Včely jsou hmyz z řádu blanokřídlých. Na území České republiky jich žije na 600 druhů. Živí se převážně nektarem a pylem a patří k nejznámějším z tisícovky druhů opylujícího hmyzu, které se u nás vyskytují. Lze je obecně rozdělit do tří skupin.
Čmeláci
Jsou většími příbuznými včel samotářek. U nás bylo zaznamenáno asi 30 druhů, ale některé z nich však již vyhynuly nebo mají velmi omezené rozšíření. V hojnějším počtu můžete na českých luzích a zahradách potkat na 15 druhů.
Někteří čmeláci upřednostňují úkryty pod zemí, jiné nadzemní. Například u nás přísně chráněný čmelák rokytový (Bombus hypnorum) dává přednost hnízdění v dírách ve stromech a často využívá ptačí budky. Někdy se čmeláčí hnízda nacházejí v kompostu, což není pro zahrádkáře dobrá zpráva. Pokud je to možné, nechte tato místa v klidu, nepřemísťujte je a nevršte na ně další materiál až do podzimu, kdy hnízdo přirozeně vyhyne.
Čmeláci jsou většími příbuznými včel samotářek
Na rozdíl od včely medonosné, která přezimuje jako kolonie živící se zásobami medu, u čmeláků zimu ve většině případů přežijí pouze mladé plodné čmeláčí samičky (královny) tak, že se zahrabou do půdy. Vylézají na jaře za slunečných dnů, i když občas je lze pozorovat při hledání potravy během teplých zimních dnů.
Na jaře královny hledají vhodná místa pro hnízdění a často si vybírají tunely po myších nebo jiných hlodavcích. Královna se pak brzy na jaře pustí do první snůšky larev. Jakmile se z nich stanou dospělé čmeláčí dělnice, převezmou sběr nektaru a pylu a umožní královně zůstat v hnízdě a pokračovat ve snášení vajíček.
V polovině léta se rodí samci čmeláků a královny pro příští rok. Samečkové hnízdo opouštějí a pátrají v krajině po mladých samičkách. Oplozené samičky si pak hledají nové místo k přezimování. Koncem léta čmeláčí hnízda upadají a stará královna, dělnice a samci hynou.
Většina čmeláků si buduje hnízda pod zemí a často si vybírají tunely po myších nebo jiných hlodavcích
Včely samotářky
V ČR žije více než 600 druhů samotářských včel. Na rozdíl od společenských čmeláků a včely medonosné nemají samotářky kastu dělnic. Každá samička si sama staví a zásobuje hnízdo a umírá dříve, než se objeví další generace včel.
Přestože jsou některé druhy hnízdící v půdě samotářské, drží se při sobě, a tak často narazíme na mnoho hnízd umístěných blízko sebe. Včely hnízdící v půdě vytvářejí nad svými chodbičkami kuželovité hromádky půdy, což je vlastně vyhrabaná hlína z chodbiček, podobně jako to vídáme u krtků, jenže mnohem menší. To může být například v trávnících nepříjemné, ale obvykle to trvá pouze několik dní nebo týdnů v roce, tak to tolerujme.
Jiné samotářské včely si vytvářejí hnízda v dutých stoncích rostlin, měkkém ztrouchnivělém dřevě, měkkých písčitých skalních stěnách či starých omítkách, nebo ve vývrtech od brouků v mrtvém dřevě. Většina samotářských včel je aktivní na jaře nebo v létě.
Jak žijí samotářské včely
Včela medonosná
Jedná se o společenskou včelu, která žije v koloniích čítajících až 60 000 jedinců. Včely medonosné jsou jediným hmyzem, který produkuje med. Většinu kolonií udržují včelaři, i když „divoké“ roje se mohou vyskytovat v dutých stromech a dutinách budov.
Každé včelstvo nebo úl má jednu plodnou samičku (včelí královnu), jejímž úkolem je klást vajíčka a udržovat sociální soudržnost ve včelstvu. Ve včelím společenství se vyskytuje několik stovek samců (trubců), ale většinu včel tvoří neplodné dělnice, které chodí sbírat nektar a pyl a plní všechny ostatní úkoly, jako je péče o larvy, stavba plástů a obrana včelstva.
Zdroj: cs.wikipedia.org, chov-cmelaku.cz, beedol.cz, rhs.org.uk
