Na úvod bychom se chtěli zastavit u vašeho pondělního rozhovoru s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. On po něm říkal, že očekává posílení české vojenské podpory Ukrajině. Máte to v plánu a je pro to ještě vůbec prostor?
Já jsem skutečně v pondělí hovořil s prezidentem Zelenským. Je dobře, že ten kontakt je pravidelný, a myslím, že i díky tomu, že pravidelně mluvím jak s panem prezidentem, tak s premiérem Šmyhalem, jsme potom schopni Ukrajině pomáhat takovým způsobem, jakým to skutečně potřebují. Pokud jde o vojenskou pomoc, tak víte, že Česká republika patřila k zemím, které pomáhaly od samého počátku a byli jsme jedni z prvních. Já jsem rád, že se k tomu přidaly i další státy. Především díky vlastní statečnosti a neuvěřitelně statečnému boji a obraně, kterou Ukrajinci ukazují, ale i díky tomu, že tady existuje vojenská pomoc ze západních zemí, jsou Ukrajinci schopni čelit té obrovské ruské přesile. A v tom je potřeba pokračovat a to my chceme nadále dělat.
Tu vojenskou pomoc bych mohl rozdělit na dvě části. Jedna je dodávání věcí, které jsme mohli jako nepotřebné poskytnout ze zdrojů české armády, a druhá jsou zbraně, které tam můžeme dodávat třeba na základě licencí, na základě spolupráce s našimi partnery, se soukromými subjekty a tak dále. U té první formy pomoci, tam se skutečně už dostáváme na samou hranici možností, protože my v žádném případě nikdy nesmíme, a nikdy jsme to nedělali, oslabit obranyschopnost České republiky. Ta druhá cesta, ta je samozřejmě otevřená, tam si myslím, že to funguje dobře a tam je možné pokračovat dál.
Tady bych chtěl také poukázat na to, že zde existuje dobrá spolupráce s dalšími zeměmi. Příkladem může být spolupráce při dodávání tanků s Německem, kde my jsme poslali nějaké tanky a Německo nám náhradou dodá svoje tanky Leopard. Nebo podobná podpora v oblasti vrtulníků se Spojenými státy. A těch projektů podobného typu je víc, takže i pro nás je to dlouhodobě výhodné, protože si tím vytváříme podmínky pro modernizaci naší armády, a myslím si, že takto to má být.
Je pro to i personální prostor? Budou mít zbrojaři dost lidí? Mluvilo se o tom, že by některé zbrojovky mohli zaměstnat ukrajinské zaměstnance.
Zaprvé je dobře, že se nám rozvíjí tímto způsobem zbrojní průmysl, který je v České republice dlouhodobě kvalitní. Je potřeba říct, že zbrojní firmy zaměstnávají mnoho lidí, kteří mají kvalitní vzdělání, že se vytváří produkty s vysokou přidanou hodnotou a že celé je to dobré pro náš průmysl. A to, že se tady vytvářejí nová pracovní místa, a mluvíme o tisícovkách, tak to je nepochybně pozitivní, protože jedna z velkých výhod České republiky, kterou máme proti jiným zemím, když bojujeme s inflací, s drahotou, s tím vším, je, že máme skoro prakticky nulovou nezaměstnanost, že máme jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě, a to chceme udržet. Takže to, že se vytváří pracovní místa, že tu je nabídka, je určitě dobře.
Pokud jde o tu otázku ukrajinských zaměstnanců - ano, to je samozřejmě žádoucí, už tak jsme dokázali na náš pracovní trh umístit nebo nabídnout místo více než sto tisícům ukrajinských uprchlíků. A i díky tomu jsme dokázali tak dobře zvládnout tu obrovskou uprchlickou vlnu, které byla Evropa, a hlavně Česká republika, vystavena.
Když se naposledy ještě zastavíme u Ukrajiny, na program dnešního jednání vlády přibylo jmenování vládního zmocněnce pro rekonstrukci Ukrajiny. Co si slibujete od toho, že takového zmocněnce budeme mít?
I díky tomu, jak se Česká republika od počátku k pomoci Ukrajině staví, jak jsme aktivní, tak máme na Ukrajině velmi dobré jméno. A dříve či později se ta současná podpora, která už probíhá i na základě nějakých mezinárodních sítí, přemění v poválečnou rekonstrukci Ukrajiny. A je důležité, abychom v tom byli aktivní, protože to je velká šance pro české firmy, české podnikatele. Je potřeba využít dobrého jména, které na Ukrajině máme, a je potřeba tyto činnosti koordinovat a jednat o nich s ukrajinskou stranou.
Já jsem se účastnil několika konferencí, ať už v Luganu nebo v Paříži, které se týkaly jak pomoci Ukrajině, tak už přípravě na poválečnou rekonstrukci. Bylo to i předmětem našeho mezivládního jednání, které jsme měli v Kyjevě v loňském roce, a myslím si, že to všechno potřebuje někoho, kdo bude ty různé aktivity z různých resortů koordinovat, kdo bude jednat s ukrajinskou stranou. A k tomu by měl sloužit ten vládní zmocněnec. A myslím, že se na to musíme dívat samozřejmě jako na pomoc, podporu, ale současně na příležitost do budoucna.
