Komentář: Česko je popelnicí Západu. Víc masa ale nebude zadarmo
Ministr zemědělství Marian Jurečka si nedělal legraci, když slíbil srovnávací test výrobků od stejných firem na bohatším Západě a chudším Východě. Teď máme výsledky a znovu se ukázalo, že jsme trochu popelnicí Západu: z 21 výrobků testovaných v Česku, Maďarsku, Německu, Rakousku a na Slovensku měly stejné složení jen tři.
Různé složení vždycky ještě neznamená horší chuť. Třeba Coca-Cola chutná v Itálii víc sladce než u nás, není ale lepší; je jen jiná. Horší je to samozřejmě u rybích prstů nebo Persilu: prsty u nás mají podle testu o 14 procent méně masa než v Německu, zatímco německý Persil obsahuje o 20 procent víc aktivní látky než ten český. Možná prostě v Persilu nechtějí, abychom chodili zbytečně moc čistí.
Není to žádné překvapení a nepotřebovali jsme na to ani Jurečku: o různém složení „stejných“ výrobků u nás a na Západě víme už dlouho. Příslušné firmy ho sice politicky korektně vysvětlují „místními zvyklostmi“, ty ale nápadně připomínají vysvětlení místních zvyklostí exhejtmana ČSSD Davida Ratha, když ho chytili s krabicí od vína plnou milionů. Od firem často nejde o nic jiného než o PR kreativitu hodnou TV stand-upu.
Problém totiž je cena i výdělky výrobců a hypermarketů, ne že ne. A taky naše slevové feťáctví, kdy sice v průzkumech hrdě říkáme, že chceme lepší kvalitu, pak ale stejně hrdě jdeme po slevě. Test sice ukázal, že třeba český lančmít Tulip s typicky česky deficitním obsahem vepřového masa nahrazeným drůbežím separátem je i dvakrát dražší než ten poctivý německý, to ale nic neřeší. Finální cenu konkrétního zboží vždy určuje spousta faktorů včetně jeho popularity nebo ceny jiného zboží.
Video: Češi často jídlem plýtvají, podívejte se, kolik ho ročně vyhodí:
Navíc vyšší ceny v Česku než v Německu způsobuje i tzv. sleva Němců z rozsahu, tedy velikosti trhu. Prokletím menších zemí a jejich trhů prostě bývá i vyšší cena. Ironie je, že obecně platí, že čím chudší země, tím vyšší ceny zboží globálních značek. Češi nakupující pravidelně v Německu sice rádi argumentují levnějšími jogurty, zapomínají ale na cenu piva i jiného zboží. Tak levná jako pivo v Česku není v Německu snad ani voda. A hypermarkety, což fakt nejsou žádní charitativní svatí, vždy chtějí svůj zisk.
Jurečka chce jít ve stopách slovenského premiéra Roberta Fica a řešit rozdíl v kvalitě nejen potravin v Bruselu. Je to logické, jídlo vždy dobře prodává i v politice. Výsledkem jeho snažení klidně může být více masa nejen v rybích prstech i v Česku, nebude to ale zadarmo. Nemůžete totiž současně chtít mercedes a celkem za něj zaplatit jako za dacii. Ne že by nás samozřejmě mnohé západní firmy neměly za chudé banánové zákazníky, stejnou kvalitu u nás i na Západě ale vyřeší až podobná kupní síla. A taky konec se slevovým feťáctvím.
Kůžičky, kuřecí kůžičky podle šéfkuchaře Ládi Hrušky. "Dyť" to bylo svého času nedostatkové zboží (říkali na Nově, a tak to m u s í být pravda). Chceme za málo peněz hodně muziky... Ale pracujeme tak? Vytváříme hodnoty? Mnozí určitě ano, ale pak je chyba v novodobém otrokářství. A co ti jiní, ostatní... A že jich není málo! Jen se domnívají, že makají, že přispívají k růstu ekonomiky, národního důchodu (pracovní morálka je však na úrovni socialismu). Chybí jim sebereflexe a tím se neodlišují od mnoha politiků a jsou to také ti, co nejvíce volají po kvalitě za nízkou cenu...