Jiří Prskavec starší, táta a kouč v jedné osobě, kráčí před finálovým kláním kajakářů k tacenskému kanálu, usměje se, ale v obličeji mu zároveň hraje i nervozita. „Tady musíte mít kliku na vodu,“ povídá.
Pak pohodí hlavou: „Ale co, kdo na to má, musí to dát i tady.“
Jeho syn na to má. Tolikrát už prokázal ekvilibristiku v peřejích, umění improvizace i vlastní psychickou odolnost. Přestože sám tvrdí: „Na startu nikdy nejsem klidnej.“
Teď si navíc na start musí počkat déle než obvykle. Další z průtrží mračen, hrnoucí se všem na hlavy ze slovinského nebe, s sebou přináší silný vítr, a branky si poletují, kam chtějí. Jury je nucena odložit finálové klání kajakářů o patnáct minut.
Naštěstí se ještě ani nezačal převlékat do závodního, když ta zpráva dorazí do závodnického stanu. O. K., čtvrt hodiny zdržení je ještě v pohodě, za tu dobu snad neztuhnu, uklidňuje se.
ZAMYŠLENÝ. Ne, vůbec to není jednoduché finále,
Když je posléze v kajaku konečně nachystán na startu, tacenský hlasatel jej představuje: „Jiři Prskavec, evropski prvak.“ Což neznamená, že je prvák (ačkoliv na vysoké škole v prvním ročníku právě studuje), nýbrž že přijel do Tacenu coby obhájce evropského zlata z Liptovského Mikuláše 2016.
Ze semifinále postoupil coby šestý, a právě taková výchozí pozice mu sedí. S oblibou přece říkává: „Rád útočím zprostředka.“
Tak a jedeme. Při předchozí „pitvě“ semifinálové jízdy na videu odpozoroval: Nejvíc času jsem tam odložil mezi brankami číslo 2 a 5. Tam to musím ve finále risknout, zkrátit a zajet tenhle úsek buď-anebo.
Ve dvojce a trojce mu plán vychází. Zato pak... „Nesmyslně jsem pustil špičku nahoru, zaseklo se mi to, ztratil jsem čas, sílu, rychlost, všechno.“
No dobře. Přece nebude kapitulovat. V tom případě musí zajet buď-anebo zbytek trati. S čímž už má z minulosti rovněž bohaté zkušenosti, jen vzpomeňte na olympiádu.
Sám sobě si nařídí: Teď musíš jet hranu!
Což se vzápětí také děje. Úchvatné průjezdy branek. „Muselo to být hustý. Už se těším, až se mrknu na video,“ pronese v cíli.
Časomíra mu ukáže čas 84,03 a o čtyři desetiny průběžné druhé místo za Polákem Popielou. To je výborné, ale... Stále sedm z patnácti finalistů čeká nahoře.
KLAPNE TO NA MEDAILI? Jiří Prskavec za cílem finále.
Věří: Na tu placku mi to snad klapne, ta jízda byla dost povedená.
Slovák Grigar, krajan Přindiš, ani Brit Bowers jej nepřekonají. Potom ani Němec Schubert, i když při jeho koncovce Prskavcovi zatrne. Jen šest setin je dělí. Ne nadarmo o českém kajakáři říkají, že je expertem na setinová rozhodnutí.
„Já to na ty setinky umím, to všichni víme,“ uculí se.
Vzápětí září Polák Polaczyk, jde do vedení a odsouvá ho na třetí příčku. A ještě dva čekají. Ani Francouz Neveu, ani Rakušan Oschmautz, nejlepší semifinalisté, však naštěstí rychlejší nejsou. Česká i polská radost vypukne naplno. I když. Stop... Ještě ne. Portugalci Launayovi povolili rozhodčí opravnou jízdu.
Prskavec ji sleduje od cíle a při druhém mezičase se uklidní: „To už nedá.“
Přiběhne táta, obejme ho. Zase to spolu zvládli. Zase mají medaili.
A zase se sypou: @jiriprskavec, záruka na medaile (a jeho táta, velkovýrobna medailistů). Z ME v Tacenu má bronz. Z trati, kterou nesnáší https://t.co/XAzkvoLeVl
„Jsem hrozně šťastnej. Má první medaile v Tacenu, kde se mi nikdy nedařilo,“ vykládá bronzový muž. „Jsem neskutečně rád, že i po té chybě na začátku jsem to tady dokázal zlomit.“
Kolem chodí poněkud zasmušilí Slovinci v tričkách fanklubu Petera Kauzera, zdejší vodácké modly, kolem které se sice v Tacenu všechno točí, na kterou však zbyla za pátým Vítem Přindišem jen šestá příčka.
„Říkal jsem si, že by bylo hezký skončit tady za Peterem, protože ten by si vyhrát zasloužil,“ svěřuje se Prskavec. „Ale Popielovi tu medaili taky hodně přeju, třikrát už byl na Evropě čtvrtý. Jsem rád, že na té bedně budeme stát spolu.“
Pozdě odpoledne si na ni při slavnostním ceremoniálu stoupne. Po světovém triumfu v Londýně 2015 a evropském v Liptovském Mikuláši 2016 nyní žije Jiří Prskavec v době bronzové, která pro něj začala už loni v olympijském Riu.
„A i v téhle době se mi líbí. Bronz je taky kov, ne?“
Hlavně, že ty kovy stále přibývají.
