Senát ve středu odmítl ratifikovat úmluvu, ta jde na několik let k ledu. Debata před hlasováním byla směsicí nepravd, strašení a konzervativních klišé. Ministr Blažek za úmluvu nekopal, jak by měl.

Minulá středa byla černým dnem pro všechny české ženy, které doma, v práci či na ulici zažívají násilí. Že je jich hodně, se ví. A to, že česká společnost je vůči tomuhle problému stále vnímavější a pachatele odsuzuje, se ví taky.

Neví to ale zřejmě část českých senátorů a dokonce senátorek (sic!). Jejich přičiněním senát týraným ženám ve středu vzkázal, že nevidí důvod, aby se jimi stát zabýval a přijímal nějaká zvláštní opatření. Vysmál se jim do očí. Ukázal, že jako celek nevnímá, čím žije česká společnost a co trápí její občany. Ukázal, že je slonovinovou věží konzervativní ideologie.
Nezájem senátorů a vlády na úmluvě

Ve středu se v Senátu hlasovalo o ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (lidově nazývané Istanbulská). A 28 hlasů proti stačilo, aby Česká republika úmluvu odmítla ratifikovat. Jako jedna z několika mála zemí Evropy. Přesto, že k ratifikaci vybízel prezident i předseda Senátu. Konzervativní část se zařídila tak, že 34 hlasů pro ratifikaci nestačilo, vzhledem k těm,kdo se zdrželi hlasování, bylo potřebné kvórum 36 hlasů. Scházely tedy dva.

Nejen ale Senát, i současná vláda ukázala, že jí domácí násilí neleží na srdci a že to je druhotná záležitost. Bylo to vidět na způsobu, jakým neslaně nemastně úmluvu za vládu představil k ratifikaci v senátu ministr spravedlnosti Blažek a jak dal od ní v podstatě ruce pryč. Řekl jen, že je zvědav na debatu. Přitom by se čekalo, že za ni bude kopat.

V úvodní řeči vůbec nevysvětlil, v čem je úmluva důležitá a proč ji senátu předkládá, neargumentoval, proč vláda podporuje její přijetí. Naopak dlouze hovořil o podmíněném trestu pro otčíma, který léta znásilňoval svou nevlastní dceru, a o protestní demonstraci proti tomu rozsudku, kterou ženy den předem svolaly před jeho ministerstvo. Dlouze se pozastavil na dvěma vulgárními hesly, která se tam objevila. Nedalo se to chápat jinak než jako skrytá kritika aktivistických žen. Stačil také sdělit, že podle něj náboženství má smysl. Po takovém úvodu nebylo jasné, proč by senátoři měli pro úmluvu zvednout ruku. Zvlášť když ve své závěrečné řeči řekl: „Vůbec si nedovolím doporučovat vám tady, jakým způsobem máte hlasovat.“

Istanbulská úmluva je „prvním evropským právním instrumentem zabývajícím se specificky domácím násilím a násilím na ženách. Jejím cílem je nulová tolerance k těmto formám diskriminace a porušování lidských práv… Usiluje o vymýcení předsudků a společenské nerovnosti mezi pohlavími, které produkují násilí,“ jak stojí v Předkládací zprávě pro český parlament2/.

Úmluvu podepsalo v r. 2011 pětačtyřicet států, Česká republika až v r. 2016. Teď, osm let po podpisu, ji vláda konečně doporučila parlamentu ke schválení. Doporučila ovšem tak rozpačitým způsobem, jako by chtěla říci, že o ni nestojí. Všeobecně se ví, že o uvedení úmluvy do života stáli Piráti a STAN, a že lidovci a ODS nikoli. SPD byla samozřejmě proti a ANO jako v mnoha jiných kauzách lavírovalo. V Senátu ale téměř neexistují.

Senát odmítne, sněmovna si myje ruce

Mezi zasvěcenými bylo slyšet, že taktikou konzervativců bude nechat úmluvu prohlasovat nejdřív v senátu, kde vzhledem k jeho většinově konzervativnímu založení neprojde. Po čemž poslanci už nebudou muset hlasovat, umyjí si ruce a nebudou muset veřejně ukázat, kdo by byl pro a kdo proti. Spiritus agens odmítavého výsledku byl podle mnoha informací konzervativní katolík Marek Benda (ODS), rovněž hlavní tahoun a stratég ODS proti manželství pro všechny.

