Hydroponie je stará metoda pěstování rostlin pokojových i užitkových (dneska i nelegálních). Princip je v tom, že kořeny rostliny nejsou pevně v zemi, ale jsou ve vodě obohacené o živiny, popř. je tam něco hlíně podobné – atrapa hlíny, pouto a sepětí v tom není.

V průmyslovém pojetí je vše pro život rostliny dodáno uměle. Cesta od rýmovníku ve skleničce na parapetu vede k halám, kde se světlo, teplo, vzduch, voda a veškeré živiny dodávají a dávkují uměle, vše má pod kontrolou člověk a má tak jistou úrodu a výtěžek a zahradník se nemusí starat o hlínu, rytí, hubení plevele, škůdců, chorob. Vše je prověřené, úroda nezávislá na místě, počasí, roční době. Vše se dá plánovat – náklady i výnosy – a rostliny i celá pěstírna přemísťovat. A co na to rostliny? Mají se jako v bavlnce a rostou jako z vody, žádná nepřízeň je nepotká, jenže tu už se dostáváme k druhé straně mince.

Takový život rostliny asi není ten pravý, život není jenom pohodlí, ideální svět není hydroponní bazén.

Rostlina žije, ale jen pro jeden konkrétní užitek, a přitom každá živá bytost má tisíce užitků a vazeb vůči zemi, vodě, vzduchu, floře a fauně a ty – při životě v hale – přicházejí vniveč! Žádné vedlejší efekty, jen vyrůst a zkonzumovat: žádné slunce, vítr, žádná romantika, krása, kompozice pro malíře a fotografy, zpěv ptáků, obletování motýlů a jiného hmyzu, opylení, dorost, zrání, humus, článek koloběhu. Ne, není tu koloběh živin a života, je to jen koloběh chemie, energie, konzumu a peněz.

A samotné rostliny navíc nesnesou svět mimo halu, vše jim uškodí. Je to podobné, jako zvířata ve velkochovech – svobodou jim uděláme medvědí službu – nemají „funkční kořeny“ a svoboda je pro ně utrpení.

Píšu o tom všem proto, že to co se děje rostlinám, je pěkné podobenství toho, co se děje lidem (jednotlivcům, rodinám, firmám, státům…) Snaha ovládnout a zužitkovat lidi (rodiny, firmy, státy…) je stará jako lidstvo samo, ba možná ještě starší, vždyť výhodná nabídka čerta v ráji znamenala vytržení kořenů z rajského bytí a následné brodění se nepohodou světa. A i další nabídky jsou podobné, na to navazující: „Člověče opusť kořeny, zahoď dílo předků, přestaň žít jak jsi žil, stačí se podepsat (upsat) a pak následují jenom výhody: sahat každý den do kapsy pro dukát, výhodu, pohodu, pohodlí… atrapa života a zúčtování na jeho konci.

Historii tvoří snahy o všelijaké ovládání a zužitkování lidí. Každé zřízení na to jde trochu jinak: otrokáři v tom měli jasno, lidojedi na ostrovech to měli také jednoznačné, feudálové potřebovali robotu, kapitalistům stačil pracovní výkon, komunisté chtěli navíc lásku k Sovětskému svazu a nenávist k buržoazii. (Dneska se o lásce nějak moc nemluví, zato objektů k nenávisti a zatracení je habaděj.)

V každé době jsou organizace (sekty, mafie apod.), které se snaží o absolutní zužitkování svých členů. Není kořenů sebezáchovných, rodinných, mravních, je jen řád, cíl, rozkaz. K dokonalosti je to dotaženo u narkomanů, kteří jsou pro pár kapek do žil ochotni dát vše, co mají a co umí dobrého i zlého. U obchodníků s bílým masem a p(r)asáků je to ukázkové jednoúčelové zužitkování lidských bytostí. Nově jsme to mohli vidět u „obchodníků s barevným masem“ (pašerácké cestovky). Přetrhej všechny kořeny, majetek prodej a peníze dej nám a my ti zajistíme pečené holuby do huby.

Tu všude člověk žije atrapu života, ale užitek a zisk z jeho žití je opravdový. Praní falešných životů a praní špinavých peněz.

Nekalá moc – politická, podvodnická, ekonomická a jiná – se spolehlivě pozná podle toho, na jaké kořeny útočí.

Biblické „Po ovoci poznáte je!“ sice platí, jenže v době sklizně plodů už je pozdě. Po kořenech poznáte je! Ti, kdo útočí na vlastnictví, na svobodu, na rodinu, na domov, na víru, na pravdu, na rozum, na charakter (a na úrovni států se našeptává: armádu zruš, hranice nehlídej, vlastní měnu opusť, hotové peníze zahoď, vlastenectví je fuj, půdu neobdělávej, elektřinu nedělej… ) a chtějí to vše nahradit něčím novým, umělým a kontrolovaným – jsou hydropáni, kteří z vás chtějí mít nějaký užitek. (A na rostliny mimo mísu by nejraději použili herbicid, aby nedávaly špatný příklad, že to jde i bez nich.)

Jako cílem hydroponie není blaho rostlin, ale minimalizace problémů a rizika podnikání, cílem totalitního vládnutí není blaho lidí, ale minimalizace problémů s nimi – s jejich ovládáním a využíváním.

Lidská práva nejsou práva na pravidelné kapky živného roztoku a pohodlí, ale právo nebýt hydroponní – závislý (zotročený, vydíratelný…), právo na svobodu s kořeny poctivými a pevnými.

Čí chleba jíš, toho píseň zpívej! Čí energie, suroviny, služby, výrobky… do svého života potřebuješ (a nemáš alternativu nebo odpovídající protislužbu na výměnu), toho píseň zpívej!

A myslím, že dneska už se zpívá a zpěv nacvičuje, ale nejsou to české a moravské lidovky ani Óda na radost, zní to čím dál víc exoticky.