Jedním z hlavních modernizačních projektů amerického letectva (USAF) je na pohled možná trochu všední projekt nového řídicího a komunikačního systému, který dostal název ABMS (Advanced Battle Management System, tedy Pokročilý systém pro řízení boje).
V příštích pěti letech má za něj letectvo utratit 3,3 miliardy dolarů. Za ně by však mohlo získat systém, který by měl v boji dokázat z dnešního pohledu neuvěřitelné věci. Jak naznačilo i nedávné velké cvičení, kde dokázal využít ke zničení vzdušného cíle zbraně pro tento účel jinak prakticky nepoužitelné.
Jeden systém spojí vše
Původně měl ABMS sloužit především k náhradě letadla pro velení a řízení boje E-8 Joint STARS (Joint Surveillance Target Attack Radar System). Postupem času se z něj stal mnohem ambicióznější, komplexnější a rozsáhlejší projekt.
V dnešní podobě je ABMS vyvíjen jako páteřní velitelský a řídicí systém, propojující nejrůznější senzory a zbraňové systémy všech složek Ozbrojených sil Spojených států, tedy letectva, pozemních sil, námořnictva, námořní pěchoty, pobřežní stráže a vesmírných sil. Toto širší úsilí je známo jako Společné všedoménové velení a řízení JADC2 (Joint All-Domain Command and Control).
ABMS je v podstatě komunikační protokol, který dokáže v reálném čase vytěžovat a informačně fúzovat všechny představitelné systémy (na moři, ve vzduchu, na zemi, ve vesmíru i v kyberprostoru) všech složek amerických ozbrojených sil (a spojenců) a skládat z nich jasný obraz situace. Není daleko od pravdy, pokud obrazový výstup ABMS přirovnáme k moderním real-time počítačovým strategickým hrám.
Podstatnější však je, že ABMS umí automatizovat a extrémně urychlit nezbytnou řadu kroků řetězce ničení (kill chain), v reálném čase zaúkolovat zbraňové systémy z různých domén/složek a navést jejich palbu na nepřátelský cíl.
ABMS tedy zkracuje celý proces od nalezení cíle (něco tam je) přes jeho rozpoznání (vlastní/cizí), identifikaci (určení typu cíle), určení jeho záměrů, sledování, zaměření až po případné zničení. Současně ABMS ke zničení cíle automaticky vyhledá nejvhodnější zbraňové systémy, a to z hlediska dostupnosti, zásoby munice nebo cenové efektivity. Jak byste asi u tak ambiciozního moderního softwarového projektu čekali, využívá prvků strojového učení.
Protiletadlová houfnice?
Své schopnosti ABMS předvedl na nedávném demonstrativním cvičení, které se konalo na více místech po Spojených státech s centrem na Andrewsově spojené základně (Joint Base Andrews, JBA). ABMS měl mimo jiné za úkol zachytit simulované střely s plochou dráhou letu a navést na ně palbu z dostupných zbraňových systémů. V normálním světě celý proces řetězce ničení trvá dlouhé minuty a vyžaduje řadu telefonických hovorů.
„Bojiště zítřka bude přeplněné informacemi. Jedním z klíčových cílů tohoto nácviku bylo ukázat, jak toto závratné množství informací spojit, stejně jako byste je viděli v reálné operaci,“ uvedl Will Roper, civilní náměstek pro vyzbrojování a logistiku letectva. „To si vynutilo po velitelích a operátorech, aby důvěřovali datové analýze a umělé inteligenci, pokud chtěli rozumět bojové scéně. Cenit si dat jako esenciálního zdroje pro bojovníky není o nic méně důležité než letecké palivo nebo satelity. Je to klíč k boji nové generace.“
K zobrazení systém používá prostředí Lattice od Anduril Industries.