A skutečně to tak dopadlo. Senát úmluvu 28 hlasy odmítl. Pro bylo sice 34 senátorů a senátorek, k většině bylo ale potřeba 36 hlasů, jelikož přítomno bylo 71 členů senátu. Devět se jich zdrželo a navýšili tím tedy kvórum (potřebnou většinu) a nahráli tak odpůrcům. A deset jich u tak závažného hlasování, kde bylo jasné, že půjde o každý hlas, chybělo. Ať si sáhnou do svědomí, z jakého důvodu abstenovali a jestli byl až tak důležitý. Svou nepřítomností nahráli odpůrcům textu, podobně jako ti, kdo se zdrželi. Skutečně tím vyjádřili mínění voličů svého okrsku?

Piráti, STAN, TOP 09 a Vystrčil versus ODS a lidovci

Úmluvu ve středu podpořili všichni Piráti a všichni přítomní za STAN, jedna senátorka ANO, jeden lidovec, předseda senátu Vystrčil jako jediný člen ODS, všichni TOP 09 a řada bezpartijních. Proti byli nebo se zdrželi všichni za ODS kromě M.Vystrčila, lidovci až na jednoho, část bezpartijních a všichni tři nezařazení, tj. D.Kovářová, J.Zwyrtek Hamplová a P.Fischer. Obě nezařazené vystoupily s demagogickými výroky proti úmluvě. Jak kdo hlasoval se lze dočíst zde.1/

Tenhle výsledek prakticky znamená pohřbení úmluvy zase na několik let. Senát by o ní mohl hlasovat zřejmě až v novém složení po podzimních volbách, než by ale úmluvu probrala Poslanecká sněmovna, skončí příští rok její mandát a může se začít zase od nuly.

Projevy ideologické předpojatosti

Jak vypadala sedmihodinová debata, než došlo k hlasování? Pročetl jsem si celý záznam (zde 3/) a nevěřil vlastním očím. V minulosti se pro senátory zorganizovala řada seminářů s odborníky, kteří senátorům podrobně vysvětlili, oč v úmluvě jde a v čem by bylo přínosné ji k nám uvést. Slyšeli řadu svědectví napadených žen o obtížích, s nimiž se setkávají a které společnost neřeší. Senátoři měli veškeré možnosti se odborníků zeptat a zkorigovat si své výhrady. K úmluvě se vyjádřila všechna potřebná ministerstva, lehce se kvůli ní změnil dokonce právní řád, vše bylo připraveno k ratifikaci.

Vystoupení kritiků úmluvy ale minulou středu vypadala, jako by žádný odborný hlas ani svědectví neslyšeli a opakovali všechny možné pseudoargumenty, na které lze narazit na sociálních sítích, typu, že to bude konec rodiny, že úmluva nutí převýchovu dětí a jejich sexuální orientace. Snad každý z nich strašil genderem, jehož údajnou škodlivost by k nám prý úmluva propašovala. Padly dokonce argumenty biblí. Ač ministr Blažek řekl, že „ratifikace úmluvy nevyžaduje bezprostředně legislativní změny našeho právního řádu,“ hrozila bývalá ministryně spravedlnosti D.Kovářová, že bude třeba měnit zákony. Přijetí úmluvy by podle ní prý mohlo vést i k zákazu časopisu Maminka.

Mnozí také tvrdili, že nám je úmluva k ničemu, protože český právní řád prý obsahuje vše, co je pro ochranu obětí násilí potřeba. Přitom lidé, kteří skutečně profesionálně pomáhají týraným ženám, vědí a opakovaně říkají, že co máme, zdaleka nestačí. Za všechny to řekl senátor Václav Láska (SEN 21):

„Nemůžeme zavřít oči a tvrdit, že u nás násilí na ženách a dalších slabých obětech není. Anebo že ho snad umíme efektivně řešit, preventivně mu předcházet. Kdyby tomu tak bylo, tak nemáme plné azyláky žen. Ty jsou absolutně přeplněné. Ženy, které jsou obětí domácího násilí, nemají kam utéct. Přinejmenším, když mají hodně štěstí, tak jim nabídneme tzv. krizový pokoj. Když mají štěstí. Tam si mohou sedm dní odpočinout, umýt se, vyspat se a pak hybaj zpátky k partnerovi, který tě týrá. Tak to u nás funguje.“3/

Těch, kdo tvrdí, že úmluvu nepotřebujeme a že si můžeme přijmout nejrůznější opatření i bez ní, se lze zeptat: co jste udělali (a udělaly) za těch osm let od podpisu pro týrané ženy? Jakou legislativu jste navrhli, kolik peněz jste pro prevenci a potírání násilí vyčlenili z rozpočtu? Kde jsou azylové domy a byty, kde je právní pomoc, kolik soudců a policistů bylo vyškoleno, v kolika školách se konala nějaká osvětová debata?

