Článek
Národní divadlo tak pokračuje ve snaze nabízet díla, která se na tuzemské scéně ještě neobjevila, a vyplňovat mezery.
Billy Budd je posledním dílem Hermana Melvilla, kterého proslavila Bílá velryba. Nabízí komorní drama odehrávající se za napoleonských válek na palubě britské fregaty. Námořník Billy Budd čelí obvinění z vraždy dvou mužů. Příběh je ale metaforou, kdy Budd je chápán jako čistý člověk čelící špinavému obvinění, kapitán pak v roli soudce představuje onu vyšší moc.
Americký barytonista Christopher Bolduc, který zpívá titulní roli, řekl: „Je to nádherně zpracovaný příběh, ukazující složitost lidské povahy. Tři hlavní postavy svádějí vnitřní boj mezi dobrem a zlem, mezi temnotou a světlem, dokonalostí a nedokonalostí. Stejně jako v životě, i v této opeře jsou krásné i tragické momenty. Diváci se mohou snadno ztotožnit s postavami a nepochybně budou z představení odcházet hluboce dojatí.“
V inscenaci Billyho Budda zpívají zleva Michal Baragagnolo, Václav Sibera, Christopher Bolduc, Jiří Brückler a Adrian Clarke
Obsazení je kvalitní a vedle tuzemských pěvců se v něm objevují i zahraniční. Gidon Saks, který ztvární Claggarta, tuto operu poprvé ji nastudoval v roce 1991 pro Skotskou operu. Zpíval v ní i v londýnské Covent Garden, v Pařížské opeře, Německé opeře v Berlíně a ve Velkém divadle v Moskvě. Dvakrát se podílel i na nahrávce této opery, ta pod taktovkou Daniela Hardinga získala cenu Grammy.
Taktovky se chopil britský dirigent Christopher Ward, jemuž je Brittenova hudba velmi blízká: „Je součástí mého DNA. Jeho jazyk ke mně promlouvá velice jasně. Při poslechu třeba jen několika taktů se mi okamžitě vybaví domov.“
Role kapitána Vereho se chopil Štefan Margita: „Má role mě fascinuje nejen pěveckým, ale i hereckým pojetím. Navíc jsem si ji chtěl vždy zazpívat, nyní to bude pro mě debut.
Billy Budd přináší tématiku námořního boje. Na snímku Štefan Margita, a Christopher Bolduc
Billy Budd je po Peteru Grimesovi druhou Brittenovou operou mající námořní téma, v hudbě je slyšet houpání vln i nárazy větru.
Režisér Daniel Špinar se pokusil zdůraznit ještě jeden aspekt čistě mužského příběhu, a to potlačovanou sexualitu, což není žádný režisérismus. Premiéru dirigoval v londýnské Covent Garden v prosinci 1951 sám autor a roli kapitána Vereho zpíval Brittenův životní partner, tenorista Peter Pears.