Trvá to už léta, kdy se během prázdninových měsíců o všech víkendech v Česku odehrává ne jeden, ale pokaždé hned několik hudebních festivalů. Liší se velikostí, žánrovým záběrem, množstvím a jistě i kvalitou účinkujících.
Od těch nejmenších, kdy na soukromých pozemcích víceméně pro spřátelený okruh hraje pár kapel, až po gigantické akce s mnohamilionovými rozpočty, desetitisícovou návštěvou a světovými hvězdami na plakátech. V tom se letos nic nezměnilo. Žádná z kategorií přehlídek nezaznamenala výraznější vzrůst ani úpadek. Všechno je na svém místě.
Lidé jim věří
Budeme-li si chvilku hrát na závody, což sice v kultuře vždycky zavání přílišnou paušalizací, ale jistá forma soutěžení na druhou stranu není ani pořadatelům úplně cizí, jednoznačným vítězem letošní festivalové sezony jsou Colours of Ostrava.
Přehlídka se honosila největší návštěvností, kterou přilákala kromě krásného a rok od roku více zvelebovaného industriálního prostředí Dolních Vítkovic bezkonkurenčně široká programová nabídka.
Ta sahala od Björk, jejíž ne úplně jednoduché vystoupení vzbudilo v ohlasech fanoušků nakonec docela velké kontroverze, přes čerstvé hvězdy typu St. Vincent, Kasabian nebo Rudimental, až po bohatou nabídku jmen z oblastí, kterým se ostatní velké festivaly prakticky nevěnují, jako je world music, jazz, experimentální hudba nebo moderní folk. Plus zajímavý, netuctový výběr z české scény.
Právě v tom je Ostrava unikátní. Dokáže nalákat na velká jména a přitom umožnit posluchačům, kteří stále hledají nové podněty, poznat něco nového. Jak je vidět i z faktu, že festival úspěšně prodává už několik let vstupenky už dlouho předtím, než začne zveřejňovat jména z programu (podobně to dělají mnohé z největších evropských festivalů včetně Glastonbury, Roskilde nebo Primavery), stálá klientela dramaturgii Colours of Ostrava věří a ví, že si na takto pojaté akci vždy najde dostatek důvodů, proč na ní ony čtyři dny pobýt.
Kde kraloval Lemmy
Velkými změnami letos prošel festival Rock for People, který se rozdělil na dvě samostatné přehlídky a rozhodl se jít cestou dramaturgicky vyprofilovaných programových dnů pro různé fanoušky. První Rock for People byl v červnu na tradičním místě Festivalparku v Hradci Králové a ukázal, že přehlídce, která ráda vybírá z nabídky aktuálních talentů a nadcházejících hvězd, přece jen svědčí rocková tradice.
Motörhead na Rock for People v Plzni (Lemmy)
Hvězdami se nestali současní miláčci teenagerů Bastille, ale klasici Faith No More a možná ještě o chlup víc nu-metaloví Limp Bizkit. Podobná situace se opakovala i na plzeňské edici festivalu o měsíc později s přídomkem Europe. Ta sice lákala na kapely ze všech evropských zemí, největší pozornost na sebe však nakonec strhli rockoví klasici Motörhead, přestože jejich frontman Lemmy měl co dělat, aby koncert udýchal.
Žánrové fenomény
Ve stejném termínu se konal také táborský Mighty Sounds, jeden ze zástupců takzvaných žánrových akcí, jimž se u nás v posledních letech daří čím dál víc a mají stabilní návštěvnost.
Mighty Sounds svým jedenáctým ročníkem svým způsobem narazil na hranice, které musí dramaturgicky překročit, aby neustrnul na místě. První pokusy v podobě kapel jako Enter Shikari na hlavním pódiu byly úspěšné, i když festival, který má neopakovatelnou atmosféru, o moc víc publika než v minulosti ve výsledku nepřilákal.
Yelawolf na Hip Hop Kempu
Uvedená slova o žánrových festivalech dobře potvrdily i výsledky dalších přehlídek. Metalový Brutal Assault v pevnosti Josefov měl vyprodáno a sklidil nadšené reakce. Plno bylo i na Hip Hop Kempu, kde mlátil mikrofony třeba jeden z nejzajímavějších současných raperů Yellawolf.
Svým způsobem žánrové jsou i České hrady nebo Sázavafest, které dokola sázejí především na jména z českého populáru a plní jim to areály. V tomto ohledu zůstávají české hudební přehlídky fenoménem – to, kolikrát jsou lidi schopni přijet na ty samé kapely s tím samým programem a užít si to, totiž do značné míry fenomenální je.
Kde vládnou indiáni
Tradičně poslední velkou přehlídkou léta byl Trutnoff v trutnovském areálu Na bojišti. Pořadatelům se letos podařilo získat největší (respektive nejdražší) hvězdu v dějinách akce, britské The Prodigy. Dokonce kvůli tomu porušili svůj zvyk a nejen že prozradili v předstihu den a hodinu jejich vystoupení, ale také dali do prodeje jednodenní vstupenky.
Trutnoff 2015: The Prodigy
Nakonec se však nějaký mohutný nájezd fanoušků elektroniky nekonal. Trutnoff sice uvítal víc návštěvníků než vloni, ale to se týkalo celého festivalu, nikoli jen prodigyovského dne.
Je zřejmé, že těch, kteří slyší na indiánskou rétoriku, společensko-politické zaměření a program, ve kterém se v podstatě většina jmen z české scény opakuje rok co rok, je stále hodně. Idea, aby lidé na festival jezdili hlavně kvůli setkávání mezi sebou a ne jen kvůli kapelám, by asi jinde nefungovala, pro Trutnoff však platí bezezbytku.
Festivalová sezona 2015 sice zvýšila náskok Colours of Ostrava před případnou konkurencí, žádný výrazný posun však nezaznamenala. Její stabilizace vlastně odráží stav společnosti. Dokud se mladí lidé chtějí bavit a mají na to peníze, není tak zle, jak by se podle brblání občanů někdy mohlo zdát.