Ministerstvo obrany oznámilo, že je blízko dohody o nákupu švédských obrněnců. Pokud bude smlouva uzavřena do června, Česko za 210 strojů zaplatí 51,7 miliardy. Souhlasíte s dojednanými podmínkami? A kdy by mohl být tendr uzavřen?
Z pochopitelných důvodů ty probíhající tendry a vyjednávání nebudu komentovat. Myslím, že máme velmi dobře rozjednány věci, které se týkají modernizace naší armády. Je to důležité. Tady bych chtěl připomenout, že naše vláda se zavázala, že budeme dávat dvě procenta HDP do obrany, a že chceme ten závazek urychlit, abychom toho dosáhli už v roce 2024.
Jsou to dobře vynaložené peníze, protože na základě toho nejenom zvyšujeme naši bezpečnost, obranyschopnost, modernizujeme armádu a současně podporujeme pracovní místa, náš průmysl, výzkum a další věci, které s obranou souvisejí. A u těchto tendrů je důležité, a i to je součást vyjednávání, abychom do toho co nejvíc zapojili české firmy. Ale zatím, dokud ta jednání probíhají, nemohu komentovat ani cenu, ani podmínky.
Když jste se dotkl dvou procent HDP na obranu, minulý týden jste na vládě schvalovali příslušný zákon. Kdyby byl účinný už od příštího roku, rozpočet obrany by se zvýšil asi o 20 miliard. Dokázala by je obrana už příští rok spotřebovat?
Ano a připravujeme se na to. Je potřeba taky už teď chystat budoucí akvizice a využití těch prostředků. A je potřeba dobře na obraně hospodařit. Já proto mám radost z toho, a oceňuji ministerstvo obrany a paní ministryni za to, že za loňský rok, jak se ukazuje, dokázali skutečně ty prostředky, které měli přiděleny ze státního rozpočtu, prakticky úplně využít, což v minulosti nebylo pravidlo. Ale aby to tak bylo, tak se o tom skutečně musí strategicky uvažovat a chystat ty věci tak, aby se to v těch jednotlivých letech mohlo vyčerpat. My také jsme dělali a děláme nějaké úpravy pravidel tak, aby bylo možné některé prostředky převádět z roku na rok, a tím by se vlastně efektivněji a strategičtěji využívaly a umožnil se nákup techniky, kterou naše armáda potřebuje.
Když mluvíte o nákupech, plánuje se taky nákup F35 ze Spojených států. Na podzim se mluvilo o tom, že byste měl navštívit Bílý dům. Rýsuje se už nějaký termín?
Máme nějaký plán zahraničních cest a návštěv, na kterém pracujeme. Určitě je zájem, až pro to budou podmínky, navštívit Spojené státy a vést jednání na různých úrovních. Takže ano, je to jeden z těch zamýšlených cílů, na kterých pracujeme.
Zmiňovali jste, že závazek dávat dvě procenta HDP na obranu, bude předmětem jednání o změně programového prohlášení. Bude to součástí nového programového prohlášení?
Tak zaprvé, my nechceme chystat nové programové prohlášení, ale chceme jenom naše stávající programové prohlášení revidovat, respektive se chceme podívat, co se z něj už podařilo splnit, kde je ty věci třeba urychlit. A chceme se taky podívat realisticky na harmonogram. Toto všechno bychom dělali v každém případě, tak to má být. Ale jsou tu ještě nové skutečnosti, a to je, že jsme programové prohlášení připravovali před válkou na Ukrajině. Nikdo nemohl vědět, co se stane. Hodně to změnilo situaci v Evropě a změnilo to i výzvy, to, čemu čelíme a co je potřeba řešit.
Proto se chceme podívat i na programové prohlášení z toho hlediska, jestli něco třeba už není realistické, jestli tam nemáme něco přidat, ale nemá to být žádné nové programové prohlášení. Má to být skutečně realistický pohled na to, co válka na Ukrajině a její důsledky pro Evropu změnily a kde je potřeba programové prohlášení upravit. A samozřejmě je standardní se po roce podívat, co se daří a co nedaří.
Pokud jde o dvě procenta HDP na obranu, tak tam není potřeba žádné úpravy, protože pokud tam máme závazek do roku 2025 a dokážeme to v roce 2024, tak je to v pořádku. Pokud tím máte na mysli, jestli je na tom shoda v koalici, tak je, protože si všichni uvědomujeme, jak je důležité dávat dostatek finančních prostředků na obranu a bezpečnost. Neděláme to kvůli slibu, který jsme dali, když jsme vstupovali do Severoatlantické aliance, my to děláme kvůli sobě, kvůli naší bezpečnosti, kvůli tomu, aby si naši občané mohli být jisti, že žijí v bezpečné zemi. A vždycky platí, že vám raději pomohou ostatní, když vidí, že vy sám se snažíte, než když spoléháte jenom na druhé.
