Jeden z jasných důkazů zvrácenosti dnešního světa můžeme ilustrovat na počínání dvou mezinárodních soudních instancí.

Před Mezinárodním soudním dvorem (ICJ) vystupuje v roli obžalovaného Izrael, který se brání teroristické agresi Hamasu - a nikoli agresor, tedy Hamas. Ten prý nemůže, není to stát. Ale vládnout v Pásmu Gazy může, vraždit, mučit a znásilňovat civilisty v sousední zemi může, útočit tisíci raketami může, držet nekonečné měsíce nevinné civilisty jako rukojmí v nelidských podmínkách také může.

Tou druhou instancí je Mezinárodní trestní soud (ICC). Stále častěji prosakují zprávy, že se chystá vydat mezinárodní zatykače na vysoké izraelské představitele. Jmenovitě je uváděn premiér Benjamin Netanjahu, ministr obrany Joav Galant a náčelník generálního štábu izraelské armády generálporučík Herzi Halevi. Server Seznam Zprávy (SZ) k tomu 29. dubna napsal [ZDE], s odkazem na The New York Times: „Mezinárodní zatykač ostatně hrozí i vůdcům Hamasu.“

To je neuvěřitelná hanebnost. Ve stylu „postavíme před soud Churchilla s Rooseveltem, ale buďte bez obav, mezinárodní zatykač hrozí i německému Führerovi“. Pokud by někdo takto uvažoval v době druhé světové války, byl by považován v lepším případě za nepříčetného. Dnes je tato zvrácenost naprosto normální. V titulku na SZ čteme, že „Netanjahu je vyděšený. Bojí se mezinárodního zatykače“. Už jenom to, že okolnosti umožňují novinářům něco takového napsat, je děsivá. Potvrzuje převrácený způsob myšlení těch, kdo z pozic mezinárodních soudních instancí zasahují do chodu světa. A to je nanejvýš nebezpečné: pakliže uvažování těch, kdo mají příslušné pravomoce (soudci ICJ a ICC), je v přímém rozporu se zdravým rozumem a elementární logikou. Pokud by měl být někdo vyděšený, pak ne představitelé státu, který se dlouhodobě brání teroru, ale vůdci teroristů, kteří agresi „7/10“ naplánovali a uskutečnili, přičemž její hrůzné důsledky stále trvají.

Co ale vidíme? Exiloví lídři Hamasu žijí v přepychu v Kataru, případně jinde v arabském světě, delegace Hamasu jsou přijímány jako přátelé v Moskvě a uctivě v Pekingu, nedávno se Haníja a jeho kumpáni objímali v prezidentském paláci v Istanbulu s tureckým prezidentem Erdoganem. Ano, Hamas stále drží v Pásmu Gazy kolem 130 rukojmí. Také proto, že mezinárodní společenství nevyvíjí dostatečný tlak, aby byli propuštěni. Nestačí jen impotentní „výzvy“, z těch si teroristé dělají ještě méně než my z předloňského sněhu. A jeho gangsterská politika – nezapomeňme, že Hamas je stále vládnoucí hnutí na části Palestinské autonomie – mu umožňuje hrát úspěšně roli vyděrače. A svět se vydírat nechá a mimoto si libuje v opakovaném stavění Izraele na pranýř. Islamističtí vrazi, mučitelé, násilníci, žháři a únosci si mohou mnout ruce. Navzdory nejrůznějším proklamacím svět tančí podle jejich partitury. Že ne? Zařadila snad OSN Hamas po 7. říjnu 2023 na seznam teroristických organizací? Nikoli. Označila Hamas za organizaci páchající sexuální zločiny poté, co o těchto zločinech přinesla důkazy sama zástupkyně generálního tajemníka OSN Pramila Pattenová? Nikoli. Jaká partie se tu tedy hraje? Jenom proto, že agresorem jsou „nebozí“ palestinští Arabové.

