Kliknutím zvětšíteOštěp ale přinesl radost i dalšímu členovi výpravy ze srdce Evropy. Desetibojař ADAM SEBASTIAN HELCELET si v něm vylepšil osobní rekord a především zásluhou tohoto výkonu proklouzl mezi nejlepší desítku královské disciplíny.
Adame, v pondělí jste se vrátil z mistrovství světa v Londýně. S jakými pocity?
Já jsem s mistrovstvím světa naprosto spojený. Poté, co mi nevyšel první den, tak jsem už nevěřil, že se ještě vejdu do první desítky. Na to, že se mi v pátek nevedlo, tak jsem nakonec získal i hodně bodů. Pocity proto převládají dobré.
Osmé místo na světě je skvělé, zvlášť po tom nepovedeném prvním dni. Jak se vám usínalo po pátku?
Usínalo se mi docela dobře. Řekl jsem si, že už nemám co ztratit, pouze musím hodit za hlavu ten první den a začít od znova. Na druhou polovinu závodu jsem se hodně těšil, protože zatímco první den závodí atleti, druhý den patří desetibojařům (smích). Chtěl jsem to prostě zkusit a závodilo se mi pak dobře.
Vy jste se už po úvodní polovině disciplín nechal slyšet, že do druhého dne přijdete jako vyměněný. Tak se i stalo. Co vás tak napumpovalo?
Já nerad něco dopředu vzdávám. Rád bojuji až do konce a právě ten desetiboj je v tomhle ohledu nevyzpytatelný. Prostě jsem doufal v to, že druhý den bude úplně o něčem jiném a že se budu posouvat nahoru. Snažil jsem si pořád věřit, nic nevzdávat. Říkal jsem si, teď mě všichni odsuzují, že jsem to tu pokazil, prostě se hecnu a zkusím se procpat do desítky. Nakonec jsem se posunul až na osmé místo, což bylo super.
Se kterou disciplínou, s jakým svým výkonem, jste byl vlastně v Londýně nejvíc spokojen?
Jedinou disciplínou, kde jsem si udělal osobák, byl oštěp. Ten mě zachránil a vrátil mne do hry. Jednoznačně jsem po něm měl radost. V podstatě se mi ale dobře běžela i patnáctka. Poslední dvě disciplíny mě docela potěšily a odpovídalo to i tomu konečnému pocitu spokojenosti.
Zajímavostí tedy je, že České republice právě oštěp na mistrovství světa udělal největší radost. Barbora Špotáková, Jakub Vadlejch a Petr Frydrych vybojovali kompletní sadu medailí. Sledoval jste jejich počínání naživo?
Byl jsem se podívat na Báru, protože házela na začátku a já měl před svými závody ještě čas. Kluky jsem bohužel neviděl, protože jsem už byl taky v akci. Věděl jsem ale, že mají formu, že házejí dobře. Na druhou stranu, já jsem na tom byl taky slušně. Oštěp mě letos vždycky podržel a potvrdilo se, že v přípravě jsme se na tuhle disciplínu i zaměřili. Mohl jsem se o něj opřít.
Před závěrečným během na 1500 metrů obvykle desetibojaři hodně kalkulují. Vědí, co jim na koho, případně na jaké umístění stačí. Bylo tomu tak i u vás?
Já jsem kalkuloval už před tím oštěpem (úsměv). Říkal jsem si, koho bych mohl stáhnout a koho ne. Třeba Kasjanov z Ukrajiny byl před oštěpem nějakých 300 bodů přede mnou, ale pak hodil jen 48 metrů. Vůbec jsem nevěřil, že bych ho mohl ještě stáhnout. Při patnáctce byl chvíli za mnou, ale věděl jsem, že je v běhu silný. Spíš jsem si hlídal Kurta Felixe z Grenady, se kterým jsme byli skoro nastejno. Držel jsem se ho celu dobu, on si mě ale hlídal a ve finiši už i pohlídal (Felix uhájil sedmé místo o pouhých pět bodů – pozn. aut.).
Hodně se toho napsalo o atmosféře celého podniku. Jak jste ji vnímal vy?
Atmosféra byla v Londýně neskutečná. Angličané jsou atleticky hodně vzdělaní, vědí přesně, kdy mají tleskat a kdy se naopak hodí být potichu. Naopak v Riu se fanoušci chovat neuměli, pořvávali před startem, když se sportovci soustředí. Britové byli super a těch 60000 diváků v ochozech? Věřte mi, bylo to nejlepší publikum, jaké jsem kdy zažil. Když jsem hodil oštěpem přes 70 metrů, byl to pak takový řev, že mi až naskočila husina.
Vy jste navíc s britským závodníkem absolvoval jeden z běhů. Které disciplíny jste si pak užil i v roli diváka?
Přesně tak. Mezi námi byl Ashley Bryant, s nímž jsem běžel čtvrtku. Diváci ho fantasticky hnali a byl to takový kotel, že to na stadionu bylo až neuvěřitelný. Sám jsem byl fandit Báře a samozřejmě Denče. Tam jsem ale tu kulisu tak nevnímal, protože jsem se soustředil na to, jak poběží, a měl jsem ze závodu nervy.
