Já v Koreji svou pomyslnou (pracovní) károu jedu už třetím rokem, ale i tak se mi občas ještě podaří ulovit nějaké moje korejské „poprvé“.
Když jsem se na konci teplého pražského února vracela do Soulu po krátké dovolené, radostně jsem doma zanechala svůj skvělý korejský kabát do polárních končin (zima tu umí být větrná a do morku pronikající) a dorazila v jarním kabátku. Mrzla jsem pak víc než měsíc, protože železné pravidlo, že korejské jaro přichází dřív než české, letos vzalo za své.
Poněvadž náš univerzitní kampus se nachází v kopcích (které jsou v Koreji k mé libosti všude na obzoru, tedy pokud tam zrovna není moře), trpěla jsem neutěšenou šedivostí zimní krajiny ještě hodně dlouho. Zvlášť když mě rozjarnění kamarádi zásobovali fotkami rozkvetlého Petřína.
S příchodem astronomického jara dorazilo pozvání na mou první korejskou svatbu. Svatební dary se na ni nekupujou, zato se do obálky vkládá finanční obnos. Jeho výše se odvíjí od vztahu k budoucím novomanželům. Mě kadeřnice prolustrovala asi deseti dotazy, než mi poradila, jaká částka by byla vhodná.
Suma se odevzdává pověřeným osobám u vchodu do místa, kde probíhá svatební obřad. Na jejím základě pak dostanete voucher na svatební pohoštění. Mluvím teď o svatbě západního typu, kdy nevěsta má bílé princeznovské šaty a ženich smoking.
Podzim v Jižní Koreji: obsese barevným listím, Česká filharmonie a dronová světelná show |
Svatební síně či dokonce celé budovy jsou speciální místa, kde jede byznys po korejsku, za den se tu vystřídají třeba tři svatby s tvrdě vymezeným a zaplaceným časem. Sotva ze sálu s neuvěřitelnými spoustami živých květin zmizí jeden pár, rychle se poklidí a chystá se příchod nového. Samotný obřad má i svou rychlou generálku a moderátora.
Pohoštění probíhá v jiném patře než obřad, obvykle formou švédských stolů a nečekejte, že na něm poteče plným proudem alkohol. Všechno je účelné a „pali pali“ (šup šup).
Překvapivých chvil je dost a jedna z nich nastala, když moderátor obřadu vylosoval ze svatebních přání tři, která byla veřejně přečtena a jejich autoři si odnesli dárky od novomanželů. Samozřejmě spousta focení, v případě korejského sňatku i předsvatebního (klidně i půlrok před samotnou svatbou) a na co nejpěknějším místě. Na mnohých takových snímcích figuruje i Staroměstské náměstí.
Darina Ivanovová Darina Ivanovová učila češtinu pro cizince v programu Česká studia na FF UK v Praze a na Beijing International Studies University, odkud psala pro Lidovky.cz příspěvky pod názvem Čínský šok. Krátkodobě působila i na jiných univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II., spoluzakládala program Czech Studies_online, kde působila jako akademická koordinátorka. Od září 2021 pracuje na Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Baví ji cestování, design a architektura. |
Další poprvé je korejsko-české, značky Kozel. Možná už jste zaznamenali, že v Koreji se v síti obchodů CU (čti see you) začala prodávat balená pivní zmrzlina v kornoutu, pěkně se skořicí, jak to mají Korejci u tmavého Kozla rádi. Ačkoliv jsem běžně nakloněná ochutnat cokoliv, i to, co se na talíři hýbe, k téhle zmrzlině se donutit nedokážu.
Vysokoškolská léta strávená v Plzni ve mně vybudovala nepřekonatelné předsudky k pochutinám tohoto typu. S kozlíkem na obalu stejný řetězec prodává i maličké sušenky ve formě vrtulek a sušené maso – jerky.
Jednu premiéru mi na jaře připravilo město Busan, můj oblíbenec mezi korejskými městy, kam jsem vyrazila vstříc dřívějšímu jaru s univerzitní návštěvou z Česka. Vzhledem k busanské jižní poloze tam už opravdu rozkvétaly okrasné třešně, které jsou v Koreji spolu s azalkami prvními jarními květy.
Projela jsem se poprvé turistickým vláčkem podél pobřeží a můj objev se týkal nové pláže, což mě jako cachtánímilce dovedlo k euforickému stavu. Nemůžu se dočkat, až oceán nabere tu správnou teplotu, a vyrazím busanským směrem znovu.
Navíc mi má bývalá studentka, rodačka z Busanu, potvrdila, že tahle trošku zašitá pláž je místními preferovaná před ikonickou Haeundae pláží. To mě naplňuje lehkou pýchou, že vím maličko, ale opravdu maličko víc než běžný turista.
Asi pět kilometrů od našeho kampusu je uprostřed zeleně na konci nijak vzhledné vesnice velký plechový hangár, kde byste čekali spíš zaparkovanou zemědělskou techniku než umělecký ateliér.
Právě v něm se odehrálo další moje korejské poprvé. Emeritní profesor češtiny nás (návštěvu z Česka a mě) vzal ke svému příteli umělci na hodinu kaligrafie. Ten nám ukázal s lehkostí, dozajista vykoupenou stovkami hodin cvičení, jak se malují tradiční rostlinné motivy Sagunja (rozkvetlá švestková větvička, orchidej, chryzantéma, bambus).
V Koreji mají „pračky“ na ženšen a nespočet receptů na to, co s ním |
Každá rostlina reprezentuje jedno roční období. Nechal nás pak, ať se vyřádíme při marné snaze napodobit jeho mistrovské předlohy. Usoudila jsem ve své nováčkovské naivitě, že orchidej a bambus budou nejjednodušší. Při přibližně desátém neumětelském pokusu jsem prozřela, nicméně semínko zájmu je zaseto.
Doufám, že se do hangáru vrátím, i proto, že se mi líbila originální rozměrná díla pana Wanseok Koha vytvořená úplně jinou technikou, prý jeho inovátorskou. Udělal na mě dojem i tím, s jakým laskavým a pečlivým přístupem se věnoval svým dvěma handicapovaným studentům, kteří zároveň s námi pracovali na svých dílech.
Zmrzlina Kozel se skořicí. Do ruky jen kvůli fotce.
Od umění hupky dupky do přírody na korejské hory a ostrovy. Na ostrov Ganghwado ve Žlutém (korejsky Západním) moři mě vzal do kopců za nádherou rozkvetlých divokých azalek už loňské jaro můj ambasádní souputník.
Tehdy jsme si strání s lila zářivými květy neužili dosyta, protože nás zastihl déšť. Letos jsme se vypravili na stejné místo v jiném obsazení, tentokrát já v roli vůdce výpravy. Znáte to, když to nejste vy, kdo plánoval výlet, příliš pozornosti trase k cíli nevěnujete.
Nejdřív to pozitivní – cíl jsem trefila. Ve snaze najít nejkratší turistickou stezku k němu jsem jemně přehlédla převýšení. Kdo zná korejské kopce, už se potí se mnou ve slastné předtuše. V momentě, kdy jsme po čtyřech překonávali zoufale prašnou skálu, doprovod ke mně hlesl cosi ve smyslu, že si mysleli, že půjde o odpočinkovou procházku.
To já ovšem původně taky! Zato ta vyhikingovaná odměna na konci! Letos se to povedlo – slunce, letní teplota, modrá obloha, nekonečné kopce zrůžovělé květy, v dálce se třpytící oceán. Azalkový ráj za slunečna poprvé!