O tom, jak nenormální situace v Pásmu Gazy panuje a jak neskutečně opovážlivé a nebetyčně drzé je vedení Hamasu svědčí dění kolem stavby plovoucího mola. Jde o projekt vedený armádou Spojených států (zahrnující plovoucí plošinu a asi půl kilometrů dlouhé plovoucí molo), jehož smyslem je zvýšit přísun humanitární pomoci do enklávy pro tamní civilní obyvatelstvo. Opakuji: pro tamní civilní obyvatelstvo. O to větším šokem byla zpráva, kterou přinesl 25. dubna 2024 server Military Times [ZDE]. Rozestavěné molo se o den dříve dostalo pod palbu, podle Izraele šlo o minometný útok.

Třebaže se k tomuto šílenému ataku žádná teroristická skupina nepřihlásila, není těžké odhadnout, kdo byl jeho strůjcem. Stačí vzít si na pomoc vyjádření Hamasu k záležitosti výstavby mola:

(1) Military Times: Ve středu 24. dubna 2024 řekl představitel Hamasu agentuře AP, že jejich organizace bude vzdorovat jakékoli zahraniční vojenské přítomnosti související s výstavbou mola.

(2) Military Times: Hamas odmítá přítomnost jakýchkoli nepalestinských sil v Pásmu Gazy. Vysoký politický představitel Hamasu Khalil al-Hayya prohlásil, že jejich organizace bude považovat izraelské síly – nebo síly z jakékoli jiné země – rozmístěné u mola, aby jej střežily, za „okupační síly a projev agrese“ a že se tomu postaví na odpor. Zde upřesněme, že američtí vojáci stavějící molo nemají dle pravidel projektu operovat na území Pásma Gazy. Napojení mola na pevninu technicky zajišťuje a bezpečnostní a logistickou podporu má na starosti izraelská armáda [ZDE].

Můžeme shrnout. Viníkem humanitární krize v Pásmu Gazy je vláda Hamasu. Nebýt vražedného vpádu na izraelské území 7. října 2023 a raketové agrese z téhož dne, žádná válka v Pásmu by nebyla. Palestinští Arabové sami tuto krizi vyřešit nedokážou. A když se jim svět snaží pomoci, kromě dodávek pozemní a vzdušnou cestou také výstavbou plovoucí plošiny a mola*/, považuje to Hamas za projev „agrese“ a vyhrazuje si právo na ty, kdo se snaží zlepšit humanitární situaci Gazanů, vojensky útočit (což se 24. dubna také stalo). Ale Mezinárodní trestní soud se zabývá vydáním zatykačů na vysoké představitele nikoli Hamasu, ale Izraele – kvůli tomu, že prý nechali Gazu vyhladovět.

Otázky na závěr. Umožnili terorističtí vládci Pásma Gazy a současně gangsterští únosci během téměř sedmi měsíců Červenému kříži návštěvu rukojmí odvlečených z Izraele? Kolikrát? Ani jednou! A zajímá to někoho? Vyvíjí v tomto směru mezinárodní společenství na Hamas patřičný tlak? Nikoli. Podmiňuje další rozšíření jistě potřebné humanitární pomoci tím, že Hamas splní v této věci svoji základní povinnost? Nikoli. Kamiony s pomocí do Pásma Gazy proudí, plošina a molo se staví. Obdrželi rukojmí alespoň životně potřebné léky? To nikdo neví. A kolik jich už není mezi živými? To lze jen tušit. Pozornost světa je prioritně upřena na civilisty agresora. (Srovnání s poslední velkou válkou. Utrpení vězňů v koncentračních táborech nás zajímá méně než strádání obyvatel nacistického Německa.)

Tento svět je ještě šílenější, než jsme si kdy dokázali představit.

*/ Celý projekt má fungovat následovně. Zásilky pomoci budou směřovat do kyperského přístavu Larnaca, kde po zevrubné kontrole dojde k nakládce na velké nákladní lodě. Ty zamíří k asi 200 mil vzdálené plovoucí plošině, kde bude pomoc přeložena do kamionů, které menší specializovaná námořní plavidla (Logistic Support Vessels, cca 15 kamionů a Landing Craft Utility Boats, cca 5 kamionů) dovezou k plovoucímu molu asi 3 míle daleko. Zde se kamiony vylodí a po dvouproudovém molu dlouhém 550 metrů bude pomoc dovezena na pevninu k další distribuci. Prázdné kamiony se opačnou cestou vrátí k plovoucí plošině a vše se opakuje.

Psáno exkluzivně pro Neviditelného psa.