Zatímco na šampionátu v Pekingu 2015 se chodci a maratonci vyhýbali mimořádně vysokým teplotám startem v sedm ráno, tentokrát zvolili katarští organizátoři opačný extrém. Přes den šplhá teplota v Dauhá ke čtyřicítce, v noci má být „příjemných“ 30 stupňů.
„Nejpozději jsem zatím startovala do závodu v devět večer, při mítinku na Slovensku. S půlnocí nemám zkušenosti,“ povídá 24letá chodkyně.
S trenérem Ivo Pitákem zvažovali, že si vyzkoušejí v Česku alespoň půlnoční tréninky, ale posléze takový nápad zavrhli. „Zbytečně bych si tím rozhazovala spánek,“ soudí Drahotová.
„Adrenalin a nervozita na vás budou natolik působit, že tělu ani nepřijde, kolik je hodin,“ věří Marcela Joglová, kterou už v sobotu čeká v Dauhá pro změnu půlnoční maraton.
Rovněž Drahotová soudí: „Tělo takovou jednorázovou změnu času zátěže vydrží. Je připravené na to, že něco velkého přijde. Nebojím se, že bych usínala.“
Běžně doma usíná o půl jedenácté a velmi brzy ráno vstává. „Ale poslední dobou ten rytmus posouváme. Chodím do postele později a snažím se trochu prospat i během odpoledne.“
V Dauhá čeká na atlety i další nástraha, drastické rozdíly mezi mrazivou klimatizací v uzavřených prostorách a úmorným parnem venku. „Na to se v našich krajinách úplně nachystat nedá. Prostě si to nesmíte připouštět,“ říká Drahotová. Po přistání vítá atlety v katarské metropoli smogový opar, za nímž se ztrácí slunce, a vlhkost vzduchu až 80 procent.
V září se česká chodkyně ládovala vitamíny a imunostatikem, aby ji žádná nemoc na rozdíl od některých dalších reprezentantů nepoložila.
S vysokou teplotou i vlhkostí Drahotová mocně bojovala už při šampionátu v Pekingu 2015 nebo letos na univerziádě v Neapoli. „Vytrvaleckým závodům takové podmínky moc nepřejí. Ale mojí výhodou by mělo být, že svými tréninky jsem připravena na extrémní zátěž.“
Nezapomínejme, hovoříme s ženou, která dříve i na mezinárodní úrovni úspěšně kombinovala chůzi, běh a silniční cyklistiku.
Od běhů už upustila a kolo je momentálně jen prostředkem k přípravě. Velká sportovní experimentátorka i nadšenkyně Drahotová, v minulosti trénující a závodící často na samé hraně sebezničení, s přibývajícími léty zmoudřela.
„V hlavě je Anežka nejlépe nastavená, co kdy byla,“ hlásil loni na mistrovství Evropy v Berlíně kouč Piták.
Tehdy si šla pro svoji druhou dospělou medaili z vrcholné akce. Tu první, evropský bronz v Curychu 2014, získala ještě coby teenagerka. Mezi ní a stříbrem z Berlína 2018 řešila sportovní krize fyzické i psychické.
Na mistrovství světa v Pekingu 2015 se dostala za přípustnou hranu a tělo vypovídalo poslušnost. Navzdory následné únavové zlomenině nechtěla vypustit hry v Riu 2016.
PRO EVROPSKÝ BRONZ. Tři nejlepší evropské chodkyně na trati 20 kilometrů při šampionátu v Curychu 2014. Anežka Drahotová (uprostřed) si došla pro bronz, předstihly ji jen zlatá Elmira Alembekovová (vlevo) z Ruska a stříbrná Ljudmila Oljanovská z Ukrajiny.
„Přesvědčovali jsme ji, ať se vykašle na olympiádu a v klidu to doléčíme,“ popisoval Ivo Piták. „Jenže jak byla v tom olympijském módu, tak řekla, že olympiádu nepustí a byla ochotna si tu nohu radši ulomit než obětovat Rio.“
Dnes už chápe, že méně znamená často více. „Nemůžete při každé bolístce přestat s tréninkem, ale musíte tělo víc poslouchat,“ vyprávěla o svém prozření před rokem. „Není nic horšího, než když vás neustále něco bolí a vy se tu bolest a zranění snažíte pořád překonávat, čímž všechno ještě víc zhoršujete. Hrozně dlouho se pak z toho hrabete ven.“
Zatímco po olympiádě v Riu šlo podle kouče „všechno do kytek i psychicky“, dnešní nastavení Anežky Drahotové je úplně jiné. Věří sama sobě i lidem, kteří jí pomáhají. Usměvavá odlétala do Dauhá, přestože průběh sezony rozhodně neměla bezproblémový a špičkové výsledky se nedostavovaly.
„Roli mohla sehrát změna váhy i to, že jsme pozměnili kempy na začátku sezony. Přijela jsem pak na jarní závody hrozně utahaná a padla na mě tehdy i psychická únava. Měla jsem hodně natrénováno, jenže výsledky tomu neodpovídaly.“
Vysvětlila si to tak, že tělo jí opět jednou vysílá signály: Uber, dej mi vydechnout.
Poslechla ho.
To bylo v květnu. Teď po náročné závěrečné přípravě hlásí: „Malinko mi v porovnání s loňskem chybí závodní sebevědomí. Ale snažím se brát Dauhá pozitivně. Říkám si, že všechno je možné. Šampionát v takhle pozdním termínu je úplně otevřený.“
Na rozdíl od Berlína nebude v Dauhá patřit k největším favoritkám, v tabulkách má letos zapsán čas 1:34:27, zatímco v minulé sezoně se dostala až na 1:27:03. Může atakovat přední příčky zezadu, obrazně i doslova.
Vždycky byla na trati spíše chodkyní - útočnicí. Na pouti za evropským stříbrem loni na špici pole nastupovala nejméně pětkrát a po závodě tehdy říkala: „Litovala bych toho, kdybych se jen vezla a šetřila síly.“
Tentokrát ji však trenér Piták nabádá: „Ty extrémní podmínky mohou spoustu holek zlomit. Vyplatí se začít opatrně.“
Pro konečnou strategii se ještě nerozhodla. „Víc než závodit zezadu mi vyhovuje, když si tempo udávám. Ale nejsem blázen. Vím, že to nemůžu v tomhle vedru napálit. Budou tu nesmírně kvalitní soupeřky.“
Jedna z nich se v noci z neděle na pondělí stane mistryní světa.
Anežka Drahotová ujišťuje: „Jsem připravená na všechno. Minimálně bych chtěla předvést svůj nejlepší letošní výsledek a splnit ostrý limit na olympiádu. S první desítkou bych určitě byla spokojená.“
Což neznamená, že o nic víc se pokoušet nebude.
