„Ani si nepamatuju, kdy naposledy byl sníh,“ konstatoval Hynek Týml, který stál u zrodu vánočního plavání v řece Střele. Právě sněhová závěj je to, co skalní otužilce poté, co vylezou na břeh, láká nejvíce. „Je ideální, když se člověk může ještě vyválet ve sněhu,“ vysvětlil Ivan Masák, další z otužilců, kteří si odpoledne před nadílkou krátil v ledové vodě.
Ta má v zimních měsících zhruba kilometr pod hrází Žlutické přehrady teplotu kolem pěti stupňů. Vzduch měl letos asi tři stupně. To není pro otužilce úplně ideální teplota. „Nejlepší je do mínus deseti stupňů. Mrazík kůži lépe připraví na studenou vodu,“ naznačil, jaká teplota je z pohledu otužilců nejvhodnější Hynek Týml.
Vánoční koupání je pro něj už nedílnou součástí svátků. Nechyběl ani jednou. A ve studené vodě je prakticky denně. V nedalekém Rabštejně nad Střelou, kde žije, si v říčce před prací zaplave ráno co ráno, v létě i v zimě.
Podobný přístup má i Jana Chárová, která do Žlutic jezdí už čtvrtým rokem. Na rozdíl od Hynka Týmla ovšem dává přednost bazénu, v němž plave každý den. „Dělám to den co den už osm let. Za celou dobu jsem nepoznala, co je to nějaká rýma či kašel,“ pochlubila se otužilkyně.
Cesta, jejíž konec může být právě v říčce Střela při vánočním koupání, přitom podle zkušeností Hynka Týmla není náročná. Jen to chce vytrvat. „Pokud by se někdo chtěl věnovat otužování, měl by začít plavat v létě. Ale ne ve vyhřívaném bazénu! Spíš v řece. A plavat každý den. Jak se budou teploty snižovat, začne si tělo na chlad zvykat. Důležité ale je vytrvat. Když už nebude možné zaplavat si v řece, dát si aspoň ledovou sprchu,“ poradil Týml těm, kteří by snad chtěli příští rok doplnit sestavu žlutických otužilců.
Vánočním koupáním si ve Žluticích připomínají památku místního lékaře Jiřího Morávka. Ten do Žlutic přinesl tradici otužování a zároveň stál u zrodu otužileckého štědrodenního setkávání.
