Výstavu divadlo připravilo ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, potrvá do 19. května.
Podle dnes sedmaosmdesátiletého Schmida, který jej v roce 1964 založil a stále zůstává jeho ředitelem, je svobodná historie Studia Ypsilon zázrak. "Je to zadostiučinění, hlavně pro mě. Ypsilonka, jak pamatuji, vždycky existovala pod takovým deštníkem svobody, což považuji za zázrak si to vždycky udržet," říká režisér, autor, výtvarník, dramaturg a také herec.
Přestože v Ypsilonce postupně hráli Oldřich Kaiser s Jiřím Lábusem, Marek Eben, Luděk Sobota, Martin Dejdar či Jiří Schmitzer, její zakladatel nikdy nechtěl dělat populární divadlo. "To mě ani nebavilo. Ale aby člověk odcházel z toho divadla a měl pocit, že se s tím, co zažil, opravdu sžil," objasňuje šéf Ypsilonky.
První část výstavy tvoří několik stovek fotografií z inscenací. Uspořádané jsou chronologicky po jednotlivých vývojových etapách divadla. Zachycují téměř všechny, kdo jím prošli či s ním spolupracovali. Retrospektivu zpestřují zvukový průvodce, jenž nabízí 83 hudebních či vzpomínkových zvukových zastavení, promítání televizních dokumentů nebo interaktivní mapa k současné inscenaci nazvané Spálená 16. Ta měla ve Schmidově režii premiéru roku 2019.
Druhou část přehlídky tvoří plakáty, které Schmid vytvářel pro všechny ypsilonské inscenace kromě zcela první z roku 1964 nazvané Encyklopedické heslo XX. století.
Ředitelův nezaměnitelný rukopis úzce provázaný s ypsilonskou poetikou se stal součástí vizuální image divadla. "Je to hold, pocta jeho výtvarnému umu. Je to unikum, a to nejen českých měřítek. Máme před sebou kontinuální řadu plakátů Jana Schmida, které tvořil 60 let pro jednu scénu," zdůrazňuje kurátorka Eva Kulová.
Podle Schmida zatím není čas na pouhé vzpomínání. "Vždycky mám rád tvorbu, kterou dělám a která právě je teď a staví mě před nějaký problém. Ten je často neřešitelný, ale tím si je v podstatě vždycky nějak podobný. Nějaká nostalgie tam je, že jsme byli mladí, ale to je všechno. Rád bych tvořil dál, mám ještě nějaké věci připravené, které i dějiny samy nabízejí, třeba 90. léta v této zemi, která nejsou moc zpracovaná," naznačuje.
Studio Ypsilon vzniklo v Liberci roku 1963 nejprve jako nezávislá experimentální skupina Jana Schmida, od počátku až dosud vedoucího souboru a tvůrce jeho stylu i poetiky. Založil ji během vojenské služby. "V tehdejší společnosti i v divadle toho hrozně moc chybělo. Cítil jsem, že by se mělo o divadle uvažovat úplně jinak. Rozčilovala mě nadnesená psychologie a například falešné pauzy," vyprávěl Schmid v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
Pod názvem Ypsilon soubor existoval od roku 1964, pět let nato se profesionalizoval.
Jeho tvůrčí metodou vždy byla kolektivní improvizace. Ansámbl programově pracoval s řízenou náhodou a neukončeností. "Improvizace byla za socialismu zapovězena, avšak po nějakém úsilí jsme dostali povolení. Museli jsme ale všechny věci nahrávat a předkládat cenzuře," zmiňoval Schmid.
Usiloval také o to, aby se promísily všechny profese a hudebníci se měnili v herce. "Hrál dokonce i dramaturg Zdeněk Hořínek a ukázalo se, že je přesvědčivější než lecjaký herec, protože je nesmírně autentický. Samozřejmě nemohl být například Macbethem, kterého hrál Jiří Lábus. Na to zase nebyl vybaven," vyprávěl.
Od konce roku 1978 sídlí Studio Ypsilon v Praze, v raně funkcionalistickém Paláci Olympic na adrese Spálená 16. Nejprve bylo připojeno k Divadlu Jiřího Wolkera, v roce 1990 se stalo samostatnou scénou.
Video: Nedbal kvůli roli měsíc a půl skoro nejedl