Je možné, že byste v rámci debat o aktualizaci programového prohlášení uvažovali o personálních změnách na některých ministerstvech, nebo o výměně resortů mezi jednotlivými stranami?
Programové prohlášení se týká programu. Personální změny nebo výměny mezi jednotlivými stranami neplánujeme. Já to občas také čtu v médiích nějaké takové spekulace. Dokonce i třeba velmi konkrétní, ale skutečně toto není předmětem našich debat a nic takového se nechystá.
A jak po roce hodnotíte práci ministrů?
Vláda funguje jako tým. To bych chtěl ocenit a je to důležité, projevuje se to v řadě věcí, v přípravě rozpočtu, ve způsobu komunikace, dalších věcech. Tam, kde si myslím, že je potřeba některé věci změnit, posunout nebo přidat, tak to říkám svým kolegům. Nemám potřebu jim to sdělovat přes média. A já nakonec takovou jakousi bilanci toho, co se daří, dělám při svých bilančních návštěvách na jednotlivých ministerstvech, kterých už byla celá řada. Myslím, že během měsíce dokončím celé to kolečko.
A můžete prozradit, koho jste musel tak jako nejvíc upozorňovat?
To není můj styl, ani politický, ani lidský, abych to tady tímto způsobem komentoval. Já se snažím s kolegy z vlády pravidelně komunikovat, mluvit. Mluvíme spolu, a znovu to chci zdůraznit, vláda opravdu funguje jako tým, což já pokládám za mimořádně důležité. Dokážeme překonat rozdílné zájmy a rozdílné stranické pozice ve prospěch občanů České republiky. To mi připadá jako nejdůležitější.
Když mluvíte o týmu, hodně se mluvilo při vzniku vlády o tom, že pět stran je pro koalici opravdu hodně. Jak se vám to po roce jeví? Daří se to „ukočírovat“?
Nepochybně teoreticky je nejsnazší mít jednostranickou vládu, ale to v našich podmínkách a podmínkách našeho volebního systému není možné. My máme tradičně koaliční vlády a myslím, že veřejnost má možnost srovnávat, jak jednotlivé vlády fungovaly, jak funguje naše vláda. Ano, pětičlenná koalice je určitě náročný úkol. Ale taky na to, aby vláda fungovala jako jeden celek, abychom se vždycky dokázali na těch podstatných věcech domluvit, a zatím se to daří. A veřejnost nevidí žádné bratrovražedné boje a politické přestřelky a zmatené vyjadřování jedné strany vůči druhé.
Snažíme se, přestože ty strany mají různé důrazy a samozřejmě různé priority, spojit to dohromady tak, aby vláda skutečně fungovala jako tým. Já jsem přesvědčen, že se to zatím daří. To, že to není úplně jednoduchý úkol, je jasné prostě z povahy věci. Je to pět politických subjektů, vyprofilované politické strany se svými voliči. O něco snazší je to v tom, že my už jsme věděli, že je potřeba víc spojovat společnost a propojovat politickou scénu, takže jsme už do voleb šli jako dvě koalice, a to si myslím, že se ukázalo jako správné. Že nakonec – a tady mluvím za koalici Spolu - naši schopnost se dohodnout už před volbami naši voliči ocenili.
A osvědčuje se vám v tom smyslu v koaliční spolupráci střídmější komunikace navenek? Protože například v minulosti byla koaliční jednání vždycky velkou události v médiích, nyní, kdybychom neznali pravidelný termín K5, tak o tom vlastně nevíme.
A tak to má být. Já jsem přesvědčen, že občany nezajímá, jak se mezi sebou hádáme. Ale občany zajímají ty výsledky. To, co pro jejich životy znamenají vládní rozhodnutí, jakým způsobem vedeme Českou republiku a kam. A toto já považuji za podstatné.
Takže já se i snažím, abychom nezneklidňovali veřejnost různými neověřenými, nerozhodnutými informacemi o věcech, které si třeba někdo myslí, nebo ho napadly, ale skutečně říkali lidem to, na čem jsme se domluvili. To mi připadá jako podstatné. A takto to zatím funguje a jsem rád, že sám říkáte, že vlastně o řadě těch jednání byste ani nevěděli, protože nikdo se dopředu nevymezuje, nedělá ramena, nezkouší provokovat druhého, ale prostě se snažíme domluvit, a to mi připadá jako důležité.
Na druhou stranu to přináší jisté napětí, jako třeba při jednání o zastropování cen energií. Dlouho jste byli kritizováni, že nic nepřipravujete, nic nepředstavujete. Trvalo to dlouho?
Fakticky to určitě dlouho netrvalo, protože my jsme prakticky během dnů poté, co prudce vzrostly na přelomu srpna a září ceny energií, začali jednat. Připravili jsme úsporný tarif, potom zastropování cen, odpustili jsme poplatek za obnovitelné zdroje. Ale skutečně, já se vyhýbám tomu, abychom tady dělali populistickou politiku, která nakonec žádné výsledky nemá.