Během cvičení se veškeré výstupy ABMS promítaly na velkoplošnou obrazovku ve velícím středisku JBA a také do tabletů VIP osob. Podle zúčastněných vše skutečně připomínalo počítačovou strategickou hru. Uživatelé mohli kupříkladu vidět pozici a formaci reálných stíhaček F-22A Raptor (se všemi klíčovými taktickými údaji), pozice protivníků (díky informacím ze satelitů), ale také například obrazové výstupy od jednotlivých cvičících vojáků. Během celé demonstrace ABMS propojil na šedesát datových kanálů.
Podle Ropera byl jedním z největších úspěchů cvičení sestřel proudových dronů BQM-167. Na drony střílela 155mm houfnice M109 Paladin a námořní 127mm kanón Mk19 (instalace USS Desert Ship) na střelnici White Sands Missile Range v Novém Mexiku pomocí hypersonického projektilu HVP od BAE Systems. Jedná se o dělostřelecký projektil letící rychlostí Mach 5. „Tank sestřelující řízené střely je něco úžasného ‒ videohra, úžasná sci-fi,“ uvedl Roper.
Hodně rychlý náboj
Něco málo k munici, která se může zdát pro houfnici poněkud netypická (houfnice byl původně výraz pro dělostřeleckou zbraň s krátkou hlavní a tedy i poměrně nízkou úsťovou rychlostí projektilu, která střílí „obloukem“, tj. horní skupinou úhlů). HPV je univerzální podkaliberní dělostřelecký projektil nasaditelný na námořních kanónech ráže 127 mm, pozemních 155mm houfnicích a výhledově v elektromagnetických kanónech (podkaliberní znamená, že průměr náboje je menší než průměr hlavně, ze které je vystřelen – pozn. red.). Pro nasazení v různých zbraních musela firma BAE Systems samozřejmě vyvinout různé systémy, které zajistí správnou pozici projektilu a jeho vymetení z hlavně (tzv. saboty, které de facto zajistí samotný náboj v hlavni, a když vyletí z hlavně, tak od něj odpadnou – pozn.red.)
HPV je tedy určen k nasazení na lodích, pozemních systémech, a to k ničení cílů na moři, na zemi a ve vzduchu. Projektil HPV je popisován jako naváděný. BAE Systems ale ve svých reklamních materiálech způsob navádění nepopisují. Podle všeho je HPV vybaven satelitním řízením, což je využitelné proti statickým cílům. Zda má HPV komunikační kanál, přes který ho lze řídit (pomocí radiolokátorů nebo mu předávat aktualizované GPS souřadnice), není známo. Stejně tak se zdá, že HPV nemá klasickou bojovou hlavici s trhavinou a cíl tedy zřejmě ničí jen vlastní kinetickou energií.
Během nácviku operátoři využívali brýle pro virtuální realitu. Jaké s nimi mají praktické zkušenosti a jak se to osvědčilo, bohužel nevíme.
Pentagon hodlá HPV nasadit v rámci protivzdušné obrany na zemi i na moři. Jednou z velkých výhod HPV je jednotková cena 85 000 dolarů, což je zlomek ceny moderních protiletadlových střel. Například poslední model námořní střely RIM-162 ESSM (dosah 50 km) stojí dva miliony dolarů a proti hrozbě se vždy vysílají dvě střely. Námořní kanón Mk45 dokáže střílet HPV rychlostí až 20 ran za minutu na maximální vzdálenost (na pozemní cíl a po balistické dráze) zhruba 70 km. Finančně tak minuta palby děla Mk45 s pomocí projektilů HPV stojí stejně jako jedna střela ESSM.
Konečně HPV teoreticky umožní vytvořit moderní pozemní protiraketovou obranu. Lze si představit pozemní verzi námořních kanónů (včetně mobilní verze), které mohou chránit základny, letiště nebo klíčové prvky civilní infrastruktury. ABMS tedy teoreticky umožní vznik nové generace velmi výkonných kanónových prostředků schopných ničit nejrůznější aerodynamické a balistické cíle.
