Rakouský Semmering je v létě rájem pro bikery, rodinky i vlakové fanoušky

Areál Semmering leží v Dolním Rakousku, kousek za Vídní a jen hodinku a čtyřicet od českých hranic u Mikulova. Rychlá kabinková lanovka tady vyváží turisty i bikery na vrchol hory Hirschenkogel (1 340 m), které se tu říká Zauberberg, tedy čarodějná hora. I když jste jen kousek od českých hranic a převažují tu zelené kopce, v dáli se už začínají zvedat Alpy, a tak se ježdění v bikeparku i rodinné aktivity odehrávají s patřičnou horskou kulisou.

Letní Praha s celou rodinou. Soutěž o vstupenky do zoo, na Hrad i na lodě

Dětské hřiště na vrcholu Hirschenkogelu je rozdělené na dvě části – balanční parkour a jednoduché prolézačky, které se dají brát i jako lehká příprava do vedlejšího lanového parku. I když se na oko může zdát, že takový balanční park je zcela jednoduchý a určený pouze dětem, opak je pravdou. Už jen chůze po kamenech na krátkých tyčkách vyžadovala soustředění, protože každý kámen měl trochu jiný tvar a pár jich bylo otočených i špičkou nahoru.

Následná lávka na pružinách mi lehce připomínala chůzi po slackline, protože se zapojil snad každý sval v těle a já měla co dělat, abych se dostala na druhou stranu a nebyla tak před šikovnými dětmi zahanbená. Každopádně přesně tyto balanční prvky mi přijdou pro děti jako parádní trénink na zpevnění celého těla.

Ani vedlejší prolézačky, houpačky, klouzačky nebo kuličková dráha nezely prázdnotou a na hodnou chvíli tu zabavily nejedno dítě.. Dobrá zpráva je, že obě hřiště jsou zcela zdarma, navíc se sem dá z parkoviště vyjít i pěšky za necelou hodinku (cca 2 km), takže hřiště můžou mít děti za odměnu za ušlý výlet a dolů se pak můžou svézt pohodlně lanovkou.

Lanové parky bývají v létě v areálech už skoro klasikou, takže i v Semmeringu tu nově jeden postavili. Lanové překážky se tu proplétají mezi stromy rovněž na vrcholu Hirschenkogelu přímo vedle dětských hřišť a celkem se tu dá projít šest různě obtížných okruhů. Děti do 9 let mají celodenní vstup za 15 eur (360 Kč), starší děti o nějaké to euro víc. Na tomto parku se nám líbilo, že se karabinou stačilo nacvaknout na začátku parku a pak už nebylo potřeba po jednotlivých překážkách karabiny přecvakávat, což je hodně bezpečné právě pro děti, které se někde v rámci okruhu zapomenou zpátky nacvaknout.

Čím se tento lanový park liší od jiných, je například speciální posezení ve stromech ve výšce šest metrů zvané „Jausenbank“, kdy si můžete dopředu objednat malé občerstvení až pro šest lidí. Po jídle si pak můžete ve stejné výšce užít tzv. Chill lounge, tedy odpočinkovou zónu originálně vybudovanou rovněž přímo v korunách stromů. Na tyto atrakce není třeba absolvovat žádný lanový okruh, relax ve stromech si tu můžete užít klidně i po procházce. Cena pro jednoho je 18 eur (435 Kč).

Největším lákadlem, ale jenom pro odvážné, je tady Millenium Jump, tedy volný pád z výšky 25 metrů. Skok je umístěný na dřevěné rozhledně zvané Millenium, která zdobí vrchol Hirschenkogelu, lístek na něj si však kupujete na pokladně v lanovém parku. Zespoda se mi skoro zdálo, že bych si skok klidně dala taky, protože „reálný“ volný pád trval jen pár sekund. Když jsem ovšem vystoupala po schodech k místu skoku a podívala se dolů, udělalo se mi lehce nevolno a nebyla jsem s to se ani pohnout. Skok jsme tedy tentokrát přenechali jiným – shodou okolností zrovna skákaly děti z Česka, takže reprezentaci země bravurně zachránily. Volný pád vyjde na 16 eur (385 Kč).