Já si myslím, že není správné slibovat něco, co pak se nedá dodržet. Je mnohem lepší na tom pracovat, opravdu to udělat a pak říct lidem: a takto to bude a máte jistotu, že nebudete platit násobky cen za energie, protože máte ceny zastropované na úrovni šesti korun za elektřinu a tří korun za plyn. A to je ten výsledek, který nakonec každý potřebuje slyšet. Takže ano, někdy ta komunikace, to já připouštím, mohla být rychlejší, ale v každém případě jsme se snažili postupovat odpovědně.
A chtěl bych k tomu ještě říct jednu věc. Naše vláda čelila od začátku skutečně mimořádným výzvám. Varianta omikron, mimořádně nakažlivá, zvládli jsme to bez lockdownů, bez zavírání škol a podniků tak, jak jsme slíbili. Pak přišla válka na Ukrajině, ceny energií, hrozilo, že budeme mít nedostatek plynu. Dnes máme jistotu, že plynu je dost na tuto zimu. A jsem přesvědčen, že ho bude dost i na další zimu. A pracujeme na tom.
Prudce vyrostly ceny energií, zastropovali jsme, odpustili jsme poplatky, udělali jsme příslušná opatření. Pracujeme na tom, abychom měli dostatek ropy nejenom z ruských zdrojů. Domluvili jsme rozšíření ropovodu, spustili tendr na Dukovany. Děláme opravdu věci systematicky jednu za druhou i ve velmi proměnlivých podmínkách a čelíme velmi složitým výzvám, ale díky jakési racionální politice a odpovědné politice a každodenní práci to zvládáme. Některé věci se dají řešit skutečně hned. Ale některé, třeba změna naší energetické bezpečnosti, energetické politiky, to jsou skutečně úkoly, které trvají měsíce, nebo i roky. A na tom všem je potřeba souběžně pracovat.
A to, co jsem chtěl říct jako nejdůležitější - řada těch věcí, které jsme udělali, nemá žádný vzor ani v minulosti, ani v zahraničí. To není tak, že se podíváme někam a řekneme si: tady z těchto variant vybereme tuto a tu aplikujeme. Pak by nám třeba někdo i mohl vyčítat, proč se to neudělalo o týden dřív. Ale my ty věci musíme nově vytvořit, my je musíme vymyslet, žádné zastropování cen tu nikdy nebylo a byli jsme jedni z prvních v Evropě, kteří to udělali. A dívali jsme se na to, jak o tom uvažují jiní, jiní se dívali na to, jak jsme to udělali my. A takto to funguje. A je to vlastně v podstatě inovace.
Válečná daň, kdo s tím má jakou zkušenost? Ano, nějaká windfall tax v minulosti občas někde byla, ale obecně toto je úplně nový nástroj. Takže my musíme i zvažovat, jak to udělat, jak to přesně nastavit. Musíme mít aspoň nějakou přiměřenou jistotu o dopadech, abychom u těchto věcí, které jsou opravdu nové, nevystavili společnost, podnikatele, občany, domácnosti nějakým problémům, které nemusejí nastat, když to děláme odpovědně. A my to děláme odpovědně.
Když už jsme se dostali k energetice, jak daleko jste s přípravou restrukturalizace společnosti ČEZ? Jak dlouho to bude trvat?
Odpovím obecně. Platí náš úmysl v rámci posilování energetické bezpečnosti získat větší kontrolu státu nad energetickou infrastrukturou. Ale já bohužel nemohu dál ty věci komentovat právě z důvodu toho, že například ČEZ je společnost kótovaná na burze a moje výroky, jakékoliv i naznačování kroků, mají vliv na ceny a na hodnotu, a to prostě nejde. Takže já jenom mohu říct: ano, máme zájem provést určitou transformaci české energetiky a její součástí je získání větší kontroly státu nad energetickou infrastrukturou.
A nějaké kroky letos podniknete?
Předpokládám, že už v letošním roce se některé kroky projeví. Tady každý výrok, každá věta navíc, má dopad. A to nemůžeme dělat.
Co plánujete ohledně zastropování cen? Co bude třeba udělat ještě pro letošní rok a příští topnou sezonu?
Jedna důležitá věc by měla být řečena jasně. Zastropování cen, odpuštění určitých poplatků, to všechno je vlastně řešení následků tak, aby vysoké ceny energií nezničily domácnosti, firmy, abychom je prostě nenechali padnout, jak jsme slíbili. A my se musíme soustředit, abychom se zabývali příčinami. A to jsou vysoké ceny způsobené nedostatkem energii a energetických zdrojů. A když se teď podíváte například na ceny pohonných hmot, tak zjistíte, že jsou v podstatě na předválečné úrovni a že ta taktika, kterou jsme zvolili, jak my v České republice, tak obecně v Evropě, byla správná. A státy, které například se pustily do experimentu s DPH, zastropováním cen, tak nakonec nedopadly dobře, protože třeba pohonných hmot nemají dostatek.
