Praha - Legenda o Faustovi, vzdělaném doktorovi, který podepsal smlouvu s ďáblem, se v různých podáních vypráví od 16. století. Zrodila se v Německu. Tam, kde se v roce 1967 objevil na světě Boris Franz Becker.
Muž, jehož během následujících pěti dekád mnohokrát označovali za novodobé Faustovo vtělení.
Geniálního tenistu, který ve středu slaví padesáté narozeniny, totiž se slavnou literární postavou řada věcí spojila. Ať už touha po úspěchu a moci, četné erotické eskapády nebo zničující styl života evokující duši upsanou ďáblu.
Pro Němce je Becker nesmrtelným hrdinou, jemuž by odpustili cokoli. Becker je jako nedotknutelná modla. Může si dovolit cokoli. Jako třeba prohlásit, že chce být pohřben v londýnském All England Clubu, protože se už necítí býti Němcem, což je vyloženě čerstvá záležitost.
Na vrtochy a šoky jsou ale jeho fanoušci vždy připraveni. Nic je nerozhází. Jakoby chápali, že Beckera k divokému a kontroverznímu životu předurčila nehynoucí sláva, která přišla snad až příliš brzy.
Psal se rok 1985, když ryšavý teenager zvládl jednu z nejúžasnějších věcí v historii tenisu. V pouhých sedmnácti letech dokázal jako první nenasazený hráč v historii vyhrát legendární Wimbledon a stal se nejmladším vítězem dlouhých dějin londýnského turnaje.
Bum, bum, Becker. Tahle přezdívka se okamžitě chytila. Mladičký Němec ničil soupeře tvrdou agresivní hrou založenou na servisu. Pověstné byly také jeho devastující přechody k síti, kde se po míčích leckdy vrhal nezapomenutelnými rybičkami. Wimbledonská tráva pro něj byla jako stvořená.
"Byl jsem na ní lepší než Federer. Můj styl s přechodem na síť by mu asi moc neseděl. On má rád čas na to, aby si soupeře připravil," chvástal se Becker před osmi lety při návštěvě Prahy. Wimbledon vyhrál třikrát, švýcarský maestro ovšem letos pozvedl věhlasnou trofej v Londýně už poosmé.
Sebevědomí k rodákovi z Leimenu vždycky patřilo. Už v osmnácti se naučil žít s pocitem vlastní výjimečnosti.
Když letěl na začátku sezony následující po té průlomové na Australian Open, slavil opožděně své osmnáctiny přímo na palubě během pětadvacetihodinového letu. Kouč Günther Bosch mu předal obří dort s osmnácti svíčkami a letušky pěly mladé hvězdě narozeninové chorály.
Experti tehdy předpovídali, že Becker bude klasickým typem krátkodobého šampiona. Měli za to, že bleskově zažehnutá kometa zase hodně rychle vyhasne. Becker totiž během svých dětských let rozhodně nepatřil mezi největší talenty. Naopak.
V jednu dobu měl takové nedostatky, že musel trénovat s dívkami. Mimo jiné s jinou budoucí německou legendou Steffi Grafovou, jež byla o 19 měsíců mladší než on. Však jí také na konci osmdesátých let formou otevřeného dopisu poděkoval za to, že mu jakýmsi magickým způsobem předala svou vlastní auru šampionky.
Celkově se bilance Borise Beckera zastavila na třech wimbledonských titulech, v roce 1986 svůj první triumf obhájil a další vítězství si v Londýně připsal v roce 1989. V tom samém roce uzmul také svůj jediný titul na US Open. A dva další grandslamové vavříny přidal v letech 1991 a 1996 v Austrálii.
Celkem během kariéry vyhrál 49 turnajů a na odměnách vydělal přes 25 milionů dolarů. Z hráčů, kteří ukončili kariéru před koncem minulého století, byl v tomto směru jasným králem. Navíc těžil z častých reklamních aktivit. Na konci osmdesátých let uzavřel smlouvu s firmou Puma a díky ní byl tehdy jediným tenistou, který dostával na každý zápas kompletně nové oblečení.
To, že s vydělanými penězi nikdy neuměl dobře nakládat, je už další částí jeho nevšedního příběhu.
Paradoxní rozpor Beckerova života spočívá v tom, že zatímco na kurtu se mu dařilo takřka vše, na co sáhl, ve finanční sféře dělal jeden průšvih za druhým. Jeho špatné investice se probíraly dlouhé roky, jejich skutečný rozsah se ale ukázal až letos, kdy Němec vyhlásil osobní bankrot.
Právní firma Smith & Williamson odtajnila, že Becker dluží celkem 61 milionů eur, tedy cca 1,6 miliardy korun. Kolem roku 2000 byl přitom Beckerův majetek odhadován v přepočtu na 4,7 miliardy korun.
Největší částku - více než 38 milionů eur - chce po detailně sledované celebritě švýcarský podnikatel Hans-Dieter Cleven, s nímž Becker v minulosti podnikal a pravidelně si od něj půjčoval peníze. Otázkou zůstává proč, když stále vlastní vilu na Mallorce a byty ve Švýcarsku, Londýně a Miami.
Podle zákulisních informací už Becker zvažoval prodej svých wimbledonských trofejí. Na začátku listopadu se bývalý tenista objevil v Rozvadově na pokerovém turnaji World Series of Poker Europe, kde se hrálo o deset milionů eur.
Psal o tom německý deník Bild a použil výmluvný titulek: Poslední šancí je české kasino. Becker ovšem ani tuhle šanci za pačesy nechytil. Startovné ve výši 2,8 milionu korun uhradil, ale na výhru nedosáhl.
Dalším hazardem tak ještě prohloubil svou krizi a zase se o něco přiblížil tragickému konci, abychom se drželi v úvodu naznačené paralely s doktorem Faustem.
Do té lze ostatně zařadit také Beckerův milostný život, který nabral divoké obrátky už v jeho patnácti letech. Milenek a přítelkyň měl desítky, postupem času však začal tíhnout k jednomu konkrétnímu typu žen. Jak sám Becker několikrát přiznal, doslova šílel po černovlasých ženách se snědou pletí a hnědýma očima.
Podobně vypadala jeho první manželka Barbara Beckerová, s níž má dvě děti, a také matka jeho nemanželské dcery Angela Ermakovová. Mimochodem, Becker důrazně odmítal, že je otcem malé Anny, než v roce 2001 přistoupil na dohodu a rusko-africké servírce vyplatil pět milionů eur. Jeho právníci tehdy marně hráli na to, že je Ermakovová součástí vyděračského podvodu ruské mafie.
Becker chodil s dalšími typologicky podobnými ženami. Třeba s rapperkou Sabrinou Setlurovou, playmate Heydi Nunez-Gomezovou, mediální manažerkou Patrice Faramehovou, tanečnicemi Caroline Rocherovou, Michelle Khenissiovou, než si vzal v roce 2009 svou druhou manželku Lilly Beckerovou.
Na svatbu tehdy zamluvil celý obří pětihvězdičkový hotel ve švýcarském Svatém Mořici se 180 pokoji a deseti apartmány.
Pozornost budí Becker neustále, už přes tři desítky let. Pro Němce je vděčným objektem bulvární zábavy, na jeho tenisový odkaz ale nedají dopustit.
Mají ho za národního hrdinu. Přesto, že se na začátku tisíciletí ještě s manželkou Barbarou natrvalo odstěhoval ze země. Zdůvodnil to xenofobií. A označit Němce za rasisty je z historických důvodů to asi nejcitlivější možné téma.