I když nechcete skákat z rozhledny, klidně si na ni vyjděte – vstup na ni je zdarma a příroda nad stromy tu odhalí zase trochu jiná panoramata. Přímo u nohou vám tu leží atrakce na vrcholu Hirschkogel a v dáli můžete obdivovat vápencové pohoří Rax.

Na Hirschenkogelu jsme si vyzkoušeli i horské káry, na kterých se tu dá projet z kopce po jednoduché štěrkové cestě. Jedna jízda na káře i s vývozem lanovkou vyjde dospělého na 25 eur (600 Kč), dítě pak na 17 eur (410 Kč), lístek se kupuje na pokladně u dolní stanice lanovky. Lanovkáři vám pak sami naloží káry do kabinky. Trať pro káry je dlouhá tři kilometry a až na pár míst s výmoly od vody byla trať poměrně příjemně sjízdná. Největším hitem na trati je dřevěný karusel, který vás dvakrát otočí o 360 stupňů a pak také dva tunely, kde chvilku nevidíte absolutně nic, takže to skoro připomíná jízdu na pouti skrz strašidelný hrad.

Osobně jsem byla nejvíc zvědavá na bikepark, který jsem naposledy navštívila před sedmi lety. Bikepark Semmering samozřejmě od té doby doznal mnoha změn, přidal nové traily, změnil některé úseky na trati a přidal i některé nové překážky. Celkem tedy momentálně nabídne 18 kilometrů bikových tratí s 12 traily, nutno však říct, že nejde o 12 trailů od shora až dolů, ale počítají sem i různé kratší alternativy, které se proplétají v různých částech kopce, takže si v rámci jednoho sjezdu můžete namixovat pokaždé trochu jinou směs tratí.

V bikeparku většinou najdete širší flowtraily, které jsou místy vyhlazené a místy už jsou znát „rolety“ od brzdění. Jedinou technickou tratí na kamenech a na kořenech je tady černá sjezdová trať, která je tu s 2 200 metry nejdelší tratí a zároveň se na ní jezdí také Evropský pohár ve sjezdu. Ačkoli jde o nejnáročnější trať bikeparku s evropskými parametry, zvládla jsem ji sjet i na endurovém kole. Trať byla čerstvě po závodech, nebyla ovšem nějak výrazně poničená. Hodně mě tu bavily červené tratě jako Sweet&Sexy, Banana Flip nebo Fast&Tricky. Vesměs si tyto tratě byly docela podobné – až na pár vzácných výjimek tu nebyly kameny ani kořeny a šlo hlavně o klopené zatáčky a menší i větší skoky.

Zhruba v polovině kopce jsem tu ocenila cvičný park, který zahrnuje skoro všechno, na čem jde na kole trénovat – skoky v podobě tzv. lavic, které jsou nejlepší pro začátečníky, pro zkušené jsou tu vystavěné i dvojáky, tedy skoky s mezerou, skoky s hliněnými i dřevěnými odpaly a nikdy u nich nechybí vlaječka, abyste věděli, jestli a kam zrovna fouká vítr. Nechybí tu ani přírodní trail s několika cvičnými dropy.

Semmering nepatří mezi největší areály, a tak tu nenajdete jednu restauraci za druhou, každopádně ta jedna hlavní na vrcholu Hirschenkogelu bohatě stačí. Horská restaurace Liechtensteinhaus nabízí hlavně gurmánské speciality od mladého šéfkuchaře, který se nedávno probojoval do semifinále prestižní kuchařské soutěže pro kuchaře do 30 let „Junger Wilde“. My tady vyzkoušeli thajský wok s kuřecím masem (13,10 eura/315 Kč)) a trhané kuřecí maso v sendviči (9,60 eura/230 Kč).

