Do své třetí sezony v NHL vletěl jak zjevení. Tři zápasy, 4+2. Pane jo! David Pastrňák dokonce zazářil na výsluní tabulky ligových střelců, mezi prominenty vyskočil i v bodování. „Cítím se o hodně líp než na začátku minulé sezony. Jsem taky zase o něco starší a mám víc zkušeností,“ hledá v rozhovoru pro Sport příčiny úžasného nástupu 20letý drahokam v útoku Boston Bruins.
Chválí ho, kudy chodí. David Pastrňák o svých zásluhách mluví už míň. Za skvělý vstup vděčí i Světovému poháru. Taky proto, že na srazu hokejového výkvětu planety si ověřil, jak na sobě musí ještě pracovat. „Ten turnaj mě určitě vrátil trošku na zem,“ připouští. I když teď v Bostonu nechodil na led se svým velkým učitelem, ochráncem a mentorem Davidem Krejčím .
Kdyby Krejčí nechyběl na Světovém poháru, mohl jste možná prožít jiný turnaj. V Bostonu jste však taky začal s jinými spoluhráči. Přesto jste měl nástup jako hrom. Čím si to vysvětlit?
„Sezonu jsme zahájili na tripu, hráli třikrát venku (Columbus, Toronto, Winnipeg) a v pondělí večer přiletěli zpátky. Přivezli jsme si dvě výhry, takže se to určitě povedlo. Jsme rádi, že máme čtyři body z tak těžkých destinací. Teď ještě, abychom na to navázali doma.“
Počkejte, já myslel, že budete mluvit spíš o sobě... Proč se vám na začátku tak dařilo?
„Rozhodně se cítím o hodně líp než na začátku minulé sezony. Jsem taky zase o něco starší, mám víc zkušeností. Věděl jsem, co od toho čekat a jak hrát. Každým zápasem člověk sbírá zkušenosti a to mu pomůže do budoucna. Já teď opravdu přemýšlím jinak, soustředím se spíš na to, co je nejlepší pro tým, než bych se tolik zabýval sám sebou. Nejdůležitější je, abychom vyhrávali a já odvedl svoji práci na ledě, hrál zodpovědně zezadu.“
Prospěl vám v tomhle ohledu taky World Cup, že jste šel do nového ročníku rozehranější?
„Těžko říct, jestli mi svěťák pomohl. Na druhou stranu prožívám v NHL třetí sezonu. Jak už jsem řekl, vím jak hrát a hlavně, jak hrát pokud možno bez zbytečných chyb.“
Pokud ještě zůstaneme u turnaje v Torontu, tam jste putoval z jednoho útoku do druhého, začínal ve druhé formaci, pak hrál ve čtvrté a nakonec v první. V tom to pro vás asi nebylo úplně ideální, když jste neměl stálou pozici. Souhlasíte?
„Samozřejmě, ale to máte těžké. V týmu jsme měli vynikající hráče, kteří v klubech chodí na přesilovky a hrají na prvních dvou lajnách. Najednou jsme se takhle sešli v jednom týmu. Je určitě těžké to nějak poskládat, do přesilovek a prvních dvou útoků. Každý dostal nějakou roli. Já se snažil hrát hlavně dozadu a zkusit něco i v útoku. Sešlo se tolik dobrých hráčů, tak jsem byl vůbec rád, že jsem tam mohl jet. Byla to neskutečná zkušenost, mezi hráči jako Voras (Voráček), Pleky ( Plekanec ), Ondra Palát , Hanzal ... Určitě mi to zase pomohlo, když jsem viděl, jak hrají, jak k tomu přistupují. Byla to velká lekce, nasbíral jsem další zkušenosti. Jindy nemáme šanci si spolu zahrát, poznal jsem zase trošku jinou mentalitu, než když jsem v klubu. Super lekce, vedle nich jsem se zase o něco zlepšil.“
Krejčí je rozdílový hráč, na Světovém poháru chyběl
David Krejčí na turnaj jet nemohl. Znamenala jeho neúčast hodně citelnou ztrátu?
„Samozřejmě že nám chyběl. Strašně. Rozdílový hráč, pravák, hokej v jeho podání má hlavu, vymýšlí neuvěřitelné věci. Zdraví ho ale bohužel nepustilo.“
S čím jste z turnaje odjížděl, co jste si z něj odnesl?
„Světový pohár měl neuvěřitelnou kvalitu, přijeli samí vynikající hráči. Do play off nám to nevyšlo, ale hráli jsme vyrovnaný zápas s Evropou a porazili Ameriku. Zas takovou ostudu jsme neudělali. Byla to výborná lekce, už jen to, s jakým se hrálo nasazením. Jen tak něco si tam nešlo dovolit, takže mě ten turnaj určitě vrátil trošku zpátky na zem. Ukázal mi, že se ještě musím hodně učit, pochopil jsem, že se na sezonu musím připravit mnohem líp. Po něm zbývalo pár dní, snažil jsem se toho co nejlíp využít.“
Bavili jste se o turnaji ještě po jeho skončení se spoluhráči, třeba s Bradem Marchandem, který to celé rozhodl a doteď je pořádně rozjetý?
„Ne. Turnaj skončil a všechny myšlenky už směřovaly k sezoně. Sehrávaly se lajny, osvojovali jsme si herní systém, kluci už se o tom moc nebavili. Bergy (Patrice Bergeron) a Marchie přijeli jako čerství mistři, ale vůbec o tom nemluvili a hned se soustředili na sezonu. Ten vstup nám pak vyšel mnohem líp než před rokem.“
Ani k hitu, kterým jste v zápase s Kanadou uzemnil Bergerona, jste se nevraceli?
