Předstoupili před novináře a vytáhli své medaile.
Jakub Vadlejch z krabičky, která k cennému kovu patří, a Petr Frydrych ze zadní kapsy kalhot.
Oba v sobotu na Olympijském stadionu zažili úžasný večer.
Oba si hodili svá osobní maxima.
A oba brali první medaili na světovém šampionátu.
Trenér Jan Železný„Klukům chci hlavně poděkovat, protože je trenérským snem mít na stupních vítězů dva svěřence. Ten největší je tři, to je úplný extrém, ale třeba se to někdy stane. Jsem rád, že předvedli, co v nich je. Teď se to zlomilo, prodali, na co mají, ale ví, že pořád můžou hodit dál. Je to naše budoucnost atletiky, kluci ještě neřekli poslední slovo. I proto to dělám. Je to skupina, která má sílu a které se bojí celý svět.“ |
„Jsem rád, že to, v co jsem celé ty dlouhé roky věřil – tedy že mám na to bojovat s absolutní špičkou – se povedlo. Ještě teď z toho mám husí kůži. Když jsem hodil osobní rekord, možná to tak nevypadalo, ale uvnitř jsem se hodně radoval. Pro tohle žiju, pro tohle jsem se narodil,“ zahájil tiskovou konferenci Vadlejch.
Ten v sobotním večeru poslal oštěp přesně na hranici 89,73 metru. Vytvořil si nový osobní rekord a jen šestnáct centimetrů mu chybělo ke zlaté medaili.
„A to je opravdu nic. Ale asi to tak mělo být, jsem hrozně šťastný i za to stříbro,“ řekl na letišti novinářům. „Medaile mě utvrdila v tom, že jdu správnou cestou. Našel jsem techniku a dokázal si, že všechno je možné. Pokud mi bude tělo sloužit, můžu být i dál úspěšný.“
Oslavy přímo v Londýně byly podle Vadlejcha poklidné.
„Sedli jsme si ve skupině s nejbližšími a lehce popili, ale nic velkého,“ usmál se vicemistr světa. „Měli jsme hezký večer,“ doplnil ho se smíchem Frydrych.
Zatímco u Vadlejcha se útok na cenný kov vzhledem k jeho konstantně velmi vysoké výkonnosti čekal, u bronzového muže londýnského šampionátu to bylo překvapení.
Vždyť teprve dva dny před uzávěrkou limitů pro mistrovství světa hodil potřebné metry!
Přesto to byl v sobotu i jeho závod.
Až posledním hodem poslal oštěp do vzdálenosti 88,32 metru a o šest centimetrů se dostal před nešťastného Thomase Röhlera – olympijského šampiona z Ria.
„Ale už mě přešlo to, že bych se cítil nepatřičně. Je to sport, rozhodují čísla a pořadí,“ povídal devětadvacetiletý rodák z Klatov. „Nechci teď hovořit moudře, ale vím, že můžu hodit ještě dál. A to ve mně může udržet ten zdravý hlad. Věřím, že mě to ještě posune.“
Dlouhých sedm let se Frydrych trápil a tápal v technice, než ji v letošním roce zjednodušil a ona změna mu okamžitě přinesla kýžený úspěch.
„Udělal jsem malou změnu a hned jsem házel o deset metrů dál,“ těšilo ho.
Z Londýna tak čeští oštěpaři přivezli celou sadu medailí – stříbro a bronz Vadlejcha s Frydrychem zlatem doplnila Barbora Špotáková.
„Je krásné přivézt celou sadu medailí jen z oštěpu,“ rozplýval se Frydrych. „Já za tu svou vděčím hlavně trenérovi. On v nás na začátku viděl potenciál. Je to člověk, který jde do své profese na sto procent. Byl nejlepší oštěpař světa a chce být i nejlepší trenér. A my mu v tom chceme dopomoct.“
