Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvMěsto Zlaté Hory leží ve Slezsku, stranou od hlavních cest. Proto se tamní radní v 60. letech 19. století začali snažit o železniční spojení s nedalekou Pruskou Nysou (Neisse), kde už vlaky jezdily. Jenže spory Rakouska-Uherska s Pruskem byly natolik nepřekonatelné, že tento projekt zapadl.
Když se v roce 1885 začala stavět trať z Hanušovic přes Jeseník do dnešních Głuchołaz (Ziegenhals), ucítili zlatohorští další šanci. Vyslali proto několik deputací do Vídně, aby svoji věc podpořili. Po několika letech slavili úspěch, obyvatelé Zlatých Hor sice museli mezi sebou vybrat částku 70 tisíc zlatých, stavba trati z nedalekých Mikulovic ale mohla začít.
V roce 1894 se dráha podrobně vyměřovala a vlastní budování 8,6 km dlouhého úseku bylo zahájeno 17. června 1895. Poslední říjnový den následujícího roku pak dojel do Zlatých Hor první slavnostní vlak. Provoz na trati byl celý v režii státních drah (kkStB).
Mezi Mikulovicemi a Zlatými Horami jezdily hlavně smíšené vlaky. Podle jízdního řádu z roku 1912 jim jízda trvala 32 až 42 minut. Na konci 20. let se podařilo jízdní doby zrychlit na zhruba 20 minut. Do Zlatých Hor jezdily i víkendové výletní rychlíky až z Olomouce.
Blízké železniční tratě |
Ani před 2. světovou válkou nepolevily myšlenky na prodloužení tratě. Zlatohorští argumentovali tím, že protažením dráhy do Jindřichova ve Slezsku nebo Města Albrechtic by stát ušetřit peníze za peáž přes Německo. Překotné události ve druhé polovině 30. let 20. století ale opět tyto plány zhatily. Po říjnu 1938 provoz převzaly Říšské dráhy, v květnu 1945 se trať vrátila zase pod křídla ČSD.
Standardní celotýdenní provoz osobních vlaků uťal rok 2012. Od poloviny roku začaly motorové vozy mezi Mikulovicemi a Zlatými Horami pendlovat jen o víkendech. Olomoucký kraj chtěl penězi za zrušené spoje sanovat poplatky za peážní dopravu přes Polsku. Dnes na trati jezdí motoráky řady 810 Českých drah.
Ač patří trať 297 Správě železnic, za svou si ji vzali nadšenci ze Zlatohorského okrašlovacího spolku. Snaží se jednak zkrášlit staniční budovy, vybudovat na nádraží ve Zlatých Horách muzejní expozici, ale hlavně zprovoznit zcela novou zastávku Zlaté Hory-Zlatorudné mlýny, která je přímo u největší turistické atrakce, Zlatokopeckého skanzenu.
Trať 297 si můžete projet zrychleně za necelé 3 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvZa zlatem a strážními hrady
Naši cestu do Zlatých Hor motorákem Českých drah začínáme ve stanici Mikulovice. Ta leží na slavném Slezském Semmeringu, hlavní trati z Hanušovic přes Jeseník do Głuchołaz. V okolí Mikulovic najdete rozmanité turistické vyžití. Například dvě rozhledny, Zlatý Chlum a Hemberk. Na cestě k té druhé rozhodně nesmíte minout jeskyni Na Špičáku.
Z Mikulovic můžete vlakem za pár minut dojet do Jeseníku. Navštivte tamní vlastivědné muzeum a vystoupejte do Priessnitzových lázní. Tam můžete vyzkoušet léčebné účinky studené vody na váš organismus.
Vraťme se ale na trať 297. Kousek za stanicí Mikulovice se koleje dělí. Dráha vlevo vede do polských Głuchołaz, trať vpravo do Zlatých Hor. Ještě v Mikulovicích koleje vedou přes ocelový most nad říčkou Bělou. Původní most v roce 1903 strhla velká povodeň, dnešní konstrukce je už několikátá.
Až do Zlatých Hor vede trať podél silnice 2. třídy číslo 457, odchyluje se jen občas. Před zastávkou Ondřejovice, či jak místní říkají Salisov, odbočovala z dráhy vlečka do bývalého muničního areálu Muna, která svojí délkou mohla zlatohorské lokálce konkurovat. Sedmikilometrovou vlečku s vlastní smyčkou, vykládkovým nádražím a lokomotivní remízou postavila na začátku roku 1939 německá armáda.
Zastávka s nákladištěm Ondřejovice (Salisov) kdysi a dnes
Turistické cíle podél tratě 297 |
Nebyla to jediná vlečka na trati. Další dvě odbočovaly přímo ze zastávky s nákladištěm Ondřejovice. Jedna vedla do strojírenské firmy Hassman und Sohn, druhá ocelovým mostem přes hranici do pily statkáře Rudzinského.
Pokud byste z vlaku Českých drah vystoupili na zastávce Ondřejovice zastávka, určitě se vydejte na Rejvíz. K legendárnímu Mechovému jezírku je to pěšky necelých 6 a půl kilometru po zelené turistické značce. V Rejvízu najdete také muzeum Tkalcovna, poblíž také Lyžařské muzeum.
Za Ondřejovicemi projíždíme kolem kamenolomu, kousek za ním po kamenném mostě překonáváme údolí říčky Olešnice. Právě tady by měla být v budoucnu nová zastávka. Její základy u kolejí už jsou od roku 2010, kdy se ve Zlatých Horách konalo neoficiální mistrovství světa v rýžování zlata.
A je tu koncová stanice, Zlaté Hory. Poměrně rozsáhlé kolejiště dává tušit, že tady se se železnicí počítá. Během nedávné kůrovcové kalamity se velká část poražených stromů odvážela právě vlakem. Nádraží prochází postupnou obnovou, před několika lety se naproti budově objevil historický vodní jeřáb pro parní lokomotivy. Na odstavné koleji stojí dva historické vagony, prostory pro chystanou muzejní expozici.
Poznat okolí Zlatých Hor je na regulérní dovolenou, určitě ne na krátký výlet. Přímo ve městě můžete navštívit tamní muzeem s hlavní expozicí zaměřenou na tradici hornictví ve zdejším kraji. S teoretickými znalostmi je pak dobré zamířit do praxe. Třeba do Poštovní štoly, kterou najdete zhruba 6 kilometrů za městem.
Ostatně nepřístupných zaniklých důlních děl je v okolí Zlatých Hor nespočet. Jeden příklad za všechny, propadlá štola Žebračka. V dubnu 1985 se zřítily stropy staré štoly a vznikla tak ohromná propadlina o rozměrech 95 x 55 metrů a hloubce 40 metrů. Dnes je propad zabezpečen několika ploty, i od nich je ale do hlubiny vidět.
Když budete mít plné zuby podzemí, vydejte se vzhůru. Třeba na rozhlednu Biskupská kopa. Z nádraží to je necelých 4 a půl kilometru po červené a zelené turistické značce. Další možností jsou zříceniny okolních strážních hradů, které střežily obchodní stezky a hranice Opavského vévodství. Edelštejn, Koberštejn a Drakov najdete jižně od Zlatých Hor, Leuchtenštejn zase severovýchodně. Všechny čtyři zříceniny leží na turistických cestách.
Lokálka z Mikulovic do Zlatých Hor může být vítaným pomocníkem při výletech do východní části Jeseníků. Sice jen o víkendu, ale naštěstí po celý rok. Navíc nikde není psáno, že se vlaky Českých drah nemohou časem do tohoto tajemného koutu naší vlasti rozjet celoročně.