Katolická církev všude proti

Odmítnutí úmluvy mělo rysy ideologické předpojatosti, jako by ti, kdo hlasovali proti, nevnímali racionální hlasy podporovatelů. To odmítnutí totiž není jen domácí záležitostí, má širší mezinárodní rozměr. Pseudoargumenty či přímo lži, které je slyšet u nás a které říká spousta lidí, ač úmluvu nikdy nečetli, je stejně tak slyšet v Bulharsku nebo v Polsku, nemluvě o Rusku. Je za nimi především katolická cirkev a její konzervativní instituce jako Ordo Iuris, v Bulharsku zase pravoslavná církev.

Katolická hierarchie nemá ve své postkomunistické podobě zájem na právech jednotlivce, nemá zájem na emancipaci žen. Není s to přizpůsobit se měnícímu se světu a myslí si, že svůj vliv si udrží jen tehdy, pokud udrží staré formy života společnosti a pokud bude mít vazby na politiku, které jí umožní ty staré formy prosazovat. O životě žen ti vesměs starší pánové žijící teoreticky v celibátu nemají tušení.

Za zmínku stojí, že s úmluvou ale nemají problém protestantské církve. Je tomu podobně jako s manželstvím pro všechny: katolická hierarchie střední a východní Evropy je kategoricky proti, protestanté bez většího problému. Jako by si na těch dvou kauzách konzervativci celého světa testovali svou sílu.

Jako volební právo žen

Boj těchto kruhů je ovšem bojem proti času, úmluva či její myšlenky český parlament jednou přijme. Nabízí se analogie s volebním právem žen, proti němuž kdysi tvrdě protestovaly podobné síly jako dnes proti úmluvě a tvrdily, že není potřeba a že rozvrátí rodinu.

Jak řekl ve středu senátor Krsek (bezpartijní): „Tradice a s ní i společenské role muže a ženy se přirozeně vyvíjejí. Kdyby to tak nebylo, tak dneska v tomto sále sedí jen samí muži a ženy by sem měly vstup zakázaný.“

Navíc Evropská Unie teď dokončuje směrnici o násilí na ženách, která je přísnější, než tzv. Istanbulská úmluva, a která se po dokončení promítne do českého právního řádu.

Visegrádští kverulanti uprostřed kontinentu

Spor o tzv. Istanbulskou úmluvu se zároveň týká i postavení republiky v Evropě a ve světě. Úmluvu podepsaly a ratifikovaly všechny státy Evropy od Španělska po Ukrajinu, neratifikovaly ji jen ČR, Slovensko a Maďarsko (plus Bulharsko a Litva, a Turecko jako jediné od úmluvy ustoupilo)4/.

Ten zvláštní středoevropský ostrůvek kverulantů zvaný Visegrád se neprojevuje jen u této úmluvy. Pokud vládní strana ODS v kampani tvrdila, že „patříme na Západ“, měla by se podle toho i chovat. Skutečností přitom je, že to ona, spolu s lidovci, tuhle úmluvu v senátu shodila se stolu. Často se zdá, že ODS má pro své potřeby jakýsi mýtický „Západ“, který nemá s realitou moc společného a kterým mává, jak se jí to hodí.

Skutečný Západ si ale odmítnutí ratifikace všiml, psal o něm Reuters i The Associated Press, Washington Post, USA Today, Deutschlandfunk nebo AP Weltnachrichten. Všichni kriticky.


https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=22128&O=14
2/ https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/htmlhled?action=doc&value=108580
3/ https://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=14&IS=7383&D=24.01.2024
4/ https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Amluva_Rady_Evropy_o_prevenci_a_pot%C3%ADr%C3%A1n%C3%AD_n%C3%A1sil%C3%AD_v%C5%AF%C4%8Di_%C5%BEen%C3%A1m_a_dom%C3%A1c%C3%ADho_n%C3%A1sil%C3%AD#/media/Soubor:Istanbul_Convention_2011_participation_map.svg

Psáno s malou obměnou pro Deník Referendum