Sedm let trvající syrský konflikt má na svědomí největší uprchlickou krizi od dob druhé světové války. Mnoho vojáků v něm zběhlo kvůli tomu, aby se přidali k povstalcům, jiní se chtěli vyhnout boji. Nyní se mladí muži bojí návratu domů, protože mají strach z hrozícího trestu.
To se ale může změnit. Podle úterního výnosu mají zběhové žijící v Sýrii na vydání úřadům čtyři měsíce, ti v cizině pak půl roku. Stát jim nicméně negarantuje žádné záruky. Amnestie zahrnuje dezerci, ale nikoli účast v boji proti vládě či spojenectví s povstalci. Takové lidi totiž Asadova vláda považuje za teroristy. Zákon za normálních okolností trestá dezerci nebo vyhýbání se službě několikaletým vězením.
Syrské úřady tento krok podle listu The Washington Times pečlivě načasovaly. Armádě prezidenta Asada se s pomocí Ruska a Íránu podařilo získat zpět dvě třetiny syrského území. Povstalci a radikálové ovládají ještě severozápadní část země.
„Rozdíl je v tom, že válka se chýlí ke konci a mnoho mladých syrských mužů se nyní nebude bát připojit k armádě,” vysvětluje krok Elia Samman, poradce syrského ministerstva pro usmíření. Jestli bude mít nařízení efekt na návrat uprchlíků ze zahraničí, zatím není jasné. Mnoho z nich se na nový výnos dívá s nedůvěrou a k opatrnosti vyzvali také mezinárodní pozorovatelé.
Armáda dezertéry zatýká navzdory výnosu
Podle zpráv z oblastí, kde kontrolu nedávno převzaly provládní síly, ale dezertérům stále hrozí zatčení. Ani v minulých letech podobné vyhlášky takovým zatčením nezabránily. „Jako se vším v Sýrii, ďábel se skrývá v detailech,“ napsal v úterý týdeník Sýrie v kontextu. „Stát neposkytuje žádné záruky, že zběhy opravdu nezatkne,“ uvedl.
Nejhorší bylo nakládání mrtvol, říká malíř, který nakreslil Asadovy věznice |
„Vyhláška je past,“ myslí Firas Marhoum, syrský aktivista žijící v Turecku. Marhoum popsal případy svých přátel, kteří se kvůli zdánlivé garanci bezpečí do Sýrie vrátili a úřady je po několika týdnech zatkly. „Jak můžeme důvěřovat režimu?,” ptá se.
Miliony syrských uprchlíků v Libanonu, Turecku či Jordánsku nyní čelí tlaku, aby se s blížícím se koncem války vrátili zpátky do vlasti. Všechny tři země omezily pracovní práva utečenců, kteří si často stěžují na diskriminaci či fyzické útoky. V Libanonu je jich kolem milionu a letos se jich podle tamních úřadů vrátilo dobrovolně asi padesát tisíc.
Podle OSN zatím není čas k návratu velkého počtu uprchlíků
„Jsme uvěznění mezi dvěma ohni,“ říká muž v libanonském Tripolisu, který si přál zůstat v anonymitě kvůli strachu o bezpečí příbuzných v Sýrii. „Život tady je ponižující. Každý den mám pocit, že žiji v hrobě. Ale jakou máme jinou možnost? Režim nám sice nabízí východisko, ale příliš nás zranil. Nemůžu mu věřit,“ popisuje muž.
Muslimský gay se chtěl dát na džihád, srdce mu otevřela liberální mešita |
Ačkoli mezinárodní organizace a humanitární pracovníci v úterý připustili, že by nový výnos mohl podpořit utečence v návratu domů, podle OSN v Sýrii ještě není situace příznivá pro jejich návrat ve velkém počtu.
„Podle mě by taková možnost neměla být zavrhována, i když je tady důvod ke skepsi,“ říká Paul Seils z Evropského institutu mírových studií. „Měli bychom to brát jako první fázi procesu zjištění skutečných podmínek v zemi a režimu,“ vysvětluje.
Během stále trvajícího syrského konfliktu přišlo o život asi 350 tisíc lidí, do ciziny kvůli němu uprchlo pět milionů Syřanů a další miliony jsou mimo své domovy na území Sýrie.
