Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause

Jedním se sympatických rysů Institutu Václava Klause je to, že se jeho zaměstnanci, všichni ti sympaťáci, stávají, tak nějak sami od sebe, odborníky na všechno možné.

Jistě je to zásluha duchovního vůdce Institutu Václava Klause, kterým není nikdo jiný než sám ajatolláh Klaus, ostatně rovněž velmi sympatický človíček, autor mnoha svatých knih, ve kterých je zjevena absolutní pravda.

Však se taky zaměstnanci Institutu Václava Klause vzájemně zdraví, aniž by u toho zvedali svoje pravice, či cokoliv jiného, tradičním pozdravem: „Není Klause mimo Klause!“

Jedním z těchto zaměstnanců IVK je i pan Láďa. Poznáte ho hned podle inteligentního čela, které neodolatelně vábí a přitahuje všechny možné druhy much, vyjma masařek. To je na čela pana Ládi unikátní a zajímavé, že nikdy po něm neleze žádná masařka.

Snad proto je pan Láďa znalcem íránského piva. Znalcem a samozřejmě i milovníkem.

„My tady u nás vůbec netušíme, jak obrovské jsou kapacity íránského pivovarnictví,“ vykládal mi tuhle pan Láďa, aby mne vážným hlasem varoval, „kdyby Íránci chtěli, mohli by klidně svým pivem zaplavit celou Českou republiku, že bychom se tady všichni uchlastali jako koťata, já s Hájkem jako první.

Nechal jsem si to jejich pivo poslat tankerem do Hamburku, a odtud mi ho Macinka navozil v kýblech sem k nám do Institutu. On totiž strašně rád jezdí autem, a proto miluje německé dálnice.

Tu máš, ochutnej!“

Pan Láďa mi podal plastový kelímek íránského piva, které skutečně nabral z kýblu. Napil jsem se, ale už nepolkl, protože takový hnus nedělají ani v Bráníku.

„Fuj, co to je za břečku?! Vždyť to by nechlastal Karel IV., a to byl nějaký antisemita!“ křivil jsem hubu.

Pan Láďa se chytil za hlavu.

„Já vůl!“ pravil sebekriticky a pak vytáhl z kapes nějaké flašky, „ty vole, sorry. Já tam zapomněl dolít ruskou vodku. Objevil jsem, víš, takový malý zlepšováček, jednou takto nad ránem, aby se to íránský pivo dalo pít a nemusil si u toho mít na ksichtě plynovou masku. To vezmeš dvě litrové flašky vodky a ty vyliješ do kýble íránského piva. Pořádně to promícháš a hned se to íránský pivo dá pít.

Hele, koukej, že nelžu!“

Pan Láďa vylil opravdu do kýble íránského piva dvě litrové flašky vodky a opravdu celý kýbl takto vzniklé směsi vypil, a nejen vypil, ale i se spokojeně olízl po svých rtech, které se nápadně podobaly rtům, jaké měl apoštol Jan.

Po této zkušenosti proto každému říkám, že rozhodně nemáme důvod fandit muslimským režimům šíitským, wahábitským ani jiným. Ale musíme jim přiznat, že pivo docela vařit umějí, byť se to pivo musí ještě dochutit vodkou. A s tím, když se do něho přidá vodka, lze hrát.

A v Institutu Václava Klause s tím pod vedením ajatolláha Klause hrají. A nutno říct, že s tím nehrají špatně, hlavně tehdy, když přichází na jeho zaměstnance pokušení nacvičit Havlovo Pokoušení a nutno říct, že toto pokušení přichází na zaměstnance Institutu Václava Klause stále častěji a že jim dá stále více práce se mu ubránit.

Ale íránské pivo bych z toho určitě nevinil, ba právě naopak, to jim teď hodně v IVK hodně pomáhá…

Psáno pro IVK