Lee Iacocca podlehl v úterý ve svém domě v Bel-Air v Kalifornii komplikacím v souvislosti s Parkinsonovou chorobou, řekla deníku The Washington Post Iacoccova dcera Lia. Bylo mu 94 let.
Lee Iacocca se narodil 15. října 1924 v pennsylvánském Allentownu do rodiny italských imigrantů. Na univerzitě v Bethlehemu získal titul inženýra, načež Pennsylvánii opustil a odstěhoval se do Detroitu v Michiganu. Ihned po svém absolutoriu nastoupil v automobilce Ford, kde však záhy zjistil, že se spíše prosadí jako obchodník a manažer než jako inženýr a technik.
Už v 36 letech dosáhl na pozici prezidenta Ford Motor Company, tehdy druhého největšího výrobce automobilů na světě. Iacoccův úsudek o dospívající generaci potomků poválečného populačního boomu vedl ke geniálnímu rozhodnutí: i přes frustraci zbytku vedení koncernu Ford z fatálního neúspěchu dobrodružství jménem Edsel prosadil neméně riskantní projekt, byť na celý vývoj dostal pouhých 45 milionů dolarů.
Na podvozku obyčejného Falconu nechal postavit elegantní dvoudveřovou karoserii jednoduchých tvarů a zrodil se Ford Mustang. Jeho úspěch byl okamžitý a pro konkurenci drtivý. Jen za první den konání Světové výstavy v New Yorku si Mustang objednalo 22 tisíc zákazníků, výroba letěla vzhůru a jen během roku 1966 vzniklo přes 600 tisíc vozů tohoto typu.
Společnost Ford Motor Company pod Iacoccovým vedením vzkvétala. Na konci šedesátých let Iacocca vzkřísil značku Mercury prodávající techniku Ford v honosnějším a hlavně dražším hávu, do výroby prosadil malý model Ford Pinto jako konkurenci z Evropy dováženým minivozům (ano, to bylo to auto, které při sebemenším nárazu zezadu zahořelo…).
Po osobních neshodách s Henrym Fordem II., předsedou představenstva FMC a vnukem zakladatele firmy, dostal Lee Iacocca 13. července 1978 výpověď. A to i přesto, že koncern toho roku plánoval dosáhnout zisku dvě miliardy dolarů.
Pomsta Fordu v Chrysleru
Již 2. listopadu téhož roku však byl nezdolný Lee Iacocca jmenován prezidentem konkurenční automobilky Chrysler. Stalo se tak v den, kdy výrobce oznámil, že ve třetím kvartále hospodařil se ztrátou 160 milionů dolarů. Tehdy třetí největší americká automobilka stála před krachem, ale pod jeho vedením se brzy vrátila k zisku.
Iacocca toho dosáhl kombinací drastických úsporných opatření (sám si v rámci nich dokonce dočasně snížil plat na symbolický jeden dolar ročně) a toho, čemu se dnes říká „modelová ofenzíva“. Vyjednal s vládou půjčky a vše vsadil na uvedení nových kompaktních modelů z projektu K-car s předním pohonem.
Prodeje vozů Chrysler Aries a Plymouth Reliant se zprvu vlekly, ale brzy již překračovaly milionovou hranici. Chrysler na nich vydělal a byl zachráněn. Na podzim roku 1983 automobilka Chrysler splatila všechny své závazky: a stalo se tak šest let před uplynutím stanovené lhůty.
Iacocca nadiktoval změnu kurzu: přelomová MPV
To se však již schylovalo k dalšímu významnému kroku, Iacocca se chystal vynést další trumf, jenž vstoupí do historie. Ještě u Forda obhajoval projekt minivanu: cenově dostupného a hospodárného, přesto však mimořádně prostorného osobního vozu pro vrcholící palivovou krizi. Henry Ford II. mu jej však udělat nedovolil, nyní tak Iacocca projekt oprášil u Chrysleru.
Lee Iacocca v půlminutové televizní reklamně vysvětlil převahu vozů Dodge Spirit a Plymouth Acclaim nad Hondou Accord a modelů Plymouth Sundance a Dodge Shadow nad Hondou Civic.
V roce 1984 představil nejvýznamnější model amerického průmyslu osmdesátých let, dvojčata Dodge Caravan a Plymouth Voyager, jež založila novou kategorii motorových vozidel, která na dlouhé dekády ovládla americké silnice. Pod vlivem tohoto úspěchu francouzská Matra uspíšila vývoj svého podobně koncipovaného automobilu, jenž byl záhy představen jako Renault Espace.
Kategorie MPV patřila až do nedávného boomu crossoverů k nejdůležitějším v Evropě. Lee Iacocca diktoval směr a udával tempo jak v konstrukci automobilů, tak v oblasti financování a marketingu. Osobně stál za řadou reklam a aktivně v nich vystupoval.
Iacoccův život jako bestseller
V roce 1982 jej americký prezident Ronald Reagan jmenoval do čela kampaně na obnovu sochy Svobody na Ellis Islandu. Iacoccovi, který se hlásil ke svým přistěhovaleckým kořenům, se podařilo vybrat 350 milionů dolarů, více než dvojnásobek cílové částky.
V 80. letech byl Iacocca tak populární, že se jeho životopis dostal mezi knižní bestsellery, a dokonce se o něm hovořilo jako o možném kandidátovi na prezidenta. Kritici mu ale vyčítali velmi vysoký plat a také to, že při restrukturalizaci propustil tisíce dělníků. Jeho někdejší protijaponské projevy zní jako ozvěna ve výrocích současného prezidenta Donalda Trumpa na adresu Číny, poznamenala agentura AFP.
Po smrti své první ženy Mary, jež v roce 1983 zemřela po 27 letech svazku na komplikace spojené s cukrovkou, založil Iacocca nadaci na výzkum této nemoci. Dvakrát se znovu oženil, obě další manželství skončila rozvodem.
Když začal Chrysler v roce 1998 jednat o fúzi s německým koncernem Daimler-Benz, rozhořčilo Iacoccu, že se ho tehdejší šéf skupiny DaimlerChrysler Jürgen Schrempp nepokusil do firmy znovu přilákat. Rád by prý pracoval jako poradce nebo mluvčí, svěřil se před časem deníku Detroit News. „Upřímně, udělal bych pro to všechno,“ citovala ho agentura DPA. Připomeňme ale, že Iacocca byl tehdy již šestým rokem v důchodu…
Bývalí spolupracovníci Iacoccu popisují jako náročného, ale inspirativního a spravedlivého šéfa. „Dokázal se na vás nepříčetně rozčílit, ale brzy na to zapomněl,“ řekl agentuře Reuters jeho spolupracovník z Chrysleru Bud Liebler. „Rád řešil problémy. Člověk vždy věděl, na čem s ním je,“ dodal.