Když se teď podíváte na ceny energií, tak zjistíte, že jsou v těchto dnech poměrně nízko. Je to dáno samozřejmě i opatřeními, která se udělala, naplněním zásobníků, budováním LNG terminálů a jejich naplňováním a tak dál. Je to dáno i rozhodnutími, na kterých jsme se domluvili na evropské úrovni, jako jsou možnost společných nákupů plynu, určitá regulace cen při při prudkých výkyvech, hledání a domlouvání alternativních dodavatelů plynu a elektřiny a tak dál.
Teď chceme pokračovat v tom, abychom udrželi nižší ceny a dlouhodobě je dokázali zachovat. To si myslím, že je momentálně důležité. A od toho se odvíjí potom to, co musíme dělat v České republice se zastropováním. Možná nic, protože to bude fungovat. Možná ten strop ani nebude do budoucna potřeba. Ale zatím, kdybychom ho neudělali a neudržovali, tak lidé a firmy platí násobně více, a to jsme nechtěli.
Na druhé straně si musíme uvědomit, že každé takové opatření něco stojí. Stojí velké peníze a stát nemá jinou možnost, než ty peníze buďto vybrat od lidí, nebo si je půjčit. My jsme si řekli, že vybírat je od lidí je špatně, že zvyšovat lidem daně ve chvíli, kdy mají zvýšené náklady kvůli inflaci a s ní související drahotě, je špatně. Takže jsme zavedli mimořádný nástroj, a to je válečná daň, která je dočasná, limitovaná a solidární a kdy získáváme finanční prostředky proto, abychom to zastropování cen vůbec mohli uskutečnit. Ale to chci říct jasně - čím dřív se ta situace na trzích stabilizuje tak, že zastropování cen nebude potřeba, že ty ceny prostě budou nižší, tak tím lépe pro všechny.
V rozpočtu na příští rok chcete snížit deficit o 70 miliard korun, kde plánujete škrtat?
Plánujeme snížit výdaje, chceme hledat cesty, jak dosáhnout toho, aby stát byl štíhlejší, ale nebyl slabší, aby byl opravdu silný, efektivní, ale prostě nevydával peníze tam, kde nemusí a nespotřebovával je zbytečně na svůj chod. Máme tady na stole katalog nápadů, jaká opatření udělat, abychom konsolidovali veřejné rozpočty, abychom spravili státní rozpočet, aby neměl tak vysoké deficity. Jsou to především návrhy Národní ekonomické rady vlády, jsou tu i různě se objevující návrhy dalších expertů a my teď nad tím sedíme a pracujeme na tom a jako vláda přijdeme s nějakou domluvou a řešením.
Teď pracují pracovní skupiny a týmy expertů a politiků, kteří se zabývají tím, které věci jsou možné, které jsou rozumné, protože musíme opravdu vyvažovat. Na jedné straně tu je někdy až striktní požadavek „rozpočtových jestřábů“, kteří říkají, že je nutné za každou cenu snížit významně deficity a nejlepší by byl hned vyrovnaný rozpočet. Na druhé straně je opozice, která by rozdala úplně všechno a dluh by byl jakýkoliv a je všechno jedno, jenom prostě rozdávejte. Ale my musíme najít tu správnou odpovědnou cestu a rovnováhu, co si můžeme dovolit, abychom to ještě jako stát unesli a mohli zaplatit a současně, co je potřeba udělat pro to, aby lidé a firmy tu těžkou situaci zvládli.
A toto musíme vyvažovat, a tak se musíme dívat i na ty návrhy, které máme teď na stole, protože snížení deficitu je velká hodnota. Je to protiinflační opatření, je to opatření pro budoucnost a určitě tou cestou chceme jít. A současně je taky velká hodnota sociální smír a zajištění toho, aby se lidé nedostali do velkých existenčních problémů.
Do deficitu by mohl promluvit i přechod na dvě pásma DPH, o kterém se teď hodně mluví. Máte to propočítané a jste příznivcem této změny?
Teď se skutečně počítá a promýšlejí se dopady. Já jsem dlouhodobě příznivcem dvou sazeb DPH, čím jednodušší je systém, tím je to lepší. I třeba proto, že nemusíte neustále zneklidňovat podnikatele a veřejnost tím, že něco přesunete z té nejnižší sazby do nižší sazby, a naopak. Je to jasnější a prostředí je stabilnější. Stabilita daňového systému je pro občany a hlavně podnikatele velkou hodnotou. Pokud uděláme nějakou změnu, tak na základě jasné domluvy, v koalici chceme vědět, jaké to bude mít dopady a musíme si být jisti, že to přinese pozitivní výsledky.
Myslím si, že dvě sazby DPH by prostředí zpřehlednily, zjasnily, přinesly by větší stabilitu, ale musíme se současně dívat, abychom někomu nezkomplikovali příliš život tím, že třeba ta společná nižší sazba bude vyšší než je ta současná nejnižší. A současně se musíme také dívat na státní rozpočet, protože DPH je důležitý zdroj příjmu. Když se podíváme, nebudu nikoho jmenovat, na příklady některých zemí, které třeba dočasně snížily nebo zrušily DPH pro určité produkty, tak pak samy ty vlády řeknou: my už to nemůžeme udržet, protože dopad na státní rozpočet je příliš vysoký.