(usměje se) „Samozřejmě, nějaké hlášky tam zazněly, hlavně od Marchieho, který je s Bergeronem blízký kamarád. Je ale těžké takhle rychle ve hře rozpoznat, kdo proti vám stojí. On měl v tu chvíli kanadský dres, já český. Tam jsme prostě byli soupeři a po zápase jsme zase kamarádi. Ale jak říkám, je to hokej a těžko se to dalo rozeznat v tak rychlém sledu.“
Takže vy jste nevěděl, že to byl on?
„Ne. V té rychlosti už nejde zareagovat. A kdybych to věděl, tak bych to asi neudělal a raději šel po puku než do těla. Dokonce myslím, že jsem měl šanci ten puk sebrat. Ale provedl jsem to takhle. Kolikrát si nestačíte uvědomit, kdo je kdo. A myslím, že Zdeno Chára mě pak v zápase s Evropou taky moc nešetřil.“ (usměje se)
Po návratu do NHL k vám postavili do centru Davida Backese, což je v Bostonu nový hráč, přišel ze St. Louis. Váš útok zatím funguje skvěle. Čím to, že to tak vychází?
„Odehráli jsme spolu předtím jen jeden přátelák. Backes je velký, urostlý hráč, na ledě vytvoří hodně místa a taky strašně moc mluví. Pořád komunikuje, na ledě na vás řve, kam máte jet, co udělat, jestli máte čas, což určitě pomůže. Obzvlášť pro nás, mladé kluky, to je skvělá pomoc.“
Poslouchám a na ledě se snažím dělat, co mám
Diriguje si tím hru nebo mluví i jindy?
„Právě že on kecá pořád. (směje se) Já sotva udýchám střídání a on tam pořád řve. Ale dobrá pomoc to určitě je. Já hlavně poslouchám, snažím se dělat, co mám a na střídačce se vydýchávám.“
Taky jste začal hrát přesilovky, i když vás zařadili do druhé sestavy, která nedostává tolik prostoru. To vám zajisté taky prospělo...
„Přesilovka pomůže, i když třeba nedám gól. Člověk hraje víc, jde na led, má dotyk s pukem. Pořád zůstává v akci, což je o hodně lepší, než když hraje jen pět na pět. Takže už jen ta přesilovka, ať už první nebo druhá, mě jako hráče zase posouvá dál. První dva roky jsem ji nehrál a jsem rád, že teď tam jsem. Mám díky tomu větší sebevědomí na puku, jsem v tempu, hraje se mi líp.“
David Krejčí se vrátil po zranění, ale hraje jinde. Pořád v něm máte svého patrona, nebo už jste nastavený víc pro sebe?
„Kdyby Krejča v mužstvu nebyl, tak vůbec nejsem tam, kde jsem teď. On se o mě postaral a já jsem mu strašně vděčný. Předchozí dva roky jsem odehrál s ním, pro mě bylo super mít ho vedle sebe, hrozně moc jsem se od něj naučil. Vím, že není možné, abych se stejným hráčem nastupoval deset let. Nejsme spolu v lajně jako dřív, ale já se na něj pořád koukám, i když jsem na střídačce a on na ledě. Pořád se snažím od něj co nejvíc poučit, protože on je pro mě pořád hráč, kterého bych měl sledovat a vzhlížet k němu.“
Sedělo vám to s ním víc než teď, byť i bez Krejčího sbíráte body? Vyhovuje vám víc svým herním založením, podobnou mentalitou?
„Vždycky záleží, proti komu hrajete, jaká je část sezony, kdo třeba vypadne. Teď jsme měli nějaká zranění, nehrál Bergy, a trenér to postavil takhle. Sezona je dlouhá, myslím, že si s Krejčou ještě zahrajeme. I v posledním utkání jsme spolu šli na led při hře čtyři na čtyři. Trenér ví, že si rozumíme. Takže jakmile něco nebude fungovat, myslím, že nás dá zase k sobě. Myslím, že se lajny ještě budou měnit a ještě si spolu zahrajeme.“
VIDEO: Podívejte se na Pastrňákův gól:
V kempu Bostonu jste se potkal s brankářem Danielem Vladařem a obráncem Jakubem Zbořilem. Vzal jste si o něco mladší krajany pod křídlo jako vás David Krejčí?
„Vídali jsme se víceméně každý den na stadionu, záleželo, koho zařadili do jaké skupiny hráčů. Ale jako Češi jsme si zašli během kempu na večeři. Dan i Zbóřa jsou mladí hráči, kteří mají budoucnost.“
Jakou šanci má Vladař, když v brankovišti neohroženě vládne Tuukka Rask?
„Takhle to ale máte všude. Myslím, že z Dana jednou vyroste dobrý brankář, chce to čas. Teď máme Raska, zachránil nám poslední vítězství, byl zase neskutečný. Dvě třetiny jsme hráli víceméně jen v oslabení, za stavu 1:1 chytil čtyři pět tutovek. Držel nás a nám to dalo život a naštěstí jsme dali další góly. A on z toho nakonec vyšel se dvěma nahrávkami.“
Ale zápas jste rozhodl vy trefou na 2:1. Proč to nepřiznat?
„O to přece nejde. Nejdůležitější je, že jsme vyhráli dva ze tří zápasů venku. Nezáleží, kdo dá ten klíčový gól. Každý zápas rozhodne jiný hráč a nejdůležitější je sbírat body jako tým. Tentokrát to tam spadlo mně, příště to tam spadne někomu jinému. Hlavně, ať se to někomu z nás povede a my vyhráváme.“
