Americkou vládu svrhli křesťanští radikálové a nastolili v zemi tvrdý totalitní režim. Stát nazvaný Gileád čelí problému nízké porodnosti, již způsobilo znečištěné ovzduší.
Nová vláda proto pronásleduje plodné ženy a umísťuje je do domácností politických vůdců, jejichž manželky děti mít nemohou. Děsivou vizi blízké budoucnosti, v níž ženy přicházejí o lidská práva, načrtla ve svém nejslavnějším románu Příběh služebnice kanadská spisovatelka Margaret Atwoodová.
"Nechtěla jsem do knihy vkládat nic, s čím už lidstvo v historii nemělo zkušenost. Proto jsem děj zasadila do teokracie, která se odvolává na náboženství. Když pak kniha vyšla, čtenáři v některých zemích si říkali, že se u nich nic takového nemůže stát. V současných Spojených státech už ale chápou, že až na povinné stejnokroje, které plodné ženy nosí, knížka poukazuje na věci, které jsou klidně možné," upozornila sedmasedmdesátiletá autorka. Naráží například na omezení práva na interrupci, které v Americe přerostlo ve skutečnou hrozbu.
V Praze Atwoodová za svou dosavadní tvorbu 17. října převzala Cenu Franze Kafky. Ocenění ji potěšilo i proto, že podobně jako Kafka ve svých dílech často zachycuje bezmoc jedince ve vztahu k libovůli mocných.
"Když psal Kafka ve dvacátých letech své romány, totalitní režimy ještě čekaly na rozmach. Jakmile však lidé v totalitě začali žít, dostaly jeho knihy nový rozměr. Kafka se pravděpodobně nepovažoval za proroka a ani já se jako prorok necítím. Dystopie nepíšete, abyste pak mohli prohlásit, ‚já jsem vám to říkal‘. Píšete je, aby skutečnost, kterou ukazujete, nenastala," vysvětlovala spisovatelka na setkání s novináři ve Společnosti Franze Kafky.
Přesto se třicet let od vydání Příběhu služebnice dočkala doby, kdy čtenáři začínají pozorovat podobnosti mezi její dystopickou fikcí a realitou.
Ke vzrůstající pozornosti publika přispěla i seriálová adaptace, díky níž se letos Příběh služebnice dostal na televizní obrazovky. Rudé šaty, které hrdinky románu povinně nosí, dokonce některé ženy používaly jako symbol protestu proti republikánským návrhům během prezidentské kampaně Donalda Trumpa.
"Všechny totalitní režimy se soustřeďují na ženy, protože ženy rodí děti a totalitní vlády chtějí mít děti pod kontrolou. Ať už jejich počet omezují jako Čína, nebo ho chtějí zvýšit," říká Atwoodová, jež se netají svým feministickým a environmentálním aktivismem.
Otázky ženských práv a životního prostředí prolínají většinou jejích knih, mezi které patří také sociální sci-fi Přežívá nejsmutnější, v němž biologické pokusy lidstva zničily planetu.
V Česku Atwoodová představila nejnovější román Kus temnoty vycházející z dramatu Bouře od Williama Shakespeara. Spisovatelka se totiž zapojila do projektu nakladatelství Hogarth Press, které současné literáty požádalo, aby se pokusili napsat moderní verze Shakespearových kusů.
Kus temnoty vypráví o divadelním režisérovi, který přišel o práci a vydává se do vězení, aby s tamními chovanci nazkoušel hru Bouře.
"Bouře končí slovy ‚osvoboď mě‘ a já jsem si uvědomila, že každá z postav je svým způsobem uvězněná," objasňuje Atwoodová, odkud čerpala inspiraci. Kruh se uzavírá, protože podle jejího románu nyní vzniká hra, již nacvičí vězeňský divadelní soubor v Missouri. "Jestli se na inscenaci zajdu podívat? To se vsaďte," usmívá se šibalsky.
Shakespeare cílil na pestré publikum
Shakespeara přirovnává ke komiksům, na nichž v mládí vyrůstala. "Jeho hry znamenaly pro mládež v renesanční Anglii to samé, co komiksy pro děti v polovině 20. století. Zatímco na francouzské drama plné vznešeného jazyka chodila jen šlechta, Shakespeare cílil na pestré publikum," přibližuje dáma, která navzdory pokročilému věku stále srší elánem.
"V jeho dílech se vždycky objeví nějaký přisprostlý vtípek nebo přihlouplá postava. Kritici se na něj proto zlobili, že kazí mládež, a stejného pohoršení se později dočkali tvůrci komiksů."
Le Prix Franz Kafka 2017 pour Margaret Atwood https://t.co/M8s345fq63 @MargaretAtwood #canada #franzkafka pic.twitter.com/QJGPwfUMQy
— Livres Hebdo (@livreshebdo) October 18, 2017
Svými úvahami o aktuálním společenském a politickém dění oslovuje i internetovou generaci, což dokazuje její twitterový účet, který sleduje přes milion a půl uživatelů. On-line prostředí Atwoodová za jednoznačného viníka současných problémů nepovažuje.
"Každý nástroj, který lidstvo vymyslí, může mít tři typy důsledků. Pozitivní, negativní a pak něco tak hloupého, že by vás to ani nenapadlo. To platí i pro sociální sítě. Vynálezci internetu si nepředstavovali, že bude přeplněný pornem a nenávistnými komentáři. Prostřednictvím webu přece můžete také rozšířit petice, které dovedou změnit politiku, nebo se díky skupinovým iniciativám svěřit s věcmi, jež byste se jinak styděli přiznat," dodala Atwoodová.
