Vzpomínek na kariéru Pavla Francouze (33) vybalíte dost. Plzní se proháněl džípem se Stanley Cupem, Litvínovu pomohl k titulu. Snem pro něj byla NHL, kam se bez draftu dostal v roce 2018. Zdravotní potíže mu ale daly stopku, kariéru končí jako nehrající brankář Colorada. „Chtěli jsme hrát hokej kvůli Naganu. Mám nesplněný sen, že jsme nepřivezli žádnou medaili s reprezentací,“ lituje jen. Reprezentace? Tam si vybavíte masku se Simpsonovými, nebo s prezidenty Havlem a Masarykem.
V roce 2018 jste se vyrazil bít o NHL, jednu sezonu jste musel vynechat kvůli kyčlím a v roce 2022 jste se vrátil jako vítěz, který pomohl ke Stanley Cupu. Zbouralo se při téhle životní misi tělo?
„První operace obou kolen jsem zažil ve čtrnácti, patnácti letech. Doktor nejsem, takže to úplně odborně neřeknu. Ale jde o to, že mám vrozenou vadu čéšky. Není úplně správně vyvinutá, v té době se ale kolena povedla dát panu doktoru Neprašovi dohromady. Operoval mě pak ještě několikrát. Fungovala až do třiceti let, kdy jsem šel s nimi znovu. Až pak to šlo zase z kopce. S panem doktorem jsem se pak znovu bavil a vysvětloval mi, že problém v koleni způsobí, že se člověk nehýbá, jak by měl. Ulevuje si a z toho plynou další zranění.“
Takže tady je i příčina, proč jste musel jít v poslední době na operaci s kyčlemi a trápila vás další zranění?
„Nejspíš ano a zdravím pana doktora. Děkuju mu, že mi tenkrát jako teenagerovi dal šanci se dostat tam, kam jsem se dostal.“
Takže spíš zázrak, kam všechno dospělo, než ve třiatřiceti nějaký smutek?
„Právě, koukám se na to už z druhé strany. Jsem vděčný za všechno, co jsem měl příležitost si užít. Tohle už mi nikdo nevezme. Podstoupil jsem dost operací, pomohly mi. Ale někde vzadu v hlavě jsem měl, že mi velký problém zaťuká na dveře, jednou ho budu muset pozvat dál a smířit se s tím.“
Stejně ale musí být těžké se nadechnout a oznámit na tiskové konferenci, že je po všem, ne?
„Snadný to nebylo, přirovnal bych to k tomu, když se jdete rozejít s holkou. Nějaký čas jsem všechno v sobě zpracovával.“
A jedná se o rozchod, po kterém se cítí úleva, nebo pořád bolí?
„Na jednu stranu bude bolet pořád. Vidíte zápasy, sestřihy, výsledky a vzpomenete si. Ale tenhle krok jsem musel udělat. Úleva bude, že už přestanou padat otázky, co se děje. Všichni se dozvědí, jak na tom jsem, což je fajn. A já si moc užívám, že se můžu věnovat rodině.“
V Coloradu vaše rozhodnutí přijali jak?
„Na konci léta jsem jim řekl, kam všechno míří. A přijali to dobře, berou, že když tělo řekne stop, je konec. Měl jsem ohromný strach, jak by sezona probíhala, pořád injekce, prášky na bolest a další věci.“
Nebavili jste se, že by vás nějak zapojili do chodu organizace?
„Nabídli mi spolupráci, abych pomáhal se skautingem brankářů. To je něco, co bych třeba mohl dělat i do budoucna. Baví mě sledovat mladé a šikovné hráče. Uvidíme ale, na čem se domluvíme dál.“
Při MS vás čeká ale jiná práce jako experta České televize. Už se chystáte?
„Snažím se mít přehled o extralize i hráčích v NHL. Hokej mě baví, ten sport miluju. Chci sledovat všechno. Pana Rulíka znám ještě z působení v Litvínově a moc mu přeju, kam se během let posunul. Věřím, že se reprezentaci povede udělat fanoušků v Česku radost.“
S Robertem Zárubou jste už probírali role, co přesně budete dělat, jestli máte jít po detailech, odlehčit situaci, nebo být přísný?
„Znáte mě, abych byl přísný, to si asi nedovedu moc představit. Spíš chci být upřímný a vysvětlovat situace s gólmanského pohledu. To v televizi někdy chybí. Komentátor věc vyhodnotí jako chybu brankáře, ale nevidí detaily, které gólu předcházely. Nebo naopak slyšíte, že se s tím nedalo nic dělat a ono dalo.“
Brankáři asi nesnáší větu, že nechytili nic navíc. Tohle od vás tedy nezazní?
(usměje se) „A vy jste to použil kolikrát?“
Musím odpovídat?
(směje se) „Někdy slyšíte věci, ze kterých vstávají vlasy na hlavě. Ale to k tomu patří, přesně třeba fráze, že vyrazil puk přímo před sebe. Tomu se nevyhnete. Tak určitě.“
Tak určitě, seznam zakázaných slov tedy máte.
„Jo jo, bude tam! (usměje se) Studio jsem už viděl, byl tam zrovna Anty, bavil jsem se s Jirkou Hölzelem i Robertem. Nervózní asi budu, ale zároveň se těším. Přijde vzrůšo.“
V červnu 2022 jste při cestě za Stanley Cupem vynuloval Edmonton s McDavidem. Když se ohlédnete zpátky, podal jste tam životní výkon?
„Možná, že jo. A nebo šlo spíš o vyvrcholení kariéry. Zrovna se zranil můj parťák Darcy Kuemper, my byli ve finále konference jako favorit. V tu chvíli to na mě dýchlo, dostavily se strachy i pochybnosti.“
Co je převalilo v takovou formu?
„Řekl jsem si, že do takového momentu jsem směřoval celou kariéru. No a stačí všechno jen prodat.“
Což docela vyšlo.
„Pohádkově! (usměje se) Vyhráli jsme Stanely Cup. V téhle sezoně se dařilo nám všem, já se střídal s Kuemperem. Ale hodně rád i si vybavím i dobu, když jsem byl první sezonu nahoře u Avalanche. Grubauer měl zdravotní trable a já chytal hodně, na tohle období taky moc rád vzpomínám.“
Pavel Francouz
- Narozen: 3. června 1990 (33 let) v Plzni
- Výška/váha: 182 cm/81 kg
- Pozice: brankář.
- Kariéra: Plzeň (2005-10), Klatovy/2. liga (2008/09), Tábor/1. liga (2010/11), Třebíč/1. liga (2010/11), Ústí nad Labem/1. liga (2010-12), Třinec (2012), Litvínov (2012-15), Čeljabinsk/KHL (2015-18), Colorado Eagles/AHL (2018/19), Colorado Avalanche (2018-2023)
- V reprezentaci: 49 zápasů, 6x MS (2013-14, 2016-19), ZOH (2018)
- Úspěchy: Stanley Cup (2022), extraligový titul s Litvínovem (2015), nejlepší brankář KHL (2018), 2x nejlepší brankář extraligy (2013 a 2015)
V NHL
- Zápasy: 73
- Výhry: 44
- Průměr: 2,49
- Úspěšnost: 91,9 %
