Takže se dozvídáme, že jeho tatínek byl přísný a uměl zařvat tak, že se to neslo činžákem a ostatní partaje jím strašily vlastní děti. To ještě početná rodina bydlela na Vinohradech. Detailně rozebírá formativní dětství a dospívání na pražské Hanspaulce, ale dojde i na výjevy z Afriky, kde byl zpěvák s otcem asi rok a měli psa: jediného rasistu v rodině, který štěkal jen na černochy. Že zatím nic o hudbě? Ale kdepak. Muzika je všudypřítomná. Hlas třeba už v patnácti naštval Karla Kryla.
Leč nejsou to jen historky, nýbrž také historie. Čtenář se mimo jiné dozví, že Bláznovu ukolébavku, jak se ve skutečnosti jmenuje píseň začínající slovy Máš má ovečko dávno spát, napsal pro kamarádku Hlasovy sestry Pavel Dydovič z hanspaulské kapely B Side. A byl to reálný příběh z blázince, nikoliv jen básnická nadsázka.
Pro nepamětníka bude možná zajímavá jak historie hitu Malagelo, tak vzpomínky na stejnojmenné a prý velmi nedobré dezertní víno. Proudem údajně teklo i po listopadu – na koncertu, když se objevily jeho neprodané zásoby. „Lidi, kteří přišli, většinou nevěděli, s čím mají tu čest. Tak poblitý sál jsem ještě nikdy předtím ani potom neviděl,“ líčí zpěvák.
Vesměs mimoděk se tu proberou leckterá povolání, která vedle své hudební dráhy Hlas vystřídal – knihkupec, pošťák, topič v kotelně, kulisák, což prý v náročnosti předstihlo i bourání zdí sbíječkou na laně ve třetím patře odstřeleného domu. Celkem těch „normálních prací“ bylo přes dvacet. Potom Ivan Hlas konečně dosáhl na vytoužený status hudebníka profesionála.
Jednou si lehce posteskne, že nezažil opojná šedesátá léta v dospělém věku, ale Hlasovi to, zdá se, vynahradila léta devadesátá a jízda spojená s filmem Šakalí léta. Objevil se tehdy i v bizarní televizní show, jejíž pompézní hollywoodskou vypulírovanost nesnášel. „A dala mi v tom za pravdu kritika Mirky Spáčilové, která celou tu akci odsoudila jako přežitou estrádu ze starých časů. Prý ji tam zaujal jen ten kluk, co zpíval o Karlíně,“ líčí Hlas.
Rozhovor vedla jeho dávná hanspaulská kamarádka, takže je to povídání hodně odlehčené, osobní a protknuté i jmény, jež běžnému čtenáři mnoho neřeknou. Ale zpovídaný si na nic nehraje, o vlastní léčbě alkoholismu i spolupráci s Drop In mluví bez příkras.
Ve čtrnácti chtěl být „něco jako John Lennon“, v pátek oslavil pětašedesátiny a naštěstí je stále Ivanem Hlasem. Citlivým pozorovatelem a hudebním komentátorem světa kolem nás. A příběhy, které jeho život lemují, jsou často jako z románu.
