Nejkratší odpověď by zněla: protože chtěl a projevil největší vůli a občas také nejméně okolků. Jedno z jeho oblíbených latinských hesel je prý otázka „aut homo aut mus“ - jsi člověk nebo myš?

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Je Boris Johnson myš nebo muž?

Jsou tu ale i konkrétní okolnosti. Johnsona vynesla nahoru kauza brexit. Johnson nebyl jasným příznivcem odchodu, ale když se potřeboval odlišit od vůdce konzervativců Davida Camerona, a když Cameron vyhlásil své referendum o odchodu Británie z Evropské unie, vybral si Johnson právě tuto cestu.

Po Cameronově rezignaci se Johnson pokusil ho nahradit, ale zradil ho jeho blízký spolupracovník Michael Gove, který ohlásil vlastní kandidaturu, s tím, že Johnson by svou roli nezvládl.

Boris Johnson tehdy vlastní nominaci stáhnul a čekal na příležitost.

Převzato z Plusu

Obtížné okolky

Během premiérování Theresy Mayové a jejího obtížného vyjednávání s Evropskou unií Boris Johnson - v rozporu s britskou konvencí i dobrými mravy - na svou premiérku útočil v novinách a podrýval její postavení. Když pak Mayová rezignovala, byl okamžitě mezi zájemci o její post.

Johnson se během předvýběru kandidáta postaral o to, aby předem vyřadil nejtěžšího kandidáta Micheala Govea kličkou, za kterou by ho Mirek Dušín nepochválil. Nechal během probírky kandidátů mezi konzervativními poslanci část svých příznivců hlasovat pro mnohem slabšího Jeremyho Hunta a tím vyřadil Michaela Govea ze závěrečného hlasování všech členů strany – výběr byl už mezi nejúspěšnějšími dvěma.

Boris Johnson se tak zbavil Govea a ještě výsledně dostal mnohem slabšího soupeře v Huntovi. I Miloš Zeman by se u něj mohl učit.

Členové strany se pak rozhodovali mezi Johnsonem a Huntem – v podstatě identickými uchazeči. Oba jsou bílí muži, bohatí padesátníci, absolventi Oxfordu, s jistou exekutivní zkušeností, ale nikoli excelentní politici. Bylo logické, že si konzervativci vybrali toho výraznějšího a zábavnějšího.

Navíc ti, kdo hlasovali, byli sami Britové určitého ražení. Členové britské Konzervativní strany jsou v průměru výrazně bohatší, vzdělanější, starší a bělejší, než jsou ostatní britští voliči.

I konzervativní aktivisté jsou si vědomi, že předseda konzervativců, a tedy i nadcházející premiér má dva úkoly. Jeden spočívá v jednání s Evropskou unií, druhý ve vnitropolitickém boji. Co se týče unie, není zřejmé, co by mohl jakýkoli premiér vyjednat jiného, než už podepsala Mayová. I tak je Johnson, který se o Brusel otřel při každé příležitosti, ten nejméně vhodný kandidát na hypotetické nové rozhovory.

Zápas v bahně

Důležitější pro konzervativce bylo, že jejich nový vůdce se bude muset utkat v příštích volbách s radikálním vůdcem labouristů Jeremy Corbynem, a přitom si nenechat ukrást hlasy šéfem brexitové UKIP Party Nigelem Faragem, který by mohl zavinit příští porážku konzervativců.

Příští kampaň bude ze všeho nejvíce připomínat zápas v bahně a do tohoto střetnutí konzervativci chtějí vyslat člověka, který si v populismu a demagogii se svými protějšky nezadá. Příkladný není ani jeho osobní život, už jeho žurnalistická dráha je lemovaná různými lapsy.

Kdosi nazval Borise Johnsona, absolventa Etonu a Oxfordu, Trumpem, který umí latinsky. Vskutku nepřipomíná ani tolik tradičního konzervativce, jako spíše poděsa, který v bláznivé době vystoupal až na vrchol. Je to přesně ten typ člověka, kterého tradiční konzervativci zrovna nemusejí, ale ve chvíli nouze po něm sáhnou – od Disraeliho přes Churchilla až po Thatcherovou.

Tím netvrdíme, že Johnson bude mít v politice jejich formát. Zatím se ví, že Johnson nikdy neztrácel energii úvahami, zda je něco správné nebo co si o tom kdo myslí. Věří, že je muž, ne myš. A konzervativci nyní doufají, že zachrání Británii, nebo aspoň jejich stranu. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít