Když vám pozůstalí posvětí životopisný film podle velkého umělce, který vedl radikální život, je namístě zpozornět. Obvykle to totiž znamená, že výsledek bude pěkně nažehlený, zabalený v dárkovém balení a ostužkovaný. Dočkali jsme se tedy zpracování hodného mimořádné zpěvačky, nebo jde o další z podprůměrných hudebních životopisů, které tento subžánr, zdá se, vyluzuje. 

Dokument Amy z roku 2015, který si odnesl Oscara, ukázal Winehouse v její komplexnosti, talentovanosti, tragice. Back to Black portrétuje Amy mnohem jednodušeji. Je to dívka značného nadání, která miluje svou babičku, od níž si vypůjčila šedesátkový styl účesu, která je bezhlavě zamilovaná do drzého anglického maníka, chce dítě a zpívá. Možná má i tak trochu problémy s alkoholem, ale tvrdé drogy? Nikdy! Otec, který v reálu zneužíval závislost své dcery k zajištění větší publicity? Starostlivý. 

Dar Amy Winehouse byla, vedle hlasivek ovšem, její spontaneita. Zato snímek o ní jako kdyby nikdy nebyl skutečně přítomen. Ukazuje svět před skleničkou a po skleničce, svět před sexem a po sexu. Svět před práskem a po prásku. Ale nikde ne onen moment, nikdy nejste jako divák v prožitku. Dostaneme jen jednu krátkou scénu skládání písně. A nejautentičtějším momentem je dlouhá sekvence seznamování při partii kulečníku s Amyiným budoucím manželem. Na Back to Black něco velmi falešného. 

Marisa Abela, představitelka hlavní role, je zdatná herečka, jak potvrdí kdokoliv, kdo ji viděl v seriálu HBO Industry (Sektor). Ani zde není navzdory internetovým posměváčkům špatná, ale její nevhodnost jde směrem k těm, kdo rozhodují o castingu. Marisa se Amy fyzicky celkem podobná, ale chybí jí její hrany (ostatně jako celému snímku). Hereččin jemný obličej říká: jsem mladá žena se svěřeneckým fondem od tatínka.Snad pro ni Amy nevyústí v kariérní sebevraždu, byla by to škoda.

Jelikož se jedná o životopisný film, je také třeba dotknout se problematické snahy herců dokonale napodobit povrchní znaky živé osoby, a nikoliv její vibe a charisma. Svízel přesné imitace mimiky ze strany herců spočívá v tom, že jakékoliv zvláštnůstky a tiky lidé mají, jsou vlastní právě jim, obvykle jsou pro ně přirozené. Zatímco identická nápodoba hercem s jiným manýrismem, hlasem a mimikou až příliš často vyústí v něco strojeného i tehdy, kdy se jedná o zvnějšku věrnou kopii. 

Back to Black snímá vystoupení a nahrávání bez invence a přináší zjednodušující pohled na závislost, hledání snadných příčin a následků a nanejvýš kýčovitý závěr. Nese také mnoho defektů nedávných životopisů. Podobně jako v Bohemian Rhapsody, nikdy se nedotkne bílého prášku. Podobně jako u Maestra je tu k nalezení velmi málo umění a tvůrčího procesu. Toto ztvárnění života Amy Winehouse si zaslouží návrat do temnoty.