Proč se bránit prázdnými frázemi, když je pravda sice nepříjemná, ale zřejmá. „Už se těším, až tahle sezona skončí a začne nová. Celá stojí za prd,“ prohlásí Adam Pavlásek. 22letý talent v ní totiž poznal, že tenis krom nezpochybnitelných krás umí i roztrpčovat.
Za rok 2016 dostal Zlatého kanára za nejlepší výsledkový posun. V australské výhni to začátkem ledna dotáhl na 72. místo na světě, své dosavadní maximum.
Prvek očekávání však rychle vystřídalo opakující se zklamání.
Jediný vítězný zápas na grandslamu se proměnil v čekání na lekci, když jej ve 2. kole Wimbledonu vyučil Novak Djokovič - Pavlásek dobyl jen pět her a uznal: „Novak šel do zápasu s tím, že jsem pro něj nic.“
Jeho celková bilance z pouhých šesti duelů ATP zní 1-5.
„Budu rád, až to bude za mnou. Celý rok je z mé strany strašně negativní,“ netají. „Hned na startu, kdy jsem byl nejlíp na žebříčku, jsem se na osm týdnů zranil, což je vždycky zásah. Bohužel jsem se pak nemohl dostat do formy, v níž jsem byl. Celé to bylo nahoru-dolů. Chvíli to vypadalo dobře, pak zase špatně, do toho změna trenérů... Snad jsem si vybral špatný rok.“
Aktuálně mu v pořadí ATP náleží 145. pozice - ale také místo v českém týmu pro baráž o setrvání mezi elitou Davis Cupu. Pavlásek trénuje v nizozemském Haagu a věří, že boj za národní barvy snad vše otočí kýženým směrem.
Ve 2. kole Wimbledonu uhrál letos Adam Pavlásek proti Novaku Djokovičovi jen pět gamů.
„Je pro nás výzva ukázat, že tým dokážeme potáhnout. Udržet se tam, kde patříme,“ říká. Tomáš Berdych ani Radek Štěpánek totiž tentokrát nepomohou: „Klobouk dolů, co dokázali, byli pilíři tohoto týmu. Samozřejmě je to pro nás oslabení.“
Oslabení, ale i motivace. Aktuální kvarteto Jiří Veselý, Lukáš Rosol, Roman Jebavý a právě Pavlásek se může v Davis Cupu scházet čím dál častěji. „Dopředu to nikdy nelze říct, aby byli bychom rádi, kdyby to byl začátek úspěšné éry do dalších let,“ přeje si ten nejmladší z čtveřice. „Každopádně uděláme maximum, abychom ji nastartovali.“
„Rozjet motory“ potřebuje i on sám. Zranění zatáhlo za ruční brzdu, faktem ale je, že tenhle rok se Pavlásek potřeboval zvednout, ne poklesnout o více než 70 míst v žebříčku.
Stalo se tak i přesto, že dře víc než v minulosti. Však sám ve Wimbledonu přiznal: „Byl jsem flink. Ale v posledních dvou třech letech jsem se dostal na slušnou úroveň; viděl jsem, že práce něco přináší.“
Chvílemi je málo platné i to. Když jej minulý týden na challengeru v Seville zdolal 17letý Kanaďan Auger-Aliassime, už toho měl dost. Jako by narážel na dno.
„Abych se přiznal, měl jsem fakt velké myšlenky na to, že po Davis Cupu sezonu ukončím,“ řekl. „Ale to jsem ještě byl naštvaný, v zápalu porážky. Uvidíme časem, jak to půjde, jak se budu cítit. Může se to stát - a nemusí,“ nevylučuje brzký konec protrápeného roku.
Na druhou stranu platí: pozbýt víru je to nejhorší. A tak by mohlo pomoci vědomí, že Česko posune k záchraně. Navíc na antuce, na níž se mu vždy dařilo. „Třeba se tímhle nastartuju na dalších pět šest turnajů. Proč ne.“
Tuze by se to hodilo. V tenisové centrifuze, která se točí jako divá, totiž ani on nemá čas nazbyt.
