Klasické způsoby vytápění jsou založeny na proudění horkého vzduchu, který stoupá směrem vzhůru. Pokud chceme teplo dostat naopak zeshora dolů, nemůžeme použít stejnou metodu - zahřívání vzduchu by nám moc nepomohlo, spíš bychom přitopili sousedům v horním patře. Stropní vytápění proto využívá tepla sálavého, které nezahřívá vzduch, ale předměty v místnosti. Tepelná energie se pak od nich odráží dále a rozprostírá se po celém prostoru.
Samotný systém je tvořen otopnými trubkami, kterými proudí teplá voda. Ta nemusí být příliš horká, k vytápění běžně stačí voda o teplotě 26 - 30 °C. Celé zařízení má tu výhodu, že v létě do něho můžete pustit vodu studenou, a interiér tak naopak ochlazovat. Stropní topení tedy funguje jako šetrná klimatizace, která je příjemnější než ta klasická, a přitom zároveň mnohem levnější na provoz.
Instalace stropního topení je poměrně snadná, nemusí se nic rozkopávat jako při instalaci vytápění podlahového. Systém se obvykle zabuduje do sádrokartonových podhledů, instalace je možná i do podhledů napínaných. Při výstavbě novostaveb, kde se s tímto způsobem vytápění počítá už dopředu, se volí keramické stropní panely montované zasucha.
Přes své výhody se vytápění stropem zatím nesetkává s masovou pozitivní odezvou. Někomu připadá sálavé teplo zeshora prostě nepříjemné - musíme si uvědomit, že i člověk sám je jedním z ohřívaných předmětů. Navíc u nás zatím není mnoho lidí, co si tento systém domů pořídili a mohou se podělit o zkušenost. V internetových diskuzích zatím převažují negativní hlasy teoretiků, mezi nimiž se sem tam objeví příspěvek někoho, kdo má stropní vytápění opravdu doma a nemůže si ho vynachválit. Celkově se dá však očekávat, že podlahové vytápění bude výhledově pořád hrát první housle.