VIDEO: Bylo i období, kdy jsem se do divadla netěšil, řekl Munzar v posledním rozhovoru pro Český rozhlas
Divadlo, film, dabing, rozhlasové hry ale i létání a jízdy ve veteránech - to všechno provázelo život herce Luďka Munzara, který zemřel v sobotu nad ránem ve věku 85 let. Jako vzpomínku na něj přinášíme poslední rozhovor pro Český rozhlas, který s ním loni v únoru natočila moderátorka Dvojky Martina Kociánová.
Všichni tě vnímají jako hereckou legendu, ale ty jsi nenapsal žádnou knihu, ve které by ses vyznával z lásky k herectví. Knihu, která je celá o létání, tu jsi napsal. Co pro tebe tedy bylo v životě důležitější?
Ve věku 85 let zemřel Luděk Munzar, dlouholetý člen činohry Národního divadla
Číst článek
O tom jsem nepřemýšlel. Já jsem se jen vypověděl z nádherného pocitu, tedy z létání. Že to po čase dostalo jiný tvar, větší hloubku, že já jsem se překvapil, jakoby to napsal někdo jiný, protože už je to vzdálený. Ta pěknost se ve mně uhnízdila i teď a těším se zase znovu na počasí, které teď bude. Přijde jaro, to začnou rychlé nárůsty mraků a tam jsou turbulence a tam když vlétneš, tak tě to táhne nahoru jako výtah. Zem necháváš za sebou a letíš někam daleko.
Mám tomu rozumět tak, že jsi nejen namluvil knihu o létání, ale i si zase sedneš za knipl?
Já za něj sedám často. Celá naše parta letňanských orlů – starců měla celý rok k dispozici aeroplán, trenéra, tak jsme na tom létali, až motor nevydržel. Už nám to nepovolili. Teď mně můj kamarád, se kterým jsem absolvoval spoustu letových hodin, říkal: „Luďku žijeme, budeme pokořovat vesmír. Z Ameriky jsme koupili motor.“ Takže na jaře začneme.
Hlavním motem knihy je slib, který si dal svému tátovi, že se staneš letcem. K němu jsi se vrátil jako pětatřicetiletý muž. Já si nejsem jistá, zda to bylo proto, abys splnil tátovi slib, a nebo po tobě táta ten slib chtěl, abys nezapomněl být šťastný a svobodný.
Ten můj pocit byl pořád stejný, pořád jsem to miloval. Stalo se i to, že jsem bydlel u letiště, takže jsem zblbnul i ženu a děti. Tatínek tam někde byl. Jsem hrozně rád, že mi pánbů dopřál, že jsem mohl zaletět nad barák udělat pár kotrmelců, když ještě byl relativně zdravý. Když jsem mu to mohl ukázat, to byl takový sen. To jsem chtěl dokázat. A to že se mi to povedlo, to jsem na sebe pyšný. Svůj slib jsem splnil.
Od létání k herectví
‚Přišel mi jako obdivuhodný a komplexní muž,‘ vzpomíná Hřebejk na zesnulou legendu Luďka Munzara
Číst článek
Každý má ve svém životě staré zlaté časy. Když bych se podívala na tvůj život, divadlo, létání, a automobilové závody, kde tam jsou ty tvoje?
V době odpoledního představení těšení se na večer. V té šatně prostě byly osobnosti, které s sebou přinášely dobrou náladu, ale nejen dobrou náladu, ale i pěkné chvíle. Já jsem se do divadla vždycky těšil. Pak ale přišlo období, kdy jsem se netěšil, kdy mě to obtěžovalo, bolelo mě to a bylo mi zle z toho. Byly to potom už jen drobky.
Mluvím o životě a o smrti. Tolik velkých českých herců a hereček, se kterými jsem směl stát na jevišti, ale i natáčet, odpovídat jim a žádat je o něco. Mluvit s nimi a být s nimi. Když si na to vzpomenu, tak zase pánubohu vděčím za krásné úseky života. A vím, co je lítost a bolest, když odejde někdo jako pan Höger nebo Dana Medřická. To moje srdce těžko neslo.
Podívejte se na video, kde najdete celý rozhovor.
