V 70. letech 19. století vznikala ve Volyni na Ukrajině obec českých přistěhovalců, dostala název Český Malín, rychle se rozrůstala a rozvíjela. V červenci roku 1943 však vesnici zasáhla tragédie v podobě nacistických okupantů, kteří ji bez milosti vyvraždili a vypálili. Dodnes dochovaná svědectví přeživších jsou autentickým dokladem děsivých a krutých masakrů páchaných během druhé světové války.
Česká obec na Ukrajině
Od poloviny 19. století přicházeli do volyňské oblasti Ukrajiny přistěhovalci z ciziny, které sem přivedly zejména levné pozemky a slibované výhody tehdejší carskou vládou. Lidé z cizích krajů zde měli nejenom velmi lacině zakoupit půdu, ale také jim byla přislíbena jistá autonomie v nově zakládaných obcích, které mohly mít národní charakter. Příchozí obyvatelstvo si s sebou smělo přinést svou řeč, kulturu, správu, systém vzdělávání i náboženské vyznání, zpočátku se od něho nevybíraly ani daně a mužům nebyla nařizována povinná vojenská služba. Tak se v 70. letech 19. století do Volyně vydalo několik českých rodin z oblastí okolo Žatce, Loun nebo Rakovníka. Brzy vybudovaly celou vesnici s názvem Český Malín, která žila poměrně svobodně s vlastní českou samosprávou, školou, hasičským sborem či kulturním životem.
V okolí obce žilo ukrajinské a polské obyvatelstvo, s nímž to české nemělo žádný konflikt, naopak s ním vycházelo velmi dobře. První problémy se objevily spolu s první světovou válkou, kdy se Českému Malínu nevyhnulo pustošení i nucený odchod některých rodin. Stabilizace přišla v roce 1921, kdy území spadlo pod vládu Polska a ve vesnici se začalo s procesem modernizace. Zavedl se elektrický proud, poštovní i telefonní spojení, nastal i hospodářský rozvoj. Roku 1939 však znovu obec postihl úpadek, když se dostala pod vliv Sovětského svazu a rozhořela se druhá světová válka. Záhy patřil Český Malín do území okupovaného nacistickou Třetí říší, a to byl počátek jeho konce.
Tragický 13. červenec 1943
Ráno 13. července roku 1943 se obyvatelé Českého Malína probudili do neklidného dne. Do vesnice vpadli vojáci wehrmachtu, kteří nejprve vyhnali a poté pozabíjeli všechny tehdejší bezbranné přítomné – muže, ženy i děti. Masakr trval jen pár hodin, během nichž zahynulo více než čtyři sta nevinných lidí! Kdo nebyl zastřelen nebo ubit k smrti, zemřel v hořících troskách domů. Několik obyvatel řádění přežilo, protože jim bylo vojáky nařízeno odvozit nakradený majetek. Jeden z přeživších se jmenoval Josef Alois Martinovský a své vzpomínky na tragickou událost popsal v Kronice Českého Malína. Ta vyšla knižně a přináší obsáhlé očité svědectví, ze kterého běhá mráz po zádech. Velice smutné jsou například tyto řádky:
„Důstojník se dívá do svého zápisníku a mlčí. Mezitím šestiletý hošík Jaroslava Stuchlého, neustále plačíc u své matky, se jí vytrhl a běžel k důstojníkovi, prose ho dětským hláskem: „Nezabíjejte mého tatínka, viďte, že nezabijete mého tatínka, prosím vás, nezabijte mi tatínka!“ Důstojník nic neodpověděl, ukázal jen svému pobočníkovi a ten odvedl chlapce k matce, ale dítě se nedalo utišit, a vyrvavši se matce, přeběhlo k otci, zase s hrozným pláčem, tahalo otce za ruku: „Pojď sem, tati,“ a ukazuje směrem k matce, „oni tě zde zabijou, pojď s námi!“ Otec bere dítě do náruče, uklidňuje je a líbá a oběma kanou slzy.“
Když se šťastlivci, kteří řádění nepřátel přežili, odhodlali vrátit do vesnice, aby zjistili, zda hrůzy přečkal i někdo z jejich příbuzných, spatřili příšerné následky masakru:
„Obrazy, jež se nám zjevily v Malíně, nemožno popsat. Všude postřílení lidé, kteří se snažili uniknout ze školy nebo z kostela. Napolo spálená těla, napolo ohořelé lebky, upálené končetiny, tu a tam utržená hlava nebo ruka a na všech popravčích místech ohořelé lidské kosti. Málo osob bylo možno identifikovat. (…) Pozůstatky malínských mučedníků jsme pečlivě posbírali a pochovali ve společném hrobě na malínském hřbitově.“
Tragédie v Českém Malíně na Ukrajině roku 1943 se připomíná také u nás. V Žatci vznikl pomník obětem před místním hřbitovem; jedna z malých obcí nedalo Šumperka, kde pár obyvatel ze vsi na Ukrajině našlo nový domov, nese od roku 1947 název Nový Malín. I zde se nachází pomník.
Související
Prohlížíme se v něm každý den. Jaká je historie zrcadla?
35 let od protestů v Číně. Země tehdy byla v mnohém svobodnější než Československo, upozorňuje sinolog Klimeš
historie , II. světová válka , Ukrajina
Aktuálně se děje
před 17 minutami
Indonésii zasáhlo silné zemětřesení, bylo cítit i v Jakartě
před 54 minutami
20 let od kauzy Abú Ghrajb. Mučení vězňů pomáhalo rekrutovat dobrovolníky do teroristických skupin, říká odborník
před 1 hodinou
Počasí v Česku dnes znovu ovlivní saharský písek. Může být chladněji, než se čekalo
před 2 hodinami
Letní počasí je zpět. Teploty příští týden vyrostou k 27 stupňům
včera
Do čela Sokola byl zvolen Martin Chlumský
včera
Vědce znepokojuje další nemoc. Ptačí chřipka se šíří u krav, přenesla se i na člověka
včera
Finský poslanec střílel opilý před nočním klubem. Policie ho zadržela
včera
VIDEO: Ukrajinci zaútočili na mezinárodní letiště v Moskvě
včera
Šéf ukrajinské armády přiznal, že situace na frontě se neustále zhoršuje
včera
Dopady změn počasí jsou stále ničivější. Prohlubují konflikty, ničí lidem životy, varuje UNHCR
včera
Kreml o mírových jednáních s Ukrajinou: Jednu věc je třeba vzít v úvahu
včera
WSJ: Putin pravděpodobně nenařídil vraždu Alexeje Navalného
včera
Dohoda, nebo útok na Rafah. Izrael dal Hamásu poslední šanci
včera
Misky vah se naklání. Rutte si získává podporu Turecka, v cestě do křesla šéfa NATO mu ale stojí další země
včera
Babišovo ANO opět prachsprostě lže. Tentokrát o důchodech
včera
Hamás zvažuje izraelský protinávrh na příměří v Pásmu Gazy a propuštění rukojmí
včera
Ukrajinské drony údajně zasáhly dvě ruské ropné rafinerie
včera
Rusko údajně sestřelilo desítky dronů z Ukrajiny
včera
Biden se postaví Trumpovi? Chce se s ním setkat tváří v tvář
včera
OSN spočítala, jak dlouho potrvá renovace Pásma Gazy
Zástupce OSN ve svém pátečním prohlášení upozornil, že odstraňování obrovského množství trosek včetně nevybuchlé munice z palestinského Pásma Gazy bude trvat přibližně 14 let.
Zdroj: Libor Novák