Jak už naznačujete, na šampionátu závodila také vaše partnerka překážkářka Denisa Rosolová. Bylo pro vás oba velkou výhodou, že jste si mohli fandit takhle z blízka?
Výhodou to je, ale já mám větší nervy, když sleduji Denču, než když závodím sám. Já jsem sebe sám vynervoval před závody z důvodu, že na tom zdravotně nebyla dobře, měla natažený stehenní sval a nikdo nevěděl, jak to dopadne. Nakonec postoupila do semifinále, takže na podmínky, jaké měla, to byl úspěch. Prožíval jsem to ale fakt hodně. V každém případě bylo ale fajn, že pak Denča mohla zůstat na stadionu a fandit mi.
V přípravě na samotný šampionát jste nevynechal Memoriál Ludvíka Daňka. Jak s odstupem času vzpomínáte na letošní ročník, který patřil k vůbec nejvydařenějším v historii? A mohou se na vás „doma“ těšit i za rok?
Já byl na Daňkovi vůbec poprvé, jelikož tuhle akci máme vždycky před naším nejdůležitějším desetibojařským mítinkem v Götzisu. Letos jsme ale přípravu pojali tak, že turnovský závod zkusíme a musím říct, že byl opravdu skvělý. Já navíc dosud nikdy neskočil hned na první akci tak, jako jsem o tyči a do dálky skočil tam. V Turnově jsem vyrostl, chodil sem tam na stadion, na základku a prožil tam krásná léta, atletické začátky. Na memoriálu jsem potkal hodně svých známých. Turnov mám rád a samozřejmě bych se vracel nejradši každý rok. Uvidím ale, jak na tom budu zdravotně, jak s formou a zda dokážeme do kalendáře vměstnat jak Daňka, tak Götzis.
Vy jste na sebe upozornil také na závodech v Novém Městě. Po svém výkonu jste si tamní publikum získal tím, že jste dětem žadonícím o podpis předal svoje dálkařské speciálky a odešel bos. Máte už nové?
(smích) Jo jo, mám nové tretry. Já se právě v Götzisu zranil, měsíc jsem nemohl pořádně trénovat, takže jsem měl výpadek. V Novém Městě se mi proto nezávodilo úplně dobře a bylo to takové trápení. Říkal jsem si, že když jsem si sám neudělal radost, tak ji udělám alespoň dětem. Na tretrách mi zrovna praskl zip, potřeboval jsem je vyměnit, takže jsem jim je podepsal. Nakonec to bylo tak, že největší radost mi v Novém Městě udělal pohled těch dětí, když dostaly tretry.
Vaším bodovým maximem z velkých akcí je 8291 z olympiády v Riu. Tam jste ale do desítky neproklouzl. Co tedy řadíte výš?
Asi bych výš řadil Londýn. Ona konkurence na mistrovství světa je stejná jako na olympiádě. Tu akorát každý sportovec bere jako nejvíc, čeho se dá dosáhnout. Ale osmé místo na světě, to prostě zní víc než dvanácté na olympiádě.
Splnil jste si sen účastí na olympiádě, skončil jste v první desítce na mistrovství světa. Jaký další cíl vás bude hnát dopředu v tréninku?
Největší motivací je postupovat pořád dál. Zůstat zdráv a navázat na tu přípravu, kterou jsem teď absolvoval. To byla příprava, kdy jsem opravdu makal nejvíc v životě. O to víc mě pak štvalo, že se mi na mistrovství světa nepovedl ten první den. Když si představíte, že trénujete úplně do vyčerpání celou přípravu, všechna soustředění, a pak v den D vám to nevyjde. To je strašně smutný a demotivující v průběhu závodu.
Co je teď vaší největší motivací?
Chtěl bych na tu dřinu navázat, rád bych se ještě posunul dál. Letos jsem si dal osobák hned prvním závodem a navíc ještě není konec, čeká mě desetiboj ve Francii. Tam bych se chtěl zlepšit a pokud možno porazit všechny soupeře, kteří skončili přede mnou na mistrovství světa. Pak už máme v březnu světový šampionát v hale, kde jsem byl dvakrát pátý a taky bych se rád zlepšil. Jak jsem už ale řekl, v desetiboji je hlavně důležité zůstat zdráv.
POŘADÍ DESETIBOJE NA MS V LONDÝNĚ 2017
1. Mayer (Francie) 8768, 2. Freimuth 8564, 3. Kazmirek (oba Německo) 8488, 4. Öiglane (Estonsko) 8371, 5. Warner (Kanada) 8309, 6. Kasjanov (Ukrajina) 8234, 7. Felix (Grenada) 8227, 8. Helcelet (ČR) 8222,…
CESTA HELCELETA ZA OSMÝM MÍSTEM
Běh 100 metrů 11,28 (799 bodů)
Dálka 703 (821 bodů)
Koule 14,57 (763 bodů)
Výška 202 (822 bodů)
Běh 400 metrů 49,51 837 bodů)
110 metrů př. př. 14,38 (926 bodů)
Disk 44,71 (761 bodů)
Tyč 490 (880 bodů)
Oštěp 71,56 (913 bodů)
Běh 1500 metrů 4:36,85 (700 bodů)
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
