Rýnovická věznice, kde sedí Kajínek, se stala turistickou atrakcí |
„Jsem velmi rád, že jsem z vězení pryč. Je to velká potěmkinova věznice. Jste oblbováni a ohlupováni,“ řekl Kajínek po opuštění věznice novinářům, před které předstoupil ve svítivě zeleném tílku. Vzápětí jim poděkoval za několikadenní čekání. O svých zkušenostech za mřížemi chce ještě v budoucnu mluvit.
Věznici chtěl podle svých slov opustit nepozorovaně, ředitel mu ovšem takový postup nejprve prý nepovolil. „V sobotu mi pak nabídl, že se mohu vyhnout novinářům. Já jsem řekl, že když tam na mě čekají od čtvrtka, bylo by sprosté se jim vyhnout,“ uvedl Kajínek, na něhož vedle novinářů čekalo i několik desítek jeho příznivců. Rodák z Prachovic na Chrudimsku vyhověl i několika žádostem o autogram.
S šestapadesátiletým mužem odsouzeným za dvojnásobnou vraždu se jeho příznivci objímali, gratulovali mu k milosti, fotografovali se s ním. Kajínka vítali s pokřiky „Už jsi venku“, „Už jsi na svobodě“, „Máte dobré svaly.“ Jako první prošedivělého Kajínka objala devětapadesátiletá Alena Dvořáčková z Jablonce nad Nisou. Před věznici chodila stejně jako desítky dalších Kajínkových příznivců každý den od minulého čtvrtka týdne. „Věřím, že to neudělal,“ řekla Dvořáčková.
Následně Kajínek, který doufá, že se mu podaří prosadit obnovu procesu, poděkoval všem lidem, kteří ho po celá léta podporovali a snažili se mu pomoct. Adresu svého budoucího bydliště neuvedl. „Není třeba, aby to každý věděl,“ dodal.
Prozradit nechtěl ani, kam zavedou jeho pracovní kroky. Prý už má několik nabídek na zaměstnání. „Jako třeba, že bych mohl být účastníkem nějakých firem. Ale byl jsem ve vězení 23 let a všichni víte, že za pět let se doba změní. Takže já se nejdříve potřebuju rozhlídnout, nadechnout se, zvážit situaci, a podle toho se uvidí, co bude dál,“ poznamenal.
Kajínek vyšel z věznice nalehko v tílku s bundou v ruce pro případ, že by pršelo. Všechny své věci ponechal ostatním vězňům, jmenoval například televizi, rádio, knihy či playstation. Finančních prostředků má dle svých slov dost. “Mám dostatek peněz na to, abych si mohl jít koupit i oblečení,“ komentoval.
Zemanovo rozhodnutí označil nejznámější český vězeň za „uskutečnění zázraku“. Kajínek tvrdil, že milost mu sliboval už prezident Václav Havel, Václav Klaus zase prý sliboval, že jeho případ vyřeší. Miloš Zeman nesliboval nic, řekl Kajínek po svém propuštění.
„V roce 2002 mi Václav Havel slíbil, že než odejde z úřadu, tak že mi udělí milost. Já jsem ve vězení čekal v bezesných nocích s tím, že jsem čekal, že to tak bude. Nenapadlo by mě nikdy, že Václav Havel nedodrží svůj slib,“ řekl Kajínek. Havel mu údajně později řekl, že mu milost dávat nebude, že mu ji dá ten, kdo přijde po něm.
Tvrzení odmítl bývalý Havlův mluvčí Ladislav Špaček. „To je absolutní nesmysl, Václav Havel nikdy o ničem takovém neuvažoval. Nikdy,“ řekl Špaček.
Klaus „vážně uvažoval“
„Přišel Václav Klaus a ten mi deset let říkal, že můj případ sleduje, že můj případ vyřeší, ať vydržím, že se z toho vězení dostanu s jeho pomocí. Po deseti letech Václav Klaus udělil amnestii a na milosti už nedošlo,“ prohlásil Kajínek.
Klaus podle Petra Macinky z Institutu Václava Klause o udělení milosti vážně uvažoval. „Cítil, možná podobně jako nyní prezident Zeman, že nad rozsudkem pana Kajínka existuje mnoho pochybností,“ řekl Macinka. Důvodem, proč se tak nestalo, bylo podle Macinky zřejmě velké množství jiných žádostí o milost, mezi nimiž bývalá hlava státu nalezla řadu naléhavějších případů.
Prezident Miloš Zeman mu prý nic nesliboval. „Od začátku říkal, že mi milost dát nechce, ale chce se přimluvit za nový proces mimo Plzeň, protože ta je podjatá,“ řekl Kajínek. Přes čtyři roky se podle Kajínka prezident přimlouval, u justice ale neuspěl. „Já osobně si to vysvětluju tak, že prezident Zeman se to rozhodl vzít do vlastních rukou a rozhodl se pro milosrdenství. On neřekl, že jsem nevinný, ale rozhodl se pro milosrdenství, ze které mu jsem samozřejmě vděčný,“ dodal Kajínek.
Od věznice ho nakonec odvezlo auto jedné komerční televize.
Sedmiletá podmínka
Součástí milosti je sedmiletá podmínka - nejdelší, jakou právní řád umožňuje - při níž se Kajínek nesmí dopustit trestného činu. Na její dodržování bude dohlížet Krajský soud v Plzni.
V tiskové zprávě Pražský hrad uvedl, že se Kajínek nesmí dopustit ani úmyslného, ani nedbalostního trestního činu. Dodržování podmínky bude nyní kontrolovat soud, který Kajínka odsoudil v prvním stupni. Soud po uplynutí každého roku podmínky sdělí ministerstvu spravedlnosti, jestli ji Kajínek dodržuje.
„Vyjde-li najevo, že omilostněný podmínku nedodržuje, provede soud potřebné šetření i před uvedenou lhůtou a předloží výsledky šetření prezidentu republiky, a to prostřednictvím ministerstva spravedlnosti,“ dodal Ovčáček. „Pro úplnost dodáváme, že soudu nepřísluší, aby sám vyvozoval závěry o neplnění podmínky, neboť k tomu je oprávněn pouze prezident republiky,“ podotkl mluvčí Zemana.
Jiří Kajínek byl odsouzen 23. června 1998. Doživotí dostal za vraždu dvou lidí. Podle pravomocného rozhodnutí zastřelil 30. května 1993 poblíž věznice Bory v Plzni podnikatele Štefana Jandu a jeho bodyguarda Juliana Pokoše. Druhý osobní strážce, Vojtěch Pokoš, střelbu přežil a Kajínka označil za střelce.
Do povědomí širší veřejnosti se dostal v roce 2000 útěkem z přísně střežené mírovské věznice, kdy za pomocí diamantové struny a lana z prostěradel překonal mříže a ochoz věznice.
Kajínek vinu nikdy nepřiznal, policii obvinil z vykonstruovaného procesu a soudy z předpojatosti. Jeho žádost o obnovu procesu zamítl Vrchní soud i Ústavní soud. V roce 2010 měl premiéru film natočený na motivy jeho příběhu.
Milostí dal Zeman zatím sedm, žádná z nich se netýkala násilného trestného činu. Před prezidentskými volbami v roce 2013 řekl, že nebude udělovat milosti s výjimkou striktně omezeného okruhu humanitárních případů. Řada politiků rozhodnutí hlavy státu kritizovala. Zeman ale svůj krok hájil s vysvětlením, že každé pravidlo má své výjimky. Stejnou obhajobu v úterý použil i Ovčáček.
Jiří Kajínek (56)
|