Lidovecký návrh na zvýšení odvodů a daní pro bezdětné rozžhavil koaliční partnery doběla. Piráti i Starostové okamžitě přispěchali s tím, že je tu mnoho lidí, kteří děti mít nemohou, a že nehodlají nikoho trestat za bezdětnost z jakýchkoliv důvodů. Unisono pak zopakovali, že ke zvýšení porodnosti návrh nepovede.
Mají pravdu. Současně ale platí dvě věci: Pokud bude pokračovat propad porodnosti, kterého jsme aktuálně svědky, potom bude mít současná generace brojící proti dalšímu zvýhodnění rodin ještě větší problém než jen chybějící penzijní reformu. Stačí si představit daleko důraznější limitaci zdravotní péče po dosažení určitého věku. Ne, nejde o sci-fi. V některých případech k tomu dochází už nyní (typicky limity pro poskytnutí bioléčby).
A za druhé, lidovecký návrh je dobrým upozorněním, že je tu poměrně velká skupina lidí, kteří mají pocit, že je politici zastupují čím dál méně. Stačí se podívat, jaké vyhlídky český stát nabízí mladým lidem. Začněme třeba středoškoláky, mladými lidmi, kteří za pár let dostanou volební právo a na které se starší generace kouká jako na sněhové vločky, které nic nevydrží. Jenže ta samá generace jí připravila naprosto neuvěřitelný systém škol a přijímacích testů, který za veřejné peníze jednoznačně zvýhodňuje bohaté a vzdělané. Tedy ty, kteří si umí pomoci sami.
Jestliže se 80 procent dětí hlásí na střední školy s maturitou, zatímco nabídka míst na maturitních oborech pokryje sotva 67 procent dětí, potom mohou mít uchazeči oprávněný pocit, že jim vláda vzkazuje: „Potřebujeme levnou pracovní sílu, vzdělání je jen pro vybrané.“ Připomeňme, že jde o děti z demografické vlny, která nejprve způsobila extrémní přetlak v předškolních zařízeních (a nechala jejich matky nuceně doma, což mnohde vedlo k výraznému propadu jejich životní úrovně) a poté i na základních školách. Tam se v duchu tradice tuzemského vzdělávání řada dětí dozvěděla, že je naprosto tupá a nepoužitelná – a dostala tak „skvělou“ přípravu na nedostupné střední školy se všeobecným vzděláním.
Vzhledem k tomu, že si politici minimálně patnáctým rokem nevšímají této demografické vlny, lze předpokládat, že děti dobrý výběr nečeká ani při pokusech dostat se na vysokou školu. Protože do ní by měli dospět už za čtyři roky, což je pro politiky vteřina, v níž se nestane absolutně nic.
Stačí zvýšit daně bohatým a firmám? Ani tato iluze náš rozpočet nezachrání
O moc lépe na tom nejsou ani mladí lidé, kteří vstupují do pracovního procesu. Nedostupnost bydlení je reálný problém, který politici přehlížejí, bagatelizují nebo prostě jen neumí řešit. Nikdo netvrdí, že změnu nájemního i vlastnického trhu lze provést za jeden dva roky. Nicméně jde o problém, který se táhne mnoho let a kromě krásných slibů v předvolebních letáčcích nedostali mladí nic. Většina pomoci státu – stavební spoření, odpočty úroků z hypoték či zrušení daně z nabytí z nemovitosti – podporuje poptávku a s tím i růst cen. V případě nabídky jde spíše o nepodporu ve formě naprosto zoufalého stavebního řízení.
Pokud mladí lidé dokážou přeskákat všechny překážky, které jim tuzemská politika nabízí, pořád nemají vyhráno. Založení rodiny je v Česku krok, ke kterému člověk potřebuje nejen odvahu, ale také hodně peněz. Mladá rodina si musí odpovědět, zda dokáže několik let přežít z jednoho platu či mzdy. Zda je schopná zaplatit nájem či hypotéku. Jeden z rodičů bude při nedostatku jeslí a mateřských škol a ceně chův muset souhlasit s tím, že „dobrovolně“ přijde o vyhlídky na kariéru. A v neposlední řadě se mladí musí rozhodnout, jestli mají dost sil zápasit s českým školním systémem, kde se leckde zastavil čas před padesáti či sto lety.
Česko prostě není země pro mladé a politici to (většinou) ani nezastírají. Konsolidační balíček zrušil školkovné, ale nechal nulovou spotřební daň na víno. Skokové zvýšení rodičovského příspěvku vytvořilo děti dražší (narozené po Novém roce) a levnější. V zemi, kde reálně funguje daňová degrese pro bohaté, dává lidovecký návrh smysl aspoň v tom, že upozorní na to, že je tu skupina lidí, kterou potřebujeme, ale nedáváme jim to politicky ani daňově najevo. Přestože jde o naši budoucnost.
