Padlé legendy: Lancia – Od legendárního inovátora k jedinému modelu

Automobilový průmysl se v posledních dekádách tak rychle mění, že někteří výrobci na nastupující trendy nejsou schopny reagovat. Výsledkem toho je fakt, že za posledních deset let ukončilo svoji činnost hned několik kdysi slavných značek – Saab, Hummer nebo Pontiac. Naopak taková Lancia zatím přežívá, její sláva už je ale dávno zašlá.

Značka založená v roce 1906 italským závodníkem Vinceznem Lancia a jeho přítelem Claudiem Fogolinem přitom kdysi patřila mezi největší inovátory automobilového světa. To platilo nejen v jejích počátcích, ale také po válce. Nejprve tak Theta z roku 1913 byla prvním autem v Evropě, která elektrický systém měla ve standardní výbavě, zatímco Augusta z roku 1933 byl první sedan světa se samonosnou skořepinovou karoserií. Pozdější Ardea z roku 1948 byla zase prvním masově vyráběným autem s pětistupňovou převodovkou, zatímco Aurelia z roku 1950 jako první sériový vůz používala vidlicový šestiválec.

Tyto inovace sice z technického hlediska byly nesmírně zajímavé, zároveň ale jejich nákladnost znamenala, že se Lancia postupně dostávala do finančních problémů. Firmě dokonce hrozil krach, který byl odvrácen jejím zakomponováním do koncernu Fiat. Ten Lancii koupil v roce 1969.

Díky převzetí Fiatem Lancia získala potřebné finanční zázemí, firma se navíc stala prestižní značkou koncernu, která zároveň měla za úkol reprezentovat jej na sportovní poli. A tohoto úkolu se turínská automobilka zhostila na výbornou, v sedmdesátých a osmdesátých letech postupně přicházejí modely Stratos, 037 nebo Delta, které ve světě rallye slaví neuvěřitelné úspěchy. Díky ním Lancia získala v sedmdesátých a osmdesátých letech sedm konstruktérských titulů.

Lancii se dařilo také mezi sériovými vozy, v této oblasti kvůli snížení nákladů začala spolupracovat s mateřským Fiatem. Prvním takovým vozem byla Beta, který se v roce 1972 stala prvním modelem značky s motorem a převodovkou vpředu napříč. Hodně oblíbená pak byla Delta, kompaktní hatchback s karoserií navrženou Giorgettem Giugiarem představený v roce 1979.

Zároveň byla navázána spolupráce s dalším inovátorem, švédským Saabem. Díky tomu vznikl Saab-Lancia 600, což byla přeznačkovaná Lancia Delta pro švédský trh, nebo technicky spřízněné duo Lancia Thema/Saab 9000, které sdílelo platformu i s Fiatem Croma a Alfou Romeo 164. Na počátku devadesátých let tak nabídka Lancie čítala čtyři modely, miniauto Y10, kompaktní Deltu, sedan a kombi Dedra a luxusní Themu, které později doplňuje i velkoprostorová Zeta a kupé Kappa.

Přestože se v té době Lancia jeví jako úspěšná, dnes můžeme devadesátá léta považovat za začátek pádu značky, který pokračuje dodnes. Dno je sice na dohled, Lancia se ale od něj zatím neodrazila, ba naopak, stále klesá. Automobily značky se stávají z hlediska techniky stále bližší Fiatům, což při jejich vyšší ceně začíná zákazníky postupně odrazovat. Navíc automobilka není schopna plnohodnotně nahradit hranatou Deltu, která tak zářila v rallyeových závodech. V roce 1999 dokonce segment kompaktních hatchbacků zcela opouští.

Další roky se přitom situace nezlepšuje, ba naopak. Lybru z přelomu tisíciletí zákazníci nedocenili, Thesis ze stejné doby nezaujal odvážným designem a Musa byla vlastně jen přeznačkovaný Fiat Idea. Stejně tak oživená Delta nenadchla, se slavným předchůdcem měla jen společné jméno, místo hran přivezla obliny, místo sportovních vlastností spíše komfort. Neúspěch modelů je znát i na prodejích, jestliže v roce 1990 Lancia prodala v Evropě přes 300.000 aut, v roce 2000 to bylo už jen asi 174.000 vozů.

Problémy automobilky jsou navíc řešeny podivným způsobem. V roce 2009 Fiat navazuje strategickou spolupráci s americkým Chryslerem, který postupně kupuje, výsledkem čehož je v roce 2014 vznik nového koncernu Fiat Chrysler Automobiles. Pro Lancii je tato spolupráce zásadní, protože vedení podniku rozhodne o tom, že firma začne nabízet přeznačkované modely Chrysler. Důvodem je hlavně snaha o nabídnutí co nejvíce modelů za co nejnižší cenu, což se vedení zdá jako ideální řešení v době tehdejší hospodářské krize.

A to je vlastně pořádný hřebík do rakve Lancie, která tímto krokem definitivně ztrácí svojí tvář. Nadále sice nabízí „vlastní“ modely Ypsilon a Delta, které však doplňují chryslery s jinou maskou – nová Thema je jen Chrysler 300, Flavia Chrysler 200 ve verzi kabriolet a Voyager si dokonce uchovává i jméno americké originálu. Tyto „novinky“ však zákazníky k Lancii nevrací, ba naopak, prodeje dále klesají. V roce 2012 tak už evropské prodeje značky ani nepřesahují hranici 90.000 aut.

V roce 2014 se tak začíná spekulovat o tom, že by značka Lancia mohla zcela skončit. Takový černý scénář zatím nenastal, automobilka tomu ale má velice blízko. Místo úplného konce se totiž Lancia zaměřila výhradně na jeden model, maličký hatchback Ypsilon. Ten totiž zůstává v domovské Itálii hitem, na Apeninském poloostrově dokonce patří mezi nejprodávanější vozy na trhu. Dokonce se hovoří o tom, že by Lancia měla do budoucna působit jen ve své domovině, která tvoří gró jejích prodejů, aktuálně je ale předloni modernizovaný Ypsilon pořád dostupný také třeba v Německu nebo Francii.

Výroba aktuálního Ypsilonu má nicméně skončit v roce 2018 a co bude s Lancií dále, se zatím neví. Koncern Fiat Chrysler Automobiles má totiž dalších problémů dost – hlavně oživení Alfy Romeo – a tak sil a hlavně financí na restart Lancie patrně nezbývá. Řešením by tak mohl být třeba prodej Lancie, je však otázkou, zda by o ní někdo ještě měl zájem. V minulosti sice bývala slavná, na slávu se ale v posledních desetiletích už jen snáší prach. A to je rozhodně škoda, protože třeba Stratos nebo Delta patří mezi ta vůbec nejlegendárnější auta historie.