S člověkem, který je fascinován sám sebou, to jeho okolí obvykle nemá snadné. A málokdo byl sám sebou tak posedlý jako Salvador Dalí (1904–1989), umělec výjimečného talentu, obrovské popularity a mimořádného ega.
V komedii Daaaaaalí! se k malíři na vrcholu slávy pokouší přiblížit mladá novinářka Judith a udělat s ním rozhovor pro časopis. Dalí ovšem o nic takového naprosto nemá zájem, jediné interview, které pro něj přichází v úvahu, je před kamerou, a to filmovou a pokud možno tou největší na světě. Judith kupodivu sežene producenta, který je schopen Dalího přání vyplnit. To ale samozřejmě neznamená, že vše poběží jako po drátkách...
Označit snímek Quentina Dupieuxe za poctu Dalímu by bylo trochu nepřesné: je to sice jistě také hold umělcově osobnosti a talentu, ale zároveň sžíravý pohled na jeho fanfarónství, bezohlednost a sexismus. Zároveň snímek dává najevo, že takové vlastnosti nebyly Dalího specialitou, ale jeho výstřední osobnost bizarně zesílila to, co bylo obecnou normou.
Dny evropského filmuHlavní část přehlídky se koná od 4. do 9. dubna v Praze v kinech Světozor, Edison Filmhub a Přítomnost, v brněnském kině Art a ostravském Minikině. Poté se akce přesune do desítky dalších kin v České republice. |
Dalí je tak veliký, že jej muselo ztvárnit pět herců – a k nim můžeme připočíst ještě šesté vtělení prostřednictvím představitelky Judith Anais Demoustierové. Valná část dění se také odehrává ve snu a neví se přitom nikdy, zda už skončil.
Setkání nečekaného přináší i hudební stránka snímku: vytvořil ji elektronik Thomas Bangalter z někdejšího dua Daft Punk – tentokrát ovšem sáhl po citeře. Její zvuk je součástí celkového dojmu do té míry, že to vedlo dramaturgii Dnů evropského filmu k lehce surreálnému zařazení snímku do sekce hudebních filmů.
Paní Nováková, učitelka
Ostatně Dalího svět má zřejmě magickou moc tavit realitu ke svému obrazu, takže jeho stopy najdeme i v dalším programu přehlídky: co třeba skutečnost, že v něm jsou dva úplně odlišné filmy ze školního prostředí, ale v obou se hlavní postava jmenuje Nováková?
V německém dramatu Sborovna, nominovaném na Oscara, se mladá učitelka Carla Nowak bezúspěšně pokouší zachovat správně ve spleti zájmů, názorů, ublížeností a chyb. V anglicky mluvené temné komedii Club Zero rakouské režisérky Jessiky Hausnerové manipuluje pedagožka paní Novak své studenty k postupnému vyhladovění.
Oba filmy patří k vrcholům programu přehlídky a zejména Sborovnu by si neměli zájemci nechat ujít, neboť do běžné distribuce se (na rozdíl od Clubu Zero) zatím nechystá. Podobně je to mimochodem třeba s filmem Blažiny lekce Stefana Komandareva, který vyhrál na loňském karlovarském festivalu a Dny evropského filmu jej promítají v sekci Panorama.
Příznivci tvorby Jessiky Hausnerové se mohou v rámci Dnů evropského filmu vypravit ještě na tři její další filmy, přehlídka totiž režisérce věnuje samostatnou poctu: uvede její nejznámější film Lurdy z roku 2009, trpký příběh dospívající dívky Lovely Rita (2001) a mysteriózní hororové drama Hotel (2004). Součástí festivalu bude také osobně vedená masterclass Jessiky Hausnerové.
Film Lurdy: Co se stalo po zázraku |
Hlavní soutěžní sekce Dnů evropského filmu se zaměřuje na debuty, letos nabídne šest filmů – ze Švédska, Maďarska, Francie, Islandu, Dánska a Finska. Vlastní kategorii nazvanou Živá planeta mají filmy zasvěcené ekologii a vztahu člověka k přírodě – v ní se představí mj. animované dobrodružství ze severoamerických stepí Čtyři duše kojota od maďarského režiséra Árona Gaudera.
Již zmiňovaná soutěžní sekce Film & hudba přinese vedle zahajovacího snímku také například dokument režisérky Katii de Vidasové Peter Doherty: Cizinec ve vlastní kůži. Anglický hudebník se v dokumentu zpovídá ze svých démonů a vzpomíná na dlouhý boj, který svedl se závislostí na drogách. „Fanoušci Petera Dohertyho se mohou těšit na speciální projekci v pražském Paláci Akropolis, které se Doherty osobně s režisérkou filmu zúčastní a krátce vystoupí,“ slibují pořadatelé.
