Nejnáročnější byly začátky. Do čtvrtého měsíce děti téměř všechny noci probděly. Pak přišel naštěstí zlom.
Teď už trojčata spí i dvanáct hodin v kuse. Když je partneři v sedm večer uloží, jejich povinnosti ale nekončí. Věnují se ještě tříletému synovi Matějovi.
„Ukládáme ho asi o dvě hodiny později. Potom je třeba trochu poklidit a udělat to, co nestihneme během dne. Hned odpočívat ale stejně nejdeme, je to zatím jediná doba, kdy máme trochu volna,“ popisuje čtyřnásobná matka.
Její přítel Jiří pracuje na třísměnný provoz. V zaměstnání s nadsázkou říká, že domů odchází na druhou šichtu. „Nejhorší je, když začnou všichni čtyři plakat. To je pro mě hrozná situace, protože někdy nevím, jak je utišit,“ přiznává.
Michaele v kritických chvílích a při velké únavě pomáhají nadhled a trpělivost. „V duchu si říkám, hlavně nepanikař. Nesmím život moc dramatizovat, protože jinak bych se zbláznila,“ myslí si.
Důležité je podle ní také mít systém. Zatímco dříve večerní koupání, krmení a ukládání dětí trvalo dvě hodiny, nyní ho pár hravě zvládne i za třicet minut.
„Když je potřeba, zmáknu vše úplně sama, ale to je teda pořádná makačka. V obýváku máme velké zábrany, takže z prostoru vznikla megaohrádka, ze které mi holky neutečou. Umyju první, dám ji do postýlky, kde si vypije flašku s mlékem, a už jde na řadu druhá. Je to jako na běžicím pásu. Systém pořád zlepšuji až k úplné k dokonalosti,“ vtipkuje žena.
Trojčata z Dobřan slaví první narozeniny |
Snaží se dodržovat denní režim. Trojčata vstávají kolem sedmé ráno, následuje snídaně. „Po ní holky lezou, hrají si, běhají. Pak ještě usnou. Kolem roku se batolatům režim mění a většinou už dopoledne neodpočívají. Trochu se změny obávám. Na jednu stranu se těším, protože každé období je krásné a v něčem dobré. Na druhou stranu si říkám, jak to zvládnu,“ uvažuje Michaela.
Po obědě čeká sestry další spánek a pak procházka. Když Michaela do kočáru naloží děti, tlačí před sebou skoro šedesát kilogramů. „Když to vidí Matěj, kterého vyzvednu ve školce, chce se samozřejmě taky vézt. To mi stačí mírný kopec, aby se zapotila,“ dodává s úsměvem.
Z legrace Michaela říká, že její fyzička se trochu podobá kulturistům. Minimálně stokrát denně trojčata zvedne a nosí, udělá také desítky dřepů.
Po narození vážila každá z holčiček zhruba dva kilogramy, teď má každá z nich jedenáct kilo.
„Už v porodnici se projevily některé jejich povahové vlastnosti. Ellinka byla vždycky přemýšlivá. Dlouho váhala, když dostala flašku. Zůstalo jí to. Věci si pořád prohlíží a zkoumá je. Emmička je ranařka. Jde a válcuje věci jako tank. Anička je zase milá, ale má čertíky v očích. Někdy kouká a přemýšlí, co by provedla, “ popisuje matka.
Rozlišit od sebe holčičky může být někdy trochu oříšek. Emma a Anna jsou totiž jednovaječné a na první pohled naprosto stejné. „Každá má jinou barvu náušnic. Jinak bych si je občas opravdu spletl,“ přiznává třicetiletý Jiří.
S partnerkou rovněž velmi rychle vypozorovali, že obě sestry mají mezi sebou silnější pouto. „Jsou na sebe zkrátka napojené. Jestliže se jedna vzbudí, druhá do pár vteřin taky. Ale Ellinka spí tvrdě dál. Podobně je to v jiných okamžicích,“ líčí Michaela.
V Plzni se narodila trojčata (4. ledna 2018)
4. ledna 2018 |
Rodina se kvůli většímu bytu přestěhovala z Plzně do Dobřan. Dostatek prostoru oceňuje i v tomto období, kdy se trojčata učí chodit. „Chytnou se chodítka a štrádují si to po místnosti. Zatím se s ním neumí otáčet. Pokud do něčeho narazí, začnou křičet,“ vypráví Michaela.
Ostatně právě ve městě na jižním Plzeňsku bydlí její maminka, která s vnoučaty pomáhá. Velkou ochotu prokázala nedávno, když Michaela onemocněla a Jiří ji denně vozil k lékaři.
„Musela jsem jezdit na infuze. Je skvělé, že mě maminka zastoupila. Každý by to rozhodně takhle skvěle nezvládl,“ nešetří chválou. Kvůli zdravotním problémům odložil pár oslavu narozenin Elly, Emmy a Anny až na vánoční svátky.
Vánoce prožijí v rodinném kruhu. „Protože přítel půjde zřejmě na Štědrý den do práce, vyrazím s dětmi k našim. Program trochu posuneme. Už kolem čtvrté hodiny si dáme večeři, pak se podíváme, co nám přinesl Ježíšek. Druhý den ráno si dárky rozdáme ještě doma,“ plánuje Michaela.
Ta dokonce stihla upéct po večerech cukroví. „Chtěla jsem ho udělat hlavně kvůli Matějovi. Nepřeháněla jsem to. Máme jenom dva druhy,“ sděluje.
Především kvůli synovi si ozdobí také stromeček. Ten bude ale plastový a umístí ho nahoru na obývací stěnu. „Musíme mít teď všechno přidělané nebo přilepené k sobě, protože holčičky by to jinak rozebraly,“ směje se.
