jediný v zápase.
„Byl to vlastně Milanův gól,“ říkal ostravský kouč Bohumil Páník. „V rozhodující chvíli byl na správném místě, což on umí.“
I proto Baník na svého lídra dál spoléhá, i když se na konci minulé sezony fanoušci báli, jestli ho v závěrečném ligovém kole neviděli hrát naposledy.
Baroš už během jara přemýšlel, jestli v kariéře pokračovat, tak jako pokaždé v posledních letech. A nakonec zase usoudil: Proč ne?
Výkonnostně pořád na ligu hravě stačí, navíc mu v minulé sezoně v porovnání s předchozími drželo zdraví. Díky tomu stihl pětadvacet zápasů, devět gólů a fanoušci ho hned dvanáctkrát zvolili hráčem zápasu.
Myslíte, že by se bez jeho příspěvku Baník zachránil? Těžko, vždyť zbylí útočníci se zmohli dohromady na pouhých pět branek.
Je pořád těžké si představit Ostravu bez Baroše. Možná už nezvládne odehrát všechno, třeba bude někdy naskakovat jen z lavičky, ale i když půjde na hřiště na pět minut, buďte si jistí, že si ho všimnete.
Nejstarší fotbalisté v lizePřehled
|
Už to není stejný Baroš jako ten, který před čtrnácti lety na Euru v Portugalsku nasázel pět gólů a vezl si domů trofej pro nejlepšího střelce turnaje. A jak by mohl být, vždyť kromě gólmana Čecha a záložníků Plašila s Hübschmanem jsou už jeho tehdejší parťáci ve fotbalové penzi.
Také on ztratil hodně z tehdejší rychlosti, zato nabral zkušenosti v Anglii, Francii, Turecku.
Udrží spoustu míčů, soupeřovy obránce nenechá dýchat, a aby pomohl týmu, používá všechny možné způsoby.
Do soubojů chodí na hraně pravidel, což u rozhodčího jednou projde, jindy ne. Pokud se mu verdikt nelíbí, klidně na sudí od plic křičí.
A když měl v pondělí v nastaveném čase střídat, dal si načas: spoluhráč Jánoš mu pomáhal od křeče, až pak Baroš pomalu kráčel přes šířku hřiště k lajně, cestou ještě ušetřil pár vteřin předáním kapitánské pásky a mával fanouškům.
Ti ostravští ho milují, soupeřovy často svým stylem vytáčí do nepříčetnosti. Ale je dobře, že ještě sezonu vydrží.
Liga je s ním zajímavější.
