Gabriela Koukalová sdělila na sociálních sítích, že v květnu „rozsekne“ případné další pokračování své sportovní kariéry. Víte něco bližšího?
Ne, jedenáct měsíců jsem s ní nemluvil, nemáme žádný kontakt. Gabča můj telefon i moje postoje zná, stejně tak zná i postoje všech lidí v biatlonu. Její návrat není nemožný. My jsme před ní dveře nezabouchli, ani to dělat nebudeme.
Myslíte si, že by fungovalo, kdyby se chtěla vrátit do týmu?
Nemyslím si teď nic. Musela by si předtím vyřešit některé věci, které se za poslední rok stihly nasekat. Co jsme si navařili, si vždycky musíme taky sníst. A to bude chtít spoustu pokory od spousty lidí.
Musela by si tedy vyříkat některé záležitosti s lidmi z českého týmu, jichž se dotkla pasážemi ve své knize?
Než vydala tu knížku, tak jsem jí něco řekl. A na tom si trvám.
Co konkrétně?
To zůstane mezi mnou a Gabčou. Každý děláme chyby. Pokud se bude chtít vrátit, udělám pro to všechno. Přece neodmítneme tak kvalitní závodnici. Ale nikdo se nebude tvářit, že se mezitím nic nestalo. Zatím se však nechci pohybovat v rovině spekulací. Gabča se musí ozvat. Já na ni telefon teď ani nemám, takže já jí zavolat nemůžu.
MAJITELKA GLÓBŮ. Gabriela Koukalová s malým křišťálovým glóbem za celkové hodnocení sprintů v sezoně 2016/2017. Ve sbírce má celkem jeden velký a šest malých.
Domníváte se, že její zdravotní problém s vleklou bolestí lýtek už pominul?
Nic v tomto směru netuším. Na Facebooku, kam občas píše, já nejsem, zprávy mám jen od vás novinářů.
Co kdyby za vámi přišla s přáním, že se chce připravovat mimo centrální reprezentaci ve svém vlastním týmu?
Ne, takový individuální tým, jaký měla například na Slovensku Kuzminová, u nás nepřichází do úvahy. To tvrdím pořád stejně.
Jsme lidi, ne strojeKoukalová píše fanouškům Gabriela Koukalová po skončení letošního mistrovství světa na Facebooku fanouškům napsala: „Sport je vrtkavá věc a biatlon tuplem. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je velmi tenká. Stejně, jako je velmi tenká hranice mezi uznáním a zatracením. Letošní mistrovství světa v biatlonu se našim biatlonistům nevydařilo tak, jak by si fanoušci, ale především závodníci sami představovali. Nikdo ale nevidí to brutální úsilí, které tomu všichni včetně realizačního týmu věnovali. Je krásné, když slaví fanoušci společně se sportovci úspěchy. Je ale důležité přijmout společně i neúspěchy. To je sport a my všichni jsme prostě lidi a ne stroje. Pár posledních dnů jsem strávila v Lausanne, kde jsem narazila i na legendárního Emila Zátopka. Vzpomněla jsem si nejen na jeho fantastické sportovní úspěchy, ale i na jeho heslo... Když nemůžeš, tak přidej! Funguje to ve sportu i v životě.“ |
A pokud by se rozhodla závodit za jinou zemi? Třeba právě za Slovensko, odkud pochází její matka? Ani takové přestupy sportovců nebyly v minulosti ojedinělé.
Museli bychom jakožto český svaz potvrdit, že s tím souhlasíme. Ale ani o tom nebudu spekulovat. Takové téma teď neexistuje. Gabča udělala pro český biatlon moc, zároveň český biatlon udělal moc pro Gabču. Bylo to vyvážené partnerství.
Jak to bude dál se členy současného týmu? Máte náznaky, že někdo z nich chce po sezoně končit? Zvažoval to Michal Šlesingr.
