Daniel Kroupa: Lotr po pravici
Měl jsem za to, že prvním křesťanským svatým byl Štěpán, kterého pro jeho víru ukamenovali spoluobčané po Ježíšově smrti. Jistý kněz mě však vyvedl z omylu: prvním svatým byl jeden ze dvou zločinců ukřižovaných po Ježíšově boku, podle tradice ten po pravici.
Někteří badatelé se domnívají, že se jednalo o bojovníky proti římským okupantům, kteří se zvláštní obratností uměli zacházet s nožem.
Zatímco jeden lotr se Ježíšovi posmíval a provokoval jej slovy: “Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás“, ten druhý ho okřikl a řekl: „My dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic špatného neudělal!“
Pak se obrátil na Ježíše s prosbou: „Vzpomeň na mě, až přijdeš do svého království“ a ten mu odpověděl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji“.
Do ráje ovšem mají přístup jenom svatí a tak musel být onen zločinec před vstupem zcela očištěn od všech svých zločinů a hříchů a stát se svatým. A tady se leckdo zarazí.
Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům
Co je to za spravedlnost, když zločinec, který, jak víme, se sám ke svým zločinům přiznal, je hned ospravedlněn jenom na požádání, zatímco jiný člověk, se musí celý život snažit o počestný život, páchat dobré skutky a nakonec se třeba svatosti ani nedobere? Aby mohl vstoupit do ráje, musí projít očistcem. Jiní svatí pro víru podstupovali krutá muka, vytvořili rozsáhlá učená díla, zachránili životy nevinných – a pak jsou na tom stejně jako obyčejný zločinec?
Jenže ono v křesťanství v první řadě nejde, Bohu díky, o spravedlnost, ale o milost. Milost je vlastně vždycky nespravedlivá. Dáte almužnu žebrákovi – a ostatní nedostanou nic. Proč jste dali právě jemu a ostatním nic? Inu, protože právě on nás požádal.
Podobně je tomu s prezidentskými milostmi. Jsou vždycky nespravedlivé a vždy problematické. Veřejnost je proto nemá ráda. Ti, jimž jsou udělovány, nejsou nevinní, kteří byli nespravedlivě odsouzení, ale většinou usvědčení zločinci a milost si nezaslouží. Kdyby si jí zasloužili, nebyla by to milost, ale spravedlnost. Je těžké, ne-li nemožné definovat zřetel, k němuž je třeba při udělování milosti přihlížet. Pokaždé je totiž jiný.
K tomu, abychom se smířili s milostí, kterou někdo uděluje někomu jinému, musíme proto v sobě něco zlomit. Sami však v milost, tedy v odpuštění viny doufáme a očekáváme ji, jakoby nám patřila.
Možná, že proto Ježíš uložil svým následovníkům, aby se modlili: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“. Třeba tím chtěl říci, abychom se nejprve naučili odpouštět druhým, než budeme žádat odpuštění sami. Na to není nikdy pozdě – ostatně i ten lotr po pravici to ještě stihnul.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
