Budem oslavovat raritu, paní Müllerová. Osvobození bez osvoboditele

To víte, že si to nemyslí. Ale strašně rádi, a to prakticky už od konce války a od nástupu Putina ještě horoucněji, by ten oheň rádi vyměnili. Ten ruský, přesněji sovětský, co od Stalingradu dorazil až do Hitlerova bunkru, za nějaký, co možná nejvelkolepější oheň americký. A tak se do práce na úpravě dějin pustili a vyšlo jim, že Hitler prohrál válku vyloděním angloamerických sil na normandských plážích v červnu 1944. To znamená v době, kdy už sovětská vojska měla otčinu za zády a začala osvobozovat národy východní Evropy, mezi nimi i nás.

Ano, to vím, milostpane. Ale jak ti přepisovači s tím novým výkladem dějin uspěli, Myslím ve světě, nejenom u nás.

Jako ve výkladech všech bývalých  událostí, paní domácí. Čím  mladší byli ti, kterým se to nalévalo do hlav, tím snázeji se to tam přijímalo a usazovalo. A to až tak dlouho, až se například tvůrci  jistého francouzského dokumentu o invazi v Normandii, vysílaného, tuším loni na ČT, nestyděli uvést jej touto lží: Vstup angloamerických vojsk  na francouzské pláže se stal počátkem osvobozování Evropy z nacistické poroby.

Jistě. Jakoby část Evropy, kde už Rusové byli, Evropou nebyla. Neříká se tomu dnes segregace, milostpane?

Ano, říká. A už v nejbližších dnech až do osmého května si té segregace užijem až do pámbíčka, paní Müllerová Před chvilkou jsem si na včerejších Lidovkách na internetu přečetl: Oslavy a pieta bez Rusů. Česká města potvrzují, že u pomníků nechtějí zástupce ani vlajku agresora.

Takže ještě víc než segregace si užijeme blbosti, že pane Švejk?

O tom nepochybujte, paní domácí. Ale já už letím. Dnes bude U kalicha horko.

Lubomír Man

.