Vrchol Hirschenkogelu je také skvělým výchozím bodem pro pěší výlet. My se tu od výstupu lanovky vydali po značené cestě směrem na nedalekou horu Sonnwendstein (1 523 m), kam nás od dřevěné rozhledny navigovaly cedule. Úvod začal lesní sestupnou pěšinou v lese, pak jsme se napojili na hřebenovku směrem na vrchol Erzkogel (1 504 m), která nabídla pohled jak na zmíněný masív Rax, tak směrem do nížiny k Vídni. Můžete zvolit také pohodlnější spodní cestu po šotolině, ale v takovém případě půjdete po celou dobu lesem, a jste tak ochuzeni o horská panoramata.

Hora Sonnwendstein nabízí kromě vyhlídky také stylovou hospůdku Pollereshütte s venkovním posezením. Dohromady má pěší okruh 7,5 kilometru, což je snesitelné i pro menší děti a vrátíte se zpět na vrchol Hirschenkogelu, takže dolů na parkoviště můžete zase pohodlně lanovkou.

Oblast Semmeringu je známá také hlavně mezi milovníky železnice, a to díky unikátní horské železnici Semmeringbahn, která je stará 160 let, a je tak nejstarší horskou železnicí s běžným rozchodem (1 435 mm) na světě. Horská dráha Semmering má celkovou délku 41,7 kilometru a na této délce bylo vybudováno 118 klenutých kamenných mostů, 15 tunelů a 16 viaduktů, přičemž některé z nich jsou dvoupatrové. Není divu, že trať je součástí světového dědictví UNESCO. Právě proto také přímo na vlakovém nádraží v Semmeringu startuje tzv. Bahnwanderweg, tedy naučná stezka kopírující tuto železniční trať. Kromě nejrůznějších informací nabídne i místa, odkud je ten nejlepší výhled na železniční architekturu. Stezka má cca 19 kilometrů a končí na vlakovém nádraží v městečku Payerbach.

My jsme si na kole projeli jen část této trasy, respektive okruh kolem Semmeringu a konkrétně nás zajímala nedaleká vyhlídka zvaná 20-Schilling-Blick, která slibovala výhled na „srdce“ horské dráhy Semmeringbahn, tedy na nejvyšší viadukt Kalte Rinne (46 m) nad nímž se majestátně tyčí mohutná skála Polleroswand, dále Krausel-Klause viadukt a tunel Krausel. Scenérie je tak neotřelá, že byla kdysi použita jako motiv na rakouskou bankovku (1968–1989), což vysvětluje název vyhlídky. My jsme měli v době naší návštěvy smůlu, že se viadukt Kalte Rinne zrovna opravoval, takže byl obestavěn lešením a jeřábem. Vyhlídka je z parkoviště areálu Semmering vzdálená zhruba dva kilometry.

Díky horské dráze si Semmering oblíbila i vídeňská šlechta, což se tu odrazilo na architektuře – už na začátku trasy Bahnwanderweg tedy můžete obdivovat zámeckou architekturu honosných vil i obřích hotelů. Po pohodlné vrstevnicové asfaltové cestě budete míjet i slavný Südbahnhotel, který byl vystavěn už v roce 1882, nicméně dnes už nefunguje jako hotel, nýbrž hostí různé kulturní akce.

Semmering v kostce: Vzdálenost z Prahy: 4 hod 20 min (420 km – přes Brno) Vzdálenost z Brna: 2 hod 30 min (225 km) Vzdálenost z Mikulova: 1 hod 50 min (175 km) 1 jízda nahoru/dolů dospělí: 15,50 eura (370 č) 1 jízda nahoru a dolů dospělí: 21 eur (505 Kč) Celodenní bikepas dospělí: 39,50 eura (950 Kč) Horské káry dospělí: 25 eur (600 Kč) Horské káry děti: 17 eur (410 Kč) Volný pád (Millenium Jump): dospělí 16 eur (385 Kč) Provozní doba: každý den 9:00 – 17:00 Parkování: zdarma přímo u lanovky Web střediska: www.semmering.com