Od dob, kdy se na Pražském hradě začali chovat první lvi, pravděpodobně indičtí, uplynulo již více než 600 let. Tradici, která v Evropě neměla příliš obdoby, podporoval zejména Rudolf II. Za jeho vlády se o lvy staraly ženy.
Císař Rudolf obdržel darem od tureckého sultána lva Mohameda, o nějž se starala pečovatelka Laurenciana, která jej ochočila jako psa a naučila například proskakovat obručí.
Astronom Tycho Brahe prý tehdy vyčetl z hvězd, že panovník i lev mají obdobný horoskop, a tak mu Rudolf věnoval zvláštní péči. Mohamed uhynul 18. ledna 1612. Dva dny nato zemřel na Pražském hradě i císař Rudolf.
Lev dostával během svého hradního života vodu do pískovcového koryta. Nenápadnou nádržku nalezli archeologové metr pod dnešním terénem Královské zahrady. A téměř na stejném místě se na toto koryto mohou nyní přijít podívat zájemci na již čtvrtý ročník výstavního cyklu Předjaří v Královské zahradě, letos s podtitulem Voda na Pražském hradě & hyacinty a hvězdníky.
„V prostorách empírové oranžerie jsme vystavili celkem devadesát předmětů z našich sbírek. Záměrně jsme vybírali takové, které nejsou běžně k vidění,“ vysvětluje kurátor výstavy Jaroslav Sojka s tím, že některé z nich jsou dokonce vystaveny poprvé. Všechny předměty, i když jsou různé povahy, spojuje jedno téma, a to životodárná voda a její historie na Pražském hradě.
Její významná kapitola se začala psát v dobách letošního oslavence, otce vlasti Karla IV., který nechal na Hradě vybudovat první vodovod. A právě jeho zbytky se dodnes dochovaly a jsou k vidění na nově otevřené výstavě v podobě navrtaných dřevěných klád. Nejvíce posloužily v době vlády císaře Ferdinanda I., který založil velkolepou Královskou zahradu, díky níž potřebovali zahradníci dvojnásobně více vody než do té doby.
„Tehdy také začaly vznikat hradní fontány a kašny, na které se instalovaly nejrůznější plastiky, například socha svatého Jiří, která stojí na kašně na III. nádvoří,“ říká Sojka a ukazuje na sádrový odlitek této sochy, která bude až do příští neděle k vidění na výstavě. Originál této gotické plastiky, který je momentálně vystavený ve Starém královském paláci, značně poškodil požár v roce 1541.
Požáry na Pražském hradě jsou další podkapitolou výstavy o vodě. Poslední velký z nich poškodil Hrad v roce 1855, kdy vyhořel Nový královský palác. K jeho hašení posloužila velká vědra, přesně ta mohou díky výstavě lidé poprvé v historii vidět.
Návštěvníci si mohou také prohlédnout předměty, které připomínají tradici užívání vody například v kostelech, jako jsou křestní mísy nebo také chrliče a nejrůznější nádoby na nošení vody do Hradu.
„V dobách Marie Terezie se občas čistá voda na Pražský hrad přinášela v keramických a skleněných nádobách od pramenů například z Malé Chuchle,“ vysvětluje Sojka.
Historie s vůní hyacintů
V prostorách empírové oranžerie, kde se výstava již čtvrtým rokem koná, se už od 19. století pěstovaly rostliny, a tak výstavu historických předmětů rovnocenně doprovází přehlídka květin. Ty z cibulek vypěstovalo čtyřiadvacet hradních zahradníků, kteří se denně starají o více než dvacet devět hektarů zahrad a sadů v areálu Hradu.
Květiny jsou v rámci cyklu Předjaří každý rok vystaveny v jiném aranžmá a uskupení. V předchozích letech mohli návštěvníci obdivovat například
Výstava Předjaří na Pražském hradě
|
tulipány, které mají na Pražském hradě ještě delší tradici než v Nizozemsku, nebo například narcisy. Ty jsou k vidění i na letošním čtvrtém ročníku výstav. Hlavními představiteli florální části expozice jsou však hvězdníky a velmi aromatické hyacinty. „Tyto cibulaté rostliny se dají dobře narychlit. Vykvetly přesně ke dni, kdy jsme potřebovali. Následující týden se z nich budou moci návštěvníci těšit,“ vysvětluje Sojka. Nechybí zde ale ani prvosenky, hortenzie, šafrány nebo klívie.
Výstavu z cyklu Předjaří v Královské zahradě vloni a předloni jen během týdne navštívilo okolo 17 tisíc lidí. Podle Sojky je to kromě nízkého vstupného
způsobeno i tím, že Češi na jedné straně vyhledávají vysokou kulturu, ale na druhé straně jsou národem zahrádkářů a kutilů.
„A kdo z nás se nechce v tomto předjarním období, když tu máme ještě ležící tající sníh, potěšit krásou květin,“ říká historik Sojka. Jeho slova potvrzuje fronta návštěvníků, která se objevila u vchodu do skleníku ještě před jeho otevřením
.
