Klára Vlasáková: Minimální důstojnou mzdu nemají dvě třetiny zaměstnaných
V Česku už 5 let funguje koncept minimální důstojné mzdy. Ta byla podle dat za uplynulý rok stanovena na 45 600 korun hrubého mimo Prahu a 47 700 korun v Praze. Co minimální důstojná mzda ukazuje?
Prvotní reakcí na částku, kterou spočítal tým expertů a expertek, je nejspíš porovnání s vlastní mzdou. Beru důstojné peníze, nebo ne? V Česku samozřejmě existuje mzda průměrná, mediánová a minimální. Jenže zatímco první dvě konstatují, jak si vedeme, a minimální mzda je výsledkem jednání tripartity, minimální důstojná mzda bere do hry důležitý element – výdaje.
Čtěte také
V jejím jádru tedy stojí otázka, kolik by měl pobírat jedinec (alespoň s jedním závazkem – dítětem, nemocným rodičem nebo partnerem), aby zaplatil nutné položky jako bydlení nebo jídlo, zbylo mu něco na volný čas, a ještě něco ušetřil.
Minimální důstojná mzda tedy netvrdí, že každý by měl létat na zahraniční dovolené, kupovat si drahou elektroniku nebo pravidelně jíst v restauracích. Její výpočet vychází z nutných výdajů plus předpokladu, že pracující by si mohli jednou až dvakrát za měsíc zajít do kina nebo do divadla, dvě až tři hodiny měsíčně věnovat sportu a jednou ročně vyrazit na dovolenou po Česku.
Čtěte také
Dvě třetiny zaměstnanců a zaměstnankyň přitom na tuto důstojnou úroveň nedosáhnou. A to je překvapivě hodně. U mužů jde o 57 %, u žen 71 %. To je číslo, které lze přeložit třeba takhle: Skoro tři čtvrtiny zaměstnaných žen hrají každý měsíc ruletu, jestli ušetří spíš na jídle, oblečení nebo třeba volnočasových aktivitách pro děti. Pokud se rozhodnou, že na ničem z toho šetřit nebudou, neodloží si stranou nic nebo jen málo, a tím pádem nebudou mít v případě nenadálé situace kam sáhnout.
Nezaměstnanost v Česku se podle Úřadu práce drží kolem 4 %, ale přesto se to nijak nepropisuje do celkové životní úrovně. Podle dat Českého statistického úřadu se totiž reálné mzdy (po započtení inflace) v Česku snižují devět čtvrtletí v řadě.
Čtěte také
„Přestože reálné mzdy poklesly, zisky mnohých korporací i v uplynulém roce stoupaly,“ uvedla v tiskové zprávě politoložka Kateřina Smejkalová. „Prostor pro zvyšování mezd proto u řady zaměstnavatelů je. Příkladem by měli jít i veřejní zaměstnavatelé. Stát může výši mezd příznivě ovlivnit navyšováním minimální mzdy či stanovením mzdových kritérií ve veřejných zakázkách, dotačních programech apod. Ne všude ale lze dosáhnout zvýšení mezd rychle a v dostatečné míře, potom přicházejí na řadu další nástroje jako posílení a rozšíření bezplatných nebo dostupných veřejných služeb.“
Dřív, než to udělají extrémisté
S pozvolna se blížícími volbami do Poslanecké sněmovny lze očekávat, že v rámci stranického klání budou zaznívat provolání, kteří politici a političky to myslí s demokracií skutečně vážně a kteří si přejí provázanou a spokojenou společnost.
Obvykle si tohle – alespoň proklamativně v debatách – přejí úplně všichni. Jenže zásadní bude, jak si jednotlivé politické strany poradí právě s ukazateli, podle kterých Češi a Češky chudnou. V Česku jsou západní ceny, ale ne západní mzdy.
Nedůvěra v demokracii přitom může začínat právě v tomto bodě. V uvědomění, že ani při běžné práci na plný úvazek se člověk důstojně neuživí. Nezbývá než doufat, že si téhle „maličkosti“ všimnou politici a političky dřív, než to udělají extrémisté.
Autorka je dramaturgyně a scenáristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.