My se chceme vyvarovat nějakým skokům a chceme to opravdu důkladně propočítat. Já teď nebudu tady dávat do prostoru nějaká čísla, protože by to bylo neodpovědné. Musíme se bavit o tom, co by to přineslo, jak to bude, jak to bude vypadat a musíme o tom vést taky důkladnou debatu v koalici. To, že ODS dlouhodobě chtěla zjednodušit sazby DPH, je pravda, ale musíme pro to mít většinu a musíme si být jisti dopady.
V letošním roce nastal jistý souběh příznivých okolností, kdy jsme stále ještě v první půlce volebního období a zároveň si „odbudeme“ volby už v lednu a potom bude nezvykle dlouhé období bez voleb. Je proto letošek tím klíčovým rokem pro vaši vládu z hlediska předložení nejdůležitějších materiálů tak?
Je to dobrý postřeh, že letošní rok, když pomineme teď prezidentské volby, byť jsou důležité, vlastně není volební. A současně je to druhý rok naší vlády, a já doufám, že bude klidnější, než byl ten předchozí, kdy přicházela jedna výzva za druhou a jedna krize za druhou, a dokonce byly v souběhu. Takže by to měl být prostor pro některé důležité změny, reformy a my je musíme připravit, prosadit a udělat. A to ne kvůli tomu, že jsme si to tak vymysleli, ale protože je Česká republika opravdu potřebuje.
Já jsem přesvědčen, že letos se musíme někam posunout. Mluví se o tom řadu let, mělo se to udělat už před řadou let a nikdo to neudělal, ale pokud my nepřistoupíme ke změně penzijního systému, tak se příští generace budou dostávat do problémů, když se dostanou do seniorského věku. To nelze připustit. Takže toto je jeden z velkých úkolů, jsme si toho vědomi. Je potřeba konečně posunout vzdělávací systém tak, abychom posílili kvalitu na úkor kvantity, aby se naše děti opravdu učily a měly školu takovou, jaká odpovídá společnosti 21. století. To znamená upravit rámcové vzdělávací programy a konečně to uvést do praxe.
Pak je tu samozřejmě to, o čem jsme tady mluvili, a to je konsolidace veřejných financí a úprava struktury rozpočtu tak, abychom neměli takové deficity. To je samozřejmě také velká výzva, a pak je tu obrovský balík problémů, který se naplno objevil a projevil v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině a s ruskou energetickou válkou proti Evropě, a to je energetická bezpečnost. A tady se opravdu musíme dostat dál.
Mluvili jsme už o některých změnách, musíme ještě intenzivněji rozvíjet obnovitelné zdroje energie, musíme rozvíjet jadernou energetiku, musíme zajišťovat dostatečné alternativní dodavatele, ať už je to plyn nebo ropa. Nesmíme být vydíratelní Ruskem ani nikým jiným. A to jsou všechno úkoly, na kterých musíme pracovat už v tomto roce.
Když jste jmenoval důchodovou reformu, jak si ji vy představujete? Jednou jste řekl, že nechcete mluvit jenom o prodlužování doby odchodu do důchodu, na druhou stranu je tady penzijní připojištění, které inflací ztrácí.
Důchodová reforma musí být komplexní. To opravdu nejde udělat tak, že jedním opatřením to vyřešíme. To tak není. Proto se nechci ani pouštět třeba do debaty o prodlužování věku odchodu do důchodu, protože toto samo o sobě nestačí a není to možné vidět bez všech dalších souvislostí, které to má, a všech těch dalších opatření. Jak to bude s připojištěním, jaká bude role státu, jaká bude motivace lidí, jaká bude garance toho, že to bude skutečně fungovat.
Máme tu příklad, který nám ukazuje rizika a negativa, a to je poslední pokus o nějakou důchodovou reformu, který spočíval v zavedení druhého pilíře. Ale jenom proto, že to nemělo podporu tehdejší opozice, která se pak dostala do vlády, se to vlastně po velmi krátké době zrušilo. A toto je něco, co potom narušuje důvěru lidí ve stát a jeho nástroje. Potřebujeme, aby lidé věřili tomu, že když začnou spořit nebo budou něco dělat, že opravdu za 30 let to bude mít efekt a že jim někdo nezmění pravidla hry během příštích let. Já se o to snažím mluvit s opozicí, ale někdy je ten populismus ze strany opozice takový, že to vlastně ani nejde. Ale já se o to opravdu snažím a budu snažit, abychom přišli s něčím, co budeme lidem opravdu schopni garantovat na dlouho. To totiž není problém jedné vlády.
