Patří mezi největší hvězdy ePojisteni.cz ligy, mezi klíčové osobnosti patří také v reprezentaci. Záložník Sparty Bořek Dočkal v rozhovoru pro Sport Magazín hodnotil nejen postupové vyhlídky v rozjeté kvalifikaci o MS, ale vzpomínal také na loňské EURO, na kterém český tým vypadl už ve skupině a způsob, jakým na něm působil trenér Pavel Vrba.
Výsledky v úvodu kvalifikace nebyly zrovna příznivé. Je postup na mistrovství světa stále reálný?
„Musíme věřit… Pro mě bylo velkým zklamáním domácí utkání s Ázerbájdžánem (0:0). Říkám si, že jestli chce tenhle tým jet na MS a tam se měřit se světovou špičkou, tak se nemůže doma trápit s Ázerbájdžánem. Musíme si vyhodnotit, jestli na to jako současný tým máme.“
A máte?
„Věřím, že když trenér bude mít k dispozici všechny hráče, které si přeje, můžeme se dostat na slušnou úroveň. Znám potenciál hráčů, vím, jak kouč pracuje. Můžeme hrát dobré a vyrovnané zápasy i se silnými týmy. Jen to chce, aby se sešlo víc věcí. Na podzim jsme často nebyli kompletní a při šířce kádru, kterou má trenér k dispozici, je to velká komplikace.“
Loňské EURO považujete za propásnutou šanci?
„Takhle to vnímám ve smyslu, že jsme měli na víc a mohli se prezentovat mnohem lépe. Z osobního pohledu to byl v mojí kariéře jediný turnaj, na který jsem se dostal. Třeba se už na žádný nepodívám. Proto jsem si šampionát neužil tak, jak bych chtěl. Zážitků jsem si z něj odnesl pramálo.“
Cítíte smutek, že jste nedostal větší šanci jako v kvalifikaci?
„O to méně těch dobrých zážitků mám. Dá se na to dívat z pohledu týmového, jestli jsme tam zanechali dobrý dojem, nebo ne, a pak z pohledu osobního. A ten byl ještě horší než týmový. Nejspíš mi to zkomplikovalo to, co se dělo před EURO. Celý rok jsem byl zdravý, a během reprezentačního kempu mě bohužel postihly zdravotní komplikace. To mi nepomohlo. Ale na EURO jsem zdravý byl a to, že jsem nehrál, nebyl důsledek zranění.“
Můžete popsat váš osobní špatný dojem z turnaje?
„Pokaždé, když nenastupujete, tak z toho nemáte dobrý dojem. Navíc jsem ani necítil, že by to se mnou chtěl někdo řešit. Že by trenér se mnou za celou dobu vůbec mluvil a vysvětlil mi, proč to tak je. Do toho samozřejmě nikdy trenéry nenutím. Je to volba každého z nich, jak pracují. Jestli s hráči komunikují, nebo postaví sestavu a s nikým se nebaví. To je každého věc a styl práce. Ale je mi samozřejmě bližší, když trenéři komunikují a hráč ví, jaká je jeho pozice a proč. To se ale na EURO nedělo, proto to bylo zklamání.“
Také prý byli hráči až moc zadření. Je to tak?
(přikyvuje) „Vlastně to probíhalo celou dobu tak, jak byl trenér
Vrba
zvyklý. Jeho fakt baví tréninky a přípravou žije. Takže jsme přijeli na sraz a jemu každodenní práce chyběla. Těšil se na to. Jenže ve chvíli, kdy skončí sezona a hráči toho mají fakt hodně odehráno, je důležité, aby dostali prostor a od fotbalu si trošku odfrkli. Aby se psychicky dostali do pohody. Přijde mi, že na těchto turnajích je to možná ještě důležitější než to, v jaké jsou fyzické pohodě. Ale nejsem si jistý, jestli poměr psychické a fyzické připravenosti byl takový, jaký měl být.“
Zaslechl jsem i různé hlasy, že třeba
Karel Brückner
byl ve Francii postavený na druhou kolej, že jste byli důsledně hlídaní na hotelích. Co z toho je pravda?
„Jestliže pracuji v reprezentaci s dospělými hráči, kteří vědí, co potřebují pro to, aby podali maximální výkon, tak jim můžu dávat různá doporučení, ale pak už je nekontroluji a nehlídám. To je můj osobní pohled. Ať se každý připraví, jak nejlíp umí. Jak bude hráč vypadat v zápase, je ve finále jeho vizitka. A pokud nebude hrát dobře, tak ho tam příště prostě nedám. Jako trenér mám sílu tohle ovlivnit. Pracovalo se v módu, že věci byly striktně řízené a nebyl prostor k diskuzi. Ale nechci, aby to vyznělo tak, že za všechno špatné mohl trenér Vrba. A protože jsem nehrál na EURO, tak na něj nakydám špínu. Byl to taky jeden z trenérů, který mi dal hodně důvěry. Pod ním jsem nastoupil do většiny zápasů a fotbal, který chtěl hrát, mě bavil.“
Co kdyby vás trénoval ve Spartě, která s ním byla v kontaktu?
„Nedokážu posoudit, jak bych ho vnímal jako každodenního trenéra. Jestli by měl podobné metody jako v reprezentaci, nebo fungoval v denním režimu jinak. U trenéra je pro mě nejdůležitější, jestli svoje myšlenky o ideální hře umí předat. A jestli jeho hra je něco, co mě oslovuje. U něj jsem to tak cítil. To, co chtěl hrát, mě bavilo a naplňovalo.“