Cvičení se účastnily stíhačky F-16, drony MQ-9 Reaper a pozemní prostředky protiletadlové obrany. Všechny tři systémy používaly dobré známé a osvědčené střely AIM-9X Sidewinder. Podle Ropera bylo ale klíčové, že data byla přenášená pomocí komunikačních standardů 4G a 5G a k rozhodnutí o zničení cíle mohlo dojít nikoliv během minut, nýbrž sekund.
Co se „trénovalo“
Cvičení, během kterého k nezvyklému sestřelu došlo, simulovalo střet s Ruskou federací. Ve smyšleném cvičení došlo k vyhrocení situace, kybernetickým útokům, k elektronickému a laserovému rušení amerických satelitů a následně k odpálení šesti ruských střel s plochou dráhou letu z Karibiku proti cílům na americkém území.
První fáze cvičení se zaměřila na včasnou detekci a varování simulovaných cílů, druhá fáze na odhalení pozic a záměrů protivníků (ruských bombardérů a lodí), třetí fáze na detekci a identifikaci střel (k zamezení přátelské palby) a poslední ke sledování cílů a aktivaci vybraných zbraňových systémů. ABMS využívala data z malých radiolokátorů AN / MPQ-64 Sentinel, nových bezobslužných akustických pozemních senzorů a speciálních senzorových věží (od Anduril Industries), které kombinují infračervené a radarové senzory.
Přes 5G síť do ABMS obrazová data posílal také čtyřnohý robot od společnosti Boston Dynamics.
ABMS, resp. JADC2 ve svém důsledku může zcela odstranit zdlouhavý přenos informací ze stroje na člověka, následně pomocí telefonu z člověka na člověka a nakonec opět z člověka do stroje. ABMS téměř úplně redukuje linku člověk–člověk a umožňuje strojům komunikovat, samozřejmě za dohledu člověka, přímo mezi sebou. Současně ABMS všechna tato data slučuje do jednotného digitálního obrázku bojové scény a ve vytříbené, srozumitelné a vizuálně přívětivé podobě je předkládá velitelům.
Například v rámci Velitelství protiletadlové obrany Severní Ameriky NORAD (North American Aerospace Defense Command) je zapotřebí relativně zdlouhavých telefonických hovorů. Operátor radiolokátoru NORAD v případě zachycení hrozby (například leteckého útoku) jednoduše musí zvednout telefon, zavolat na velitelství a pomocí kódových zpráv vysvětlit, co se děje. Žádná digitální koordinace mezi senzory a například dostupnými zbraňovými systémy neexistuje. Vše musí zpracovat a pochopit velitel. Například zjištění dostupnosti leteckých tankerů zabere další dlouhé minuty na telefonu.
Na různých snímcích z posledních let lze vidět velmi pokročilá velitelská centra s velkým množstvím obrazovek obsahujících nejrůznější informace ze všech domén. Každou „obrazovku“ (datový kanál) ale sleduje jeden člověk a datové kanály jednoduše nekomunikují mezi sebou. Pokud je ve velitelském centru sto lidí a každý sleduje jeden kanál, je potřeba sto telefonátů a mnoho vysvětlování, aby se všechna data dostala ve vytříbené a srozumitelné formě veliteli a ten mohl rozhodnout. ABMS vše zvládne automaticky během několika sekund a navíc navrhne několik možností řešení situace.
Není známo, kdy hodlá Pentagon ABMS zavést do operačního provozu, ale Roper uvedl, že jednotlivé prvky lze využít již nyní. Není také známo, zda lze skutečně vybudovat zamýšlený všeobjímající systém, a především za jaké peníze. Kritici uvádějí, že cíle ABMS jsou příliš ambiciózní a nedají se v rámci požadovaného rozpočtu provést ‒ resp. nikdo neví, kolik bude ABMS ve své zamýšlené podobě skutečně stát. Nepochybně jde ale o směr, kterým se budou v menší či větší míře ubírat nejmodernější ozbrojené síly světa.
Článek vznikl pro Armádní noviny, které se věnuje novinkám z armád celého světa. Před vydáním byl redakčně upraven. Originál najdete zde.