Ale já si nemyslím, že už pro něj nastal čas konce. Asi to není o dalších třech sezonách do příští olympiády, ale ještě jednu by vydržet mohl. Zvlášť když mu letošní zhatila předchozí mononukleóza.
Pokusíte se ho tedy udržet?
Budu ho přemlouvat, aby ještě rok závodil. A určitě do budoucna chceme, aby on i Ondra Moravec šli do našich struktur a pracovali pro biatlon dál, protože takoví závoďáci se opravdu nerodí každý týden. Místo pro ně najdeme. Ovšem u Ondry zatím konec kariéry nehrozí.
Rovněž Veronika Vítková už loni prohlásila, že až do her v Pekingu u biatlonu neplánuje zůstat.
Ani s tím bych nepředbíhal. Máme s Verčou podepsanou smlouvu právě až do Pekingu.
Michal Šlesingr
Veronika Vítková
Co když bude chtít založit rodinu?
Tak si to řekneme. To život přináší. Naprosto chápu, že když je někomu třicet, chce mimino. Ale Verča má biatlon hodně ráda a jak ji znám, určitě nebude chtít končit takovou sezonou, jako byla ta letošní. Nechci ani spekulovat, jestli ta další bude její poslední nebo předposlední, tím bychom ji jen dostali pod tlak.
Letos se sama dostávala pod psychický tlak, protože běžecky o hodně zpomalila. Mohlo být na vině, že jí nesedl přechod na nový styl tréninku kouče Egila Gjellanda?
Může to souviset. Ale nevidím to vyloženě jako vinu trenérů. My se rozhodli, že něco změníme i s rizikem, že se taková změna nemusí hned v první sezoně podařit. Je nutná hluboká analýza. Viděli jste i na Martinu Fourcadovi, který také změnil přípravu, že najednou už není tím neporazitelným člověkem.
Změny musí přijít. Biatlon zažil nejméně úspěšné MS od roku 2011 |
Smlouvu s Gjellandem jste podepsali na čtyři roky s dodatkem, že po roce ji může každá strana vypovědět. Zůstane?
Nepředpokládám, že by končil. Má naši důvěru.
Hovořili jste o tom spolu?
Bavíme se průběžně. Určitě to není tak, že bychom Egila posílali domů, jak by asi spousta fanoušků chtěla slyšet. To neudělám. Manýry rychlého vyhazování trenérů, obvyklé ve fotbale, zavádět nebudeme. Egil přišel k týmu v létě pozdě, protože jsme původně jednali se Stephanem Bouthieuxem z Francie, ale nedohodli se s ním. Příprava s novými trenéry pak začala o měsíc později než obvykle. Také to mohlo mít vliv.
Nesporné je, že český biatlon čeká velká generační obměna. Jste na ni připraveni?
Musíme do budoucna naši strukturu posunout a víc do dospělého týmu zapojit mladé, třeba Mikuláše Karlíka, co byl teď už i osmý na IBU Cupu, Terku Voborníkovou a další, kteří jezdí dobře v juniorech. Kuba Štvrtecký si už dospělý tým osahal. Měli jsme také spoustu umístění do 10. místa na mistrovství světa juniorů. Nemyslím si, že bychom se měli do budoucna dívat tak pesimisticky, jak to možná vypadá.
NADĚJE. Jakub Štvrtecký už si osahal i štafety ve Světovém poháru a sprint na MS.
Chcete tedy aby se ti mladí otrkali v „první lize“, i když výsledkově ještě na dospělé stačit nemusí?
Chci hlavně, aby ochutnali atmosféru áčka a viděli velký profesionalismus lidí, jakými jsou Ondra Moravec nebo Michal Šlesingr, i v tom je důležitá role těch starších. Celá ta nová generace je tak trochu „free“. Prožívají si své lásky a puberty. Potřebují vidět, jak pracují opravdoví profíci. Tou generační výměnou si musíme projít. Jsme zase na startu. Vidíme i chyby a řešíme je. Nemůžeme momentálně jásat, ale musíme co nejlíp pracovat s tím, co máme.
