Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
V rámci rozvoje umělé inteligence je důležité zmínit tři vstupy, které jsou pro její vývoj modelů nepostradatelné. Těmi jsou čipy, datová centra a elektrická energie. Bohužel ve všech Evropa ztrácí před globální konkurencí.
K rozvoji trhu s čipy v posledním roce přispěl hlavně extrémní nárůst poptávky po AI čipech, která převyšuje kapacitu výroby, a tento stav bude prozatím přetrvávat. Ačkoli v USA a Asii (hlavně Tchaj-wan, Japonsko a Jižní Korea) dochází ke značným investicím do výstavby továren na nejvyspělejší čipy (7nm a méně), projeví se tyto nové výrobní kapacity až se značným zpožděním, což může dle našich dat naznačovat alespoň ještě rok této převyšující poptávky.
Evropa je naopak ve výrobě a vývoji čipů značně pozadu kvůli složité legislativě a přílišné regulaci. Evropský zákon o podpoře čipů nedostatečně cílí na velké hráče, a ti tak staví pouze méně vyspělé továrny, které Evropě na konkurenceschopnosti mnoho nepřidají. Jako příklad mohu uvést, že dle nizozemské společnosti ASML, která dodává technologii na výrobu nejvyspělejších čipů (7nm a méně), nebudou v následujících dvou letech dodány do EU žádné tyto přístroje na výrobu těch nejvyspělejších čipů. To znamená, že se továrny staví nedostatečně rychle. Tato skutečnost naopak hraje do karet Asii, která tak utvrzuje svou pozici dominantního výrobce čipů. Nejvyspělejší továrny na čipy se nacházejí zatím pouze na Tchaj-wanu, který podle asociace SIA představuje přibližně 66 % světové produkce, v Jižní Koreji a několika státech USA. Pakliže je jedním z cílů EU snížit závislost na dodávkách z Asie, jsme opravdu velmi pozadu a do konce dekády to nevyřešíme.
Dalším vstupem jsou datová centra, jejichž hodnota by do konce dekády měla být podle serveru Statista přibližně 520 miliard USD oproti současným přibližně 320 miliardám, a měla by tak kopírovat růst trhu s čipy (okolo 7 % ročně). Například v EU by měl být dle Morgan Stanley nárůst kapacity datových center do roku 2035 čtyřnásobný. Problémem u datových center je však růst spotřeby elektrické energie a s tím spojená nedostatečná kapacita sítě. Například v USA se již nachází datový komplex Amazonu, jehož spotřeba energie je okolo 960 MW. Spotřebuje tak okolo 40 % kapacity přilehlé jaderné elektrárny (cirka 50 % Temelína nebo Dukovan).
Datová centra se mohou dle Morgan Stanley v roce 2027 podílet až 5 % na světové spotřebě elektřiny. Pakliže vezmeme v úvahu budoucí růst AI a s tím spojenou spotřebu dat, je nutné revidovat současnou energetickou koncepci, neboť to může dospět do bodu, kdy si budeme muset v budoucnu vybrat, zdali chceme napájet komerční a rodinné budovy, eventuálně elektrovozy, nebo naši datovou spotřebu. V EU je situace ještě složitější vzhledem k novým požadavkům Evropské komise na uchovávání dat o evropských uživatelích uvnitř Evropy, přílišné regulaci a také odporu proti jaderným elektrárnám, které by mohly datová centra napájet. To vše výstavbu datových center komplikuje a v optimistickém scénáři by trvala desítky let na rozdíl od datových center mimo EU, která jsou provozuschopná do 2 let.
Jinými slovy růst datových center a jejich spotřeba elektrické energie porostou mnohem rychleji než kapacita výroby. Jiný a „čistý“ zdroj energie pro datová centra momentálně nevidím, neboť solární a větrné elektrárny jsou nedostatečně stabilním zdrojem. Nabízet se tak budou pouze plynové nebo uhelné elektrárny obdobně jako v Číně.
