Těžko říci, jak si představoval slovenský miliardář Andrej Babiš, že bude vládnout Čechům. Jistě ho ani ve snu nenapadlo, že jeho mocenská jízda českou politickou krajinou bude tak vrcholně nedůstojným a ostudným představením, na němž by už skoro nikdo nechtěl být ani pouhým divákem, natož hlavním hrdinou.
Co k tomu říci jiného, než že má to, co chtěl. Dobře znal svou vlastní minulost a dobře věděl, že jeho podnikatelské a mocenské metody vzbuzují u lidí, kteří mu nehodlají sloužit, naprosté znechucení. On se totiž žádný z dosavadních premiérů kupříkladu před vstupem do politiky nezabýval převáděním státního majetku do svého osobního vlastnictví nebo nepřátelským přebíráním cizích firem.
Řečeno jeho vlastními slovy: Co si vlastně o sobě myslel? Že má na to, aby si všechny koupil? A že všechno převálcuje silou svých peněz a médií?
Dnes, po jednání mandátového a imunitního výboru, který doporučil Babišovo vydání policii (aby se neřeklo, tak s jeho vlastním souhlasem) a po nevyjádření důvěry pro jeho vládu, by se každý normální politik sbalil a odjel někam hodně daleko. Babiš ale bude vládnout v demisi, tedy bez mandátu, a tudíž bez oprávnění k jakýmkoli vážnějším krokům. A navíc chce sestavovat vládu znovu. Přitom po očekávaném vydání policii na něj může být kdykoli uvalena vazba, aby neovlivňoval svědky, což je při jeho postavení zcela relevantní otázka. U vyšetřování závažné trestné činnosti je další vážnou otázkou i jeho předpokládané cestování do zahraničí. Leda, že by jeho ochranka plnila zároveň i roli policejní eskorty, aby se ušetřilo.
Babišova situace, a tím i situace celého státu, je tak vrcholně absurdní, že to nemá v historii demokratických zemí žádné obdoby. Babiš je ovšem naprosto unikátní exemplář a nelze čekat, že by nás tohoto trapného divadla konečně ušetřil.
Zároveň ale musíme Babišovi přiznat, že je opravdu bojovník. On, který nesnesl dříve ani jeden kritický článek a utratil na tři miliardy korun, aby umlčel nepohodlné noviny, musí denně strávit vrchovaté porce zasloužené kritiky. A je zřejmé, že klidně vezme další stovky milionů a vyrazí znovu za svými voliči do regionů, aby si nechal potvrdit svůj mandát.
Na berounské bráně je napsáno Všeho do času. I bojovník Babiš si musí sáhnout na limity svých možností a je správně, že mu parlamentní demokracie dosud jeho limity dokáže ukázat. Jeho další vyhlídky nejsou právě pěkné. Buď se spojí s antievropskými a extremistickými stranami a rychle, dokud má na Hradě spojence, vytvoří antievropskou vládu, což s ohledem na svůj byznys a dotace vůbec nechce, anebo dokáže vtáhnout do vlády strany, s nimiž on vládnout rovněž vůbec nechce a které zároveň nechtějí a dost dobře ani nemohou vládnout s trestně stíhaným premiérem.
Je to kvadratura kruhu, kterou téměř nelze vyřešit. A je to také gordický uzel, který Babiš jen tak nepřesekne.
Jinými slovy, jediným logickým řešením stávající politické krize je vláda bez Andreje Babiše. Na tuto myšlenku si ale Andrej Babiš ještě nezvykl. Protože by musel uznat, že podstatou té krize je on sám.