Důchody a změna důchodů, to bude problém každé vlády v příštích letech a je potřeba se domluvit na tom, jak to parametricky upravíme, aby to fungovalo. A já si myslím, že tu debatu je opravdu potřeba vést odpovědně. Pokud někdo vystřelí do veřejného prostoru větu: „Vyřešíme to tím, že zvýšíme důchodový věk na...“ No dobře. To je úvaha, o které se pojďme bavit. Ale co to bude znamenat. Jsme schopni to udělat ve všech profesích? Všichni cítíme, že asi ne, že jsou profese, kde ti lidé nemohou pracovat déle. A to všechno se do té debaty musí zahrnout a pak začne mít smysl.
Proto se pojďme o tom bavit s odborníky na pracovním jednání, ta jednání už probíhají. Musí to koordinovat ministerstvo práce a sociálních věcí, pak se o těch návrzích musíme pobavit v rámci koalice a začít jednat s opozicí a dovést to do nějakého výsledku, který bude přijatelný a hlavně bude dlouhodobě platit. Některé změny, které musíme dělat, budou mít dopad za řadu let. Když se bavíme o důchodech, tak tam je to jasné, ale i vzdělání. Jakákoliv změna, kterou uděláte v oblasti vzdělávací politiky, se promítne až do kvality vzdělávání za iks let, ale přesto je to potřeba dělat. A to já chci, aby naše vláda dělala věci, které se třeba nepromítnou v době fungování naší vlády, ale jsou odpovědné z hlediska dobré budoucnosti České republiky.
Je pravda, že ministr práce Marian Jurečka by chtěl s pracemi na důchodech skončit do podzimu?
Mělo by to být během tohoto roku a my nezačínáme od nuly. Vždyť ty debaty se tady vedou iks let. Byla tu i nějaká komise, jsou tu další. Pracuje se na tom. Teď je potřeba dát tomu nějaký řád, dospět k nějakým výsledkům a o těch se začít seriózně bavit a dospět k nějakému řešení.
Takže to bude na jaře?
Já jsem teď neřešil s panem ministrem Jurečkou přesný harmonogram, ale skutečně během tohoto roku chceme s tím výrazně pohnout kupředu.
Tento týden se konají prezidentské volby, budete vyzývat občany k účasti?
Já myslím, že už vyzývám. Dělám to u každých voleb. Plně respektuji, že někdo se rozhodne, že nechce jít k volbám. Proto taky máme svobodu volby, jestli chci jít k volbám, nebo nechci. Víte, že jsou země, kde to je jaksi nařízeno, byť tam třeba žádné sankce nejsou.
U nás je to opravdu rozhodnutí každého a je to tak dobře. Já to dělal jako politolog a dělám to jako politik, že říkám lidem: využijte toho práva. Je to jedinečná věc, že můžete rozhodovat o tom, kdo vás bude reprezentovat, zastupovat. A uvědomme si, že u řady voleb často rozhoduje poměrně málo hlasů. A nemám tím na mysli jenom senátní volby, kde třeba může být malá účast ve druhém kole v některých obvodech. Ale opravdu jsou volby, kde pár hlasů může rozhodnout, tak proč by měl člověk nechávat za sebe rozhodovat jiné. Je dobré, ať každý využije práva a hlasuje podle vlastní úvahy, kdo je pro něj nejlepší politik, který ho bude zastupovat.
Jako koalice Spolu jste se v říjnu přihlásili ke trojici kandidátů před prvním kolem. Můžete nám přiblížit strategii před druhým kolem? Například kdyby tam postoupili dva kandidáti z této trojice, budete vybírat jednoho?
To by byl samozřejmě pěkný výsledek prvního kola. Ale já si myslím, že tato strategie měla dvě části. My jsme taky řekli, jakému nebezpečí čelíme, a to je možná třeba zopakovat. My prostě nechceme dopustit a přesvědčujeme veřejnost o tom, že by to nebylo dobře, aby na Pražském hradě byl hlavou státu někdo, kdo reprezentuje populistický proud politiky, nebo snad dokonce nějakou radikální extrémní pozici.
Chceme takovou hlavu státu, která nás bude dobře prezentovat navenek, bude mít jasnou prozápadní orientaci, bude respektovat ústavu a jejího ducha a bude si vědoma odpovědnosti, kterou v té pozici prezidenta má. V této souvislosti jsme řekli, že z našeho hlediska, při všech nedostatcích, kterých jsme si vědomi, ty tři osobnosti, které jsme zmínili, naplňují nebo mohou naplnit roli prezidenta.
My jsme to udělali po důkladné debatě s našimi členy a voliči a věděli jsme, že oni už se rozhodují mezi těmito třemi kandidáty. Naše doporučení tomu odpovídalo a to trvá, stejně jako trvá nebezpečí, že bychom mohli mít za prezidenta někoho, kdo neodpovídá našim představám. A v tomto duchu budeme pokračovat dál. Koalice Spolu tím, že jsme nepřidali k těm osobnostem, které už ve veřejném prostoru byly a ohlásily kandidaturu, někoho dalšího jen kvůli tomu, abychom tam měli někoho, kdo má na tričku napsáno Spolu, odpovědně akceptovala, že voliči se už rozhodují mezi těmito osobnostmi. A dali jsme podle nejlepšího našeho vědomí doporučení, jak v těch volbách postupovat, a to trvá.
