Luboš Palata: Klášterní velikonoční ticho uprostřed našeho světa
Když pronesete před manželkou větu „Odcházím do kláštera“, zní to v dnešní době a v česká ateistické republice obzvlášť jen jako vtip. Proto jsem to raději zopakoval dvakrát, aby to vzala vážně.
I když jsem to doplnil slovy, že odcházím pouze na několik dní, přála mi při odjezdu, ať se hlavně vrátím. Jeden můj novinářský kolega, který jako jeden z mála z mého okolí něco takového zažil, mi ale říkal, bez ironie, že se mi tam opravdu může zalíbit natolik, že se nebudu chtít vrátit. A že on sám má přátele, kterým se to stalo.
Do trapistického kláštera v Novém Dvoře u Teplé u Mariánských lázní se nedostanete zrovna lehce. Ale to tak u klášterů bývá a je to zřejmě na místě. Po hodině jízdy na kole kopcovitou krajinou Tepelské vrchoviny jsem byl před klášterem, pár minut před šestou, kdy se brány hostovského domu i pro předem objednané příchozí zavírají.
Čtyři dny prožité v sousedství kláštera, kromě společných modliteb v kostele, byly skutečně Boží. Psáno s velkým, nikoli malým b.
Prožít něco takového jako je první modlitba ve tři ráno, kdy procházíte tichem opuštěné krajiny pod nebeskou klenbou plnou hvězd a pak vejdete do temného kostela, kde rozeznáváte jen obrysy mnichů a jediným bodem v temnotě je červený plamínek u oltáře, je něco výjimečného. I pro člověka, který se nepokládá za věřícího. A pro člověka, které má dar víry v Boha, to pak je setkání, na které nikdy nezapomene.
Svět klášterního ticha a modliteb
Mší a modliteb je ve všední den celkem sedm. A člověk, který přijde z jiného, tedy našeho, světa za zdmi kláštera, si řekne, jak při tom mohou mniši stihnout i něco jiného. Stihnou všechno.
Klášter je zcela soběstačný, necelá třicítka mnichů zvládne nejen úklid, vaření, drobné opravy, ale i provoz manufaktury na výrobu kosmetiky a hořčice, kácení a starost o lesy v okolí kláštera, péči o velké stádo ovcí, prodej suvenýrů a údržbu hostinského domu. A problém jim nedělá dokonce ani vydat účtenku ze systému EET.
Pracují mezi modlitbami šest hodin denně, šest dnů v týdnu, zvládnou kácet stromy, zpracovat dřevo, řídit traktor, vařit i provozovat internetové stránky. Do svého světa, který v nepracovním čase vyplňuje modlitba a ticho, světa, v němž se mluví jen pouze, je-li to opravdu třeba a nejvýše polohlasem, nepouští každého.
A pobýt pár dní v Novém dvoře také není pro každého a je to spíše výjimečné privilegium, než na nějakém slevomatu zakoupitelný turistický výlet. Lze to pochopit, svět klášterního ticha a modliteb je v našem světě výjimečný a ze všech stran ohrožovaný asi jako medvědi či rysi v našich lesích. Je vlastně zázrak, že takový svět, jako je klášter v Novém Dvoře, uprostřed Čech stále existuje.
Zkuste i vy tyto Velikonoce, tyto největší svátky naší křesťanské civilizace, aspoň chvíli prožít ve ztišení a když ne modlitbami, tak alespoň zamyšlením se nad smyslem našich životů, nad naším posláním na tomto světě. Přeji vám k tomu hodně krásného ticha, kolem vás i ve vás samotných.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
