Veřejnosti běžně nepřístupný největší slavnostní sál hradního komplexu s kapacitou přes 700 lidí slouží hlavně pro velké recepce prezidenta republiky či oficiální shromáždění a koncerty.
Podlahy objektu, vybudovaného v 16. století císařem Rudolfem II. původně jako galerie pro sbírku soch, teď čeká výměna elektroinstalace, elektronického požárního systému a vzduchotechniky. Kromě toho dojde i na stavební úpravy šaten a oken v přilehlých prostorách. Práce, během kterých bude Španělský sál nepřístupný, začnou teď v únoru a mají skončit během srpna.
Karcinogenní dědictví
„Azbestové materiály byly v podlaze zjištěny při průzkumných sondách. Tyto materiály se tam dostaly patrně při poslední opravě podlahy před rokem 1989, tedy v době, kdy byly tyto materiály hojně využívány,“ popsal okolnosti pro LN mluvčí Správy Pražského hradu David Šebek.
  |
Celkové předpokládané náklady vyčísluje Hrad na 35 milionů korun, z toho sanace azbestu má stát dva miliony.
Odstraňování dnes už zakázaných materiálů, ze kterých se při manipulaci uvolňují do ovzduší rakovinotvorná azbestová vlákna, nemusí být samo o sobě extrémně finančně náročné. Pokud však dodavatel dodržuje všechna úřední, hygienická a bezpečnostní opatření, může odstraňování azbestu celkovou stavbu zkomplikovat a zdržet. Zejména v uzavřených prostorách – ať už jde o novou podlahu Španělského sálu nebo třeba o výměnu stoupaček z azbestocementových materiálů v bytovkách.
Podle odborníků z oboru investoři často šetří náklady i čas a zadávají stavbu bez předchozího ohlášení a dohledu hygieniků, případně firmám, které nemají pro práci s azbestem oprávnění.
Hrad pronajal Vladislavský sál módní značce Louis Vuitton za 15,5 milionu korun |
„Azbest je v kategorii nebezpečných odpadů, ale bohužel se ve své praxi setkávám s obrovským množstvím firem a podnikatelů, a je jich naprostá většina, kteří s tímto materiálem nakládají, aniž by měli vyžadovanou vázanou živnost pro nakládání s nebezpečnými odpady,“ uvedla pro LN soudem registrovaná znalkyně z oboru chemie a čistoty ovzduší Zoja Guschlová, která se azbestem zabývá jako vedoucí akreditované laboratoře.
9.3.2017, Španělský sál Pražského hradu, 20:15 hod. Pan prezident oznámil příznivcům své rozhodnutí. pic.twitter.com/Q8hYtLCrgq
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) March 9, 2017
Mluvčí Správy Pražského hradu ujišťuje, že v případě rekonstrukce podlah Španělského sálu se postupuje podle všech pravidel. „Průzkum byl proveden v rámci projektových prací. Projektová dokumentace byla schválena odborem životního prostředí, Hygienickou stanicí města Prahy i stavebním úřadem,“ uvedl Šebek.
Smrtelně jedovaté dědictví
Azbestové materiály se kvůli jejich protipožárním a izolačním vlastnostem používaly před desítkami let téměř všude. Dodnes se nacházejí na opláštění budov, stoupačkách a eternitových střechách v bytovkách, rodinných domech, školách, továrnách, skladech, ale i v nemocnicích.
Až po mnoha letech lékaři prokázali zhoubné důsledky vdechnutí vláken azbestu při manipulaci s těmito materiály. I malé množství vláken může způsobit (a to až po mnoha letech) vážná poškození zdraví, včetně karcinomu plic, hrtanu a vaječníků.
Nejnebezpečnější je pak nádorové onemocnění pohrudnice – takzvaný mezoteliom pleury, který je sice poměrně vzácný, ale má jednoznačnou souvislost s vdechnutím azbestových mikroskopických vláken a pacientům prakticky nedává žádnou šanci na vyléčení.
Den otevřených dveří na Hradě. Odemkne se i Španělský sál či Rudolfova galerie |
„Jednou vdechnutá vlákna azbestu v plicích zůstávají. Mezoteliom je zákeřné onemocnění i z toho důvodu, že má velmi dlouhou latenci. Může se projevit až 30 nebo i 50 let po vdechnutí vláken,“ vysvětluje lékařka Pavlína Klusáčková z Kliniky pracovního lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Národní registr nemocí z povolání eviduje mezi lety 1994 až 2018 celkem 616 hlášených případů onemocnění způsobených azbestem, z toho 152 případů připadalo na zhoubný mezoteliom. Přitom v posledních letech těchto onemocnění přibývá.
V Evropské unii je používání těchto materiálů zakázáno od roku 1995. V Česku legislativa zareagovala o deset let později. Dnes přesně určuje, kdo může sanaci tohoto odpadu provádět a jak musí postupovat.
Titulem Policistka roku pro rok 2018 se pyšní Renáta Miková z @PolicieCZ Jihočeského kraje. Skvělá práce. pic.twitter.com/xL6EQwlEUU
— Ministerstvo vnitra (@vnitro) May 31, 2019
Vyžaduje se například, aby pracovníci používali roušky s ochrannými filtry, případně celotělový overal, pracoviště musí být hermeticky uzavřeno (při práci v interiéru) speciálním stanem, venku musí být cedule s varováním a prostor ohraničený, materiál se může přemisťovat jen v pevných uzavřených obalech.
Chaos místo plánu
Stále víc lidí u nás však upozorňuje na to, že mnoho stavebních firem tyto předpisy nedodržuje a investoři nebo i úřady to leckdy ani nevyžadují a nekontrolují. K dřívějším případům, jako byla třeba v roce 2011 nedůsledná likvidace azbestu, který se uvolnil ze starých boletických panelů při zateplování budovy Základní školy Na Šutce v Praze 8, přibývají další. Na amatérskou sanaci azbestových materiálů v poslední době upozornili lidé v Přerově, v souvislosti s použitím kontaminovaného kameniva v Brně, loni stížnost na liknavý postup soukromého investora řešila radnice v Náchodě.
Certifikované sanační firmy v této souvislosti upozorňují, že Česko nemá jednotný a závazný program likvidace azbestu. Jakýsi „akční plán“ třeba po vzoru Polska, které má národní plán očištění země od azbestu do roku 2032 a přesně stanovilo, kdo je za to zodpovědný, kolik peněz to bude stát (včetně nákladů na osvětu a prezentaci zdravotních rizik) a že na odhadovaných celkových nákladech ve výši přes 40 miliard zlotých (kolem 240 miliard korun) se bude dotacemi podílet i stát, případně Evropská unie.
V Česku se podařilo zatím zlikvidovat podle odhadu České asociace pro odstranění azbestu sotva jen čtvrtinu z původních nějakých šesti až sedmi milionů tun azbestového materiálu, používaného pro své izolační vlastnosti ve velkém při stavbách zejména v 60. až 90. letech minulého století.