S koncem roku skončilo také české předsednictví v Evropské unii. Vypořádáme se nyní s rolí „řadové země“ při unijních jednáních?
Vypořádáme se s ní dobře. Já jsem přesvědčen, že nás předsednictví hodně naučilo a současně nám opravdu významným způsobem zvedlo prestiž v Evropě. Naše slovo má dnes větší váhu. A my s tím musíme pracovat a také pracovat dál na tom, abychom tu pozici měli. Zmiňoval jsem to i v novoročním projevu, snažím se, aby Česká republika neměla pocit, že na ní nezáleží, že ji nikdo neposlouchá. To prostě není pravda. My jsme skutečně nejenom středně velká země a patříme do třetiny těch největších podle počtu obyvatel, ale jsme i silná země, pokud jde třeba o ekonomiku. My už nepatříme nikam na chvost, nikam dozadu a podle toho musíme vystupovat, s tím musíme pracovat, musíme jednat.
Při předsednictví se ukázalo, že se můžeme opřít i o velmi profesionální aparát, kvalitní diplomacii. A to musíme doplnit dobrým politickým zadáním a tím, aby všechny články systému, který nás reprezentuje v unii a kde prosazujeme naše zájmy, byly propojené a fungovaly. A k tomu si myslím předsednictví přispělo. Musím říct, že to opravdu beru se vší pokorou, ale skutečně dodnes téměř každý den mi chodí ze zahraničí ocenění našeho předsednictví. S tím stejným se setkávám, i když mluvím s občany, s podnikateli, prostě i naši lidé mají pocit, že se to povedlo. A v zahraničí je jednoznačný názor, že to bylo mimořádně úspěšné předsednictví, a to mě těší. To je důležité a na tom musíme dál stavět.
Změnil se během předsednictví váš pohled na fungování Evropské unie a její budoucnost?
Víte, že já se o Evropskou unii odborně zajímám vlastně 30 let, a proto jsem k tomu napsal řadu knih a i spoustu kritických postřehů. Řekl bych možná jinou věc. Podle mého názoru se mění Evropská unie a mění se způsobem, který považuji za správný. Co mám na mysli? Jednak se dokážeme mnohem méně zabývat detaily a mnohem více se dokážeme shodnout v těch klíčových hodnotových věcech. To je strašně důležité, a to se ukázalo v jasném postoji na podporu Ukrajiny a v jasném odmítnutí ruské agrese.
Druhá věc, a to se taky v minulosti úplně nedělo, mnohem víc se navzájem posloucháme. To je důležité třeba pro státy střední a východní Evropy. Najednou je náš hlas silnější, protože se ukázalo, že naše historická zkušenost, naše varování, která jsme vznášeli v minulosti, byla správná. Bohužel. Ale to znamená, že se navzájem lépe posloucháme a víc jsme bráni všichni vážně, a to si myslím, že je pro budoucnost Evropské unie hodně důležité.
Jedna z mých knížek, myslím z roku 2015, se jmenuje Na konci bezstarostnosti. Já jsem právě varoval před určitou bezstarostností, pokud se jedná o strategické věci, o bezpečnost a tak dále. Dnes vidím, že ta bezstarostnost byla opuštěna. Že Evropská unie mnohem víc přemýšlí o bezpečnosti, země jsou připraveny víc dávat do své obrany, víc ji koordinovat a mnohem víc přemýšlí o bezpečnosti v oblasti energií a strategických surovin. A domlouváme se na tom, že nesmíme být závislí na nikom, pokud jde o strategické suroviny, ale i produkty. Ať už se to týká energií, nebo se to týká třeba čipů. Nesmíme být do budoucna závislí na východních autoritativních režimech, protože se nám to prostě nevyplatí.
A taky se zracionalizovala, to je taky důležité, debata o našich ekologických cílech. Víc se přihlíží k podmínkám jednotlivých zemí, k jejich energetickém mixu, k jejich možnostem a i k tomu, co se teď děje na energetickém trhu. A toto je také důležité. Jedním z velkých úspěchů naší vlády, a to bylo i hned na začátku naší vlády, bylo, že jsme definitivně prosadili do taxonomie třeba jádro.
To je příklad zracionálnění debaty, že u těch ekologických cílů, které už byly vlastně rozhodnuty a my jsme je třeba jenom nějakým způsobem dováděli v rámci předsednictví do konce, se nám podařilo je často zracionálnit nebo domluvit, že budou v průběhu času přehodnoceny tak, aby se ukázalo, jestli jsou opravdu naplnitelné a realistické. A ne aby vlastně způsobovaly Evropě problémy. A tohle všechno dohromady já pokládám za důležité. Je to, ano, v tragických okolnostech, na základě tragických okolností, ale je to nějaká sebereflexe Evropy, Evropské unie, která jde správným směrem, a to si myslím, že je